Založen:
10. 12. 2013
Návštěv:
3 296 ×
Přihlášen:
12. 04. 2016 v 23:18
Kraj:
Praha
Okres:
Praha 7
Základní údaje
Znamení:
rak
O mně
...
Hledám se v teskných melodiích, když sám potmě hraju na klavír, běhám za slunečných dnů a směju se, protože vše mám rád, v předvečer konce světa se procházím po ulicích a všude je klid. Když zpívám, držím se za krk a trénuju vibráto, když jsem dočetl Pána prstenů, rozbrečel jsem se, protože odešel věk něčeho nádherného. Hrozně dlouho snídám a často potřebuju být sám, vzrušuje mě mužská krása - hledám vedle sebe sílu, která mne podrží. Balancuji tam, kde vlny naráží do pobřeží, za hvězdných nocí se hřeju u ohně. Potřebuji rovnocenný vztah, kde můj kluk mi bude intelektuálně, duchovně i fyzicky stačit, to proto, abych se mu pak mohl vzdát a on mně. Sním pořád, ale jsem logik. Doma si stavím nábytek z Ikei, poslouchám Marii Callas a vhání mi slzy do očí.
Chci s někým sdílet krásu světa, chci ho líbat, objímat a jezdit s ním po starých městečkách, které pak budu kreslit, sním o někom, kdo mne bude pozorovat láskyplným pohledem, když mne probudí ranní slunce. O někom, jehož ruce budou silné a hřejivé, který se mne nebude bát, vezme mne takového, jaký jsem - celého a se vším všudy - který zůstane sám sebou a přitom mne bude respektovat, a koho budu uspávat hrou na klavír a on mi pak přinese snídani do postele.
...
výňatek z mého deníku, o němž jsem si nikdy nemyslel, že ho někdo bude číst, ale je to vše pravda.
Jinými slovy hledám spřízněnou duši, především někoho, kdo mi bude blízký. A doufám, že v tom nejsem sám :-)
Hledám se v teskných melodiích, když sám potmě hraju na klavír, běhám za slunečných dnů a směju se, protože vše mám rád, v předvečer konce světa se procházím po ulicích a všude je klid. Když zpívám, držím se za krk a trénuju vibráto, když jsem dočetl Pána prstenů, rozbrečel jsem se, protože odešel věk něčeho nádherného. Hrozně dlouho snídám a často potřebuju být sám, vzrušuje mě mužská krása - hledám vedle sebe sílu, která mne podrží. Balancuji tam, kde vlny naráží do pobřeží, za hvězdných nocí se hřeju u ohně. Potřebuji rovnocenný vztah, kde můj kluk mi bude intelektuálně, duchovně i fyzicky stačit, to proto, abych se mu pak mohl vzdát a on mně. Sním pořád, ale jsem logik. Doma si stavím nábytek z Ikei, poslouchám Marii Callas a vhání mi slzy do očí.
Chci s někým sdílet krásu světa, chci ho líbat, objímat a jezdit s ním po starých městečkách, které pak budu kreslit, sním o někom, kdo mne bude pozorovat láskyplným pohledem, když mne probudí ranní slunce. O někom, jehož ruce budou silné a hřejivé, který se mne nebude bát, vezme mne takového, jaký jsem - celého a se vším všudy - který zůstane sám sebou a přitom mne bude respektovat, a koho budu uspávat hrou na klavír a on mi pak přinese snídani do postele.
...
výňatek z mého deníku, o němž jsem si nikdy nemyslel, že ho někdo bude číst, ale je to vše pravda.
Jinými slovy hledám spřízněnou duši, především někoho, kdo mi bude blízký. A doufám, že v tom nejsem sám :-)
