Juri: Ve 34 letech se mi otočil život naruby, začali se mi líbit kluci
40letý vizážista Jirka Kotlan aka Juri (Toy) si vždycky myslel, že je na holky. Ve 34 letech poznal kluka a ukončil 15letý vztah s bývalou přítelkyní. Teď ve čtyřiceti letech se rozhodl neotřelým způsobem popsat svoje počátky a sebepoznávání. Radí, abychom se nebáli políbit na přivítanou v kavárně, a kdyby mohl, zrušil by „dark roomy“.
Juri na nákupech
Nejlepší byly Prestižky ze Svitu Gottwaldov
Narodil jsem se v Brně v roce 1972. Tedy v době, kdy kluci nosívali rifle Lee Cooper z Tuzexu a protekčně na ně sháněli takové ty jinak bezvýznamné prachy, co se jim říkalo „bony“.
Nejlepšími teniskami byly „Prestižky“ ze Svitu Gottwaldov a na prázdniny jezdili možná tak „na Mácháč“ a za babkou, protože Bulharsko letecky bylo jen pro papaláše.
Juri v 15 letech
Juri v 17 letech
Jejich případná orientace na kluky byla téměř trestná a rodinné životy zničené a nudné. Ano, v červenci 2012, na raka, mi bylo rovných 40 let a vůbec se za to nestydím.
Naši si vždycky přáli, abych vystudoval pořádné řemeslo, které v té době mělo mnohem větší prioritu než vysoká škola. A tak jsem se stal po vzoru mého dědy a našich předků slévačem, přesněji „jádrovým metalurgem“. Naši byli spokojeni a já začal po dobu dlouhých dvou let vydělávat na tu dobu dost slušné prachy.
Rok 1989 všechno změnil
Pak přišla revoluce a všechno se změnilo. Byl jsem mladý a chtěl jsem víc. Noví přátelé (a nové možnosti) mě zaváli do světa modelingu, a já začal pokukovat po uplatnění právě v této branži.
Juri ve 26 a 27 letech
Špína, prach a pekelný zápach ale nebylo to, co bych chtěl v životě dělat, neboť tohle zaměstnání mělo celkem vysokou úmrtnost a já se mám fakt rád.
Vlastně to vzniklo úplně náhodou, kdy mě kamarádka modelka pozvala na svoji přehlídku, a já ji v zákulisí pomáhal s přípravami. Byl tam pořádný šrumec, jak už to tak na těchto akcích bývá.
A tak jsem začal
Modelíny a modelové tam hystericky pobíhali ve zdánlivém chaosu. Zrovna, když se holky líčily, pronesl jsem legendární větu, která dala vlastně za vděk mému dnešnímu zaměstnání: „Holky, vám to malování trvá jak nemocnýmu sr..í“, načež odvětily: „Když seš tak chytrej, tak nám pojď pomoct“. A já tak začal.
Později jsem absolvoval kosmetickou nástavbu, psychologii a praxi v několika salonech, rekvalifikační kurzy a různá školení, abych mohl dostat živnostenský list a začít profesionálně (Jirkův profesní web).
Juri v roli vizážisty
Je to už 12 let, co to dělám, a zatím jsem neměl chuť přestat a dělat něco jiného. Dá se říct, že mě to uživí a i v dnešní „krizové“ době si nestěžuji.
Vztah s holkou
Ve svých devatenácti jsem si našel svoji první holku „na vážno“, se kterou jsem šťastně vydržel rovných 15 let. Měli jsme už vlastní dům, na který jsme si oba složitě vydělali, dva Výmarské ohaře a střízlivé ideály do života.
Bývalá přítelkyně Andrea a dva ohaři
Ať se vracím ve vzpomínkách, jak chci, tak nikdy jsem neměl potřebu pokukovat po klucích. Ani na základce, dokonce ani později na škole. Setkával jsem se sice v rámci své profese se spoustou gayů, ale můj liberální přístup k nim byl čistě kamarádský.
Před 6 lety: Já vizážista a on kadeřník
Pak ale přišel kluk, jmenoval se Jirka a neotřelým způsobem mi sdělil, že mě miluje. To mi bylo nějak 34 let. Vysmál jsem se mu se slovy: „Kámo, ale já mám holku :)“
Byl dost důsledný v tom, co dělal, a chtěl mě tedy pozvat na panáka s tím, že můžeme být aspoň kámoši. Neodmítl jsem, a v baru jsme „prokecali“ celou noc.
Náramně jsme si rozuměli, co se týká profese, protože on byl kadeřník a já vizážista. K ránu jsme se rozloučili, on mě rozpačitě objal a řekl: „Tady máš moje číslo na mobil, kdybys snad někdy zase měl chuť na panáka“. Usmál se a odešel.
Asi po čtrnácti dnech jsem kdesi z riflí vysypal drobný a s nimi i jeho číslo. Byl pátek večer a já sám doma, protože přítelkyně Andrea byla se psy na závodech v Praze a všichni kámoši už někde pařili.
V bedně nic, a nuda je můj největší nepřítel. Nevím proč, ale zavolal jsem Jirkovi: „Čau, zajdeme na panáka?“ Další skvělá pařba s ním a já začal pak doma nad ním stále víc přemýšlet.
Jako zralému dospělákovi se mi ale hlavou honily racionální myšlenky a tisíce otazníků. Nechápal jsem nic a začal se sám sebe ptát na otázky, které spíš patří do světa kluků 15 let a výš.
Vrhl se na mě a začal mě líbat
Bylo to pro mě dost složité období. Zvlášť, když už mi bylo 34 let. Korunu tomu později nasadila situace, kdy jsme se s Jirkou na jedné skvělé party po přehlídce docela „ztřískali“, a on se na mě začal z ničeho nic tak nějak podivně dívat. Objal mě kolem krku a začal se se mnou líbat před nevěřícími zraky mých přátel.
Líbilo se mi to, cítil jsem něco, co jsem v tu chvíli nedokázal popsat. Bylo mi pořádně horko. Nezmohl jsem se pak na nic, než že jsem mu řekl „čau“ a utekl jsem domů.
Přítelkyně se málem zhroutila
Následovalo pár složitých měsíců coming outu, kdy jsem mimo jiné své holce sdělil, že se mi zřejmě líbí „také“ kluci. Plakala a já také. Nechtěla se mě za žádnou cenu vzdát a já ji stále ještě také miloval. Ze začátku mi tolerovala přátelství s Jirkou.
Dokonce ho pozvala i na společný oběd k nám, aby se pokusila pochopit „pro ni nepochopitelné“. Neproběhlo to vůbec dobře a málem se tam zhroutila. Já jsem se pak po vzájemné domluvě od ní na dva měsíce odstěhoval, abych si ujasnil myšlenky a měli jsme oba klid na přemýšlení.
Zůstal jsem s Jirkou, ale dodnes jsme s bývalou přítelkyní velmi dobří přátelé.
Juri s přáteli
1. Máš teď přítele?
V současné době mám fajn přítele a jsme spolu už 6 let. Nechci tady honit čísla, ale je to můj druhý kluk. Má 23 let a studuje vysokou. Jsme k sobě a svým zájmům poměrně tolerantní a chápaví. A rozumíme si.
2. Jak to vzali rodiče?
Moji rodiče vzali moji orientaci celkem v pohodě. Pravda, tátovi to trvalo déle, ale nakonec i on musel připustit, že jsem stále jeho syn, i když se asi vnoučat nedočká.
Co se týká mých přátel, ubylo jich po zjištění mé orientace jen malé procento. Ale tak to už bývá.
Juri s kamarádkou
3. Co bys poradil mladým klukům? Neodkládejte to!
Chtěl bych vzkázat hlavně mladším klukům, ať nečekají zbytečně na svůj coming out a jdou se svými city ven, tak jak to cítí, protože je mnohem jednodušší zjistit a přiznat si svoji orientaci třeba v patnácti, než ve třiceti, a ztratit tak nejlepší léta a zážitky.
Já sám jsem velký smíšek a stále vymýšlím nějaké srandičky. Moje hyperaktivita a energie nezná dno. Zřejmě od tohoto se odvíjí vše kolem mě. Můj styl, moje vystupování, moji kamarádi a moje zájmy.
Možná také proto mám kolem sebe dost mnohem mladších přátel (mám na mysli samozřejmě i holky). To oni jsou moje energie a snad i náhrada za moji zaschlou pubertu, kterou jsem nikdy nepoznal, za což jsem jim hodně vděčný. O to zajímavější to však teď pro mě je.
Rozumím si dobře stejně tak s nimi, jako se svými vrstevníky. Ovšem, neumím si představit, že bych šel do hospody, dal si pivo a řval u fotbalu s chlapy, co vypadají, jako že jim jejich stará nedala. To opravdu po mě nechtějte.
4. Jak vnímáš českou/slovenskou gay scénu?
S odstupem času pozoruji jistou vyrovnanost s okolním světem. Rozmach zábavních podniků si zřejmě v ničem nezadá se západem a úroveň je poměrně vysoká. Stále však naše minorita zůstává poněkud v podzemí těchto podniků a na světlo světa se odváží vyjít jen určité procento.
Musíme si ovšem uvědomit, že stále ještě žijeme v postkomunistické zemi, kde žije poměrně vysoké procento starší generace lidí, kteří díky nedávnému režimu mají jiný pohled na gaye.
Proto jsem zastáncem různých veřejných aktivit a osvět jako je Prague Pride apod. Věřím, že se do budoucna dočkáme větší liberálnosti v otázkách registrovaného partnerství a možné adopce dětí.
Gayové jsou sociálně inteligentní lidé, vhodní pro rodinný život stejně tak dobře, jako současná konvenční heterosexuální priorita.
Jsem takový ten nezávislý pozorovatel. Nevyčnívám moc z davu (nemám teď na mysli to, jak vypadám), ale bedlivě pozoruji dění kolem sebe, na které si pak tvořím svůj vlastní názor neovlivněný vrkáním druhých. Má to jednu nespornou výhodu. Čím méně projevuji svůj názor, tím méně jsem pak napadán těmi, kteří s ním nesouhlasí a nemusím tak potom řešit problémy, které se na to nabalují.
Vždy se totiž najde skupina pesimistů, kteří vám dokáží „výborně“ znepříjemnit život. Kritiky se ale nebojím, a jsem za ta léta praxe s lidmi už poměrně odolně vytrénován. Je ale dost těžké mě urazit.
5. Co tě mrzí na gay komunitě?
Mrzí mě jen, že naše komunita je mnohem vyhraněnější co se týče závisti a pomluv vůči druhým, na které ale já stejně nikdy nedám, pokud si to osobně neprověřím.
Bohužel je to výsada právě gayů. Na tohle pasuje výborně přísloví: „Žij a nechej žít“. Právě my bychom měli držet spolu nejvíc. A je jedno, jestli jsi starej, mladý nebo ošklivý. Myslím, že takto bychom dnes byli o pořádný kus cesty dál ve společnosti.
6. Jak navazuješ kontakty s kluky?
Jak jsem už napsal, nejsem moc dlouho v tomto „vašem“, a teď i mém světě. Vlastně jen sedm let, což v poměru k mému věku je, jako by šestnáctiletý kluk měl měsíční vztah. Jsem ale dost velký „fejsbůkář“. Vlastně to vše většinou začíná právě tady, pokud ne někde na „dežotéce“.
Za svými přáteli si stojím, a pokud mají nějaký problém, rád jim poradím nebo pomůžu, pokud je to v mých silách. Těch mých současných cca 600 přátel, co tam mám, jsou půl na půl holky a kluci, znám je z devadesáti procent osobně díky srazům a setkáním, která (buď oni, nebo já) pořádáme.
Mám takovou osvědčenou teorii. Když se tam s někým seznámím a rozumíme si, obvykle to dlouho netrvá a potkáme se. Nedělá mi totiž problém sednout do auta a udělat si z Brna výlet třeba i na Slovensko, kam moc rád jezdím za přáteli.
Děsně rád výletuju, a výletuju často. A zase je tu výhoda. Když začne někdo pomlouvat mé přátele, tak tím, že je znám osobně, nemají pomluvy příliš velkou šanci se prosadit.
Juri (v modrém) s přáteli
7. Jak se kluci vyrovnávají s větším věkovým rozdílem?
Někdy bohužel, jindy bohudík, pohybují se kolem mě většinou mladší kluci, podobného stylu, jako mám já. Myslím, že to vychází z toho, jaké mám vlasy a jak vypadám.
Samozřejmě, občas se stane, že narazím na výsměch typu: „Podívej se na sebe jak vypadáš a kolik ti je“. Ale příliš mi to nevadí. Věřte, že to není žádná hra.
Já si prostě před mnoha lety tenhle styl vybral, protože mi vyhovuje. Nezapomeňte přece, co dělám za práci, a v této branži je výstřednost nutností. Ale zpět ke klukům.
Existují dvě skupiny kluků. Ti kteří jsou zvědaví, někde o mně slyšeli a chtějí zjistit na vlastní oči, co že jsem to za exota, a pak ti, které zajímám čistě z kamarádských důvodů, a chtějí mě poznat jako člověka. Většinou si pak hodně rozumíme.
Obvykle se dozví o tom, kolik mi je, spíše náhodou mezi řečí, nenechávám to ale moc dlouho na náhodě a raději to na sebe prásknu hned. Zatím se mi ještě nestalo, že by s tím měl někdo problém.
8. Jací kluci se ti líbí?
Nemám vyhraněný typ. Mám rád zajímavé a inteligentní lidi. Především si musíme rozumět.
9. Jakou nejvíc gay věc by sis přál?
Přeji si vzít svého kluka za ruku v tramvaji. Přeji si obejmout ho a políbit na přivítanou v kavárně. To vše, aniž by on měl strach, že možná u vedlejšího stolu sedí někdo z místa jeho bydliště, který by se na nás pokrytecky díval.
Co pro to udělat? Nebát se přirozeného chování. Čím více se budeme chovat přirozeněji, tím dříve to společnost bude brát jako standard.
Koukám snad já s podivem na pupkatého padesátníka, co se líbá s dvacítkou? Ne.
10. Jak vnímáš internetové seznamování?
Jako možnost zjistit více o svých heterosexuálních přátelích.
11. Kdybys teď mohl změnit tři věci, které by to byly?
Nechci nic měnit. Vše, co jsem v životě zažil, vyzkoušel a prodělal, je mojí dobrou školou a jsem rád, že tomu tak bylo (nevěřím na osud).
Snad jen jedna maličkost. Zrušil bych dark roomy. Je to podle mě špinavé a degradující místo. Povýšil bych účel toho zařízení na důstojnější místa – třeba domov nebo hotel.
12. Jak relaxuješ?
Asi nejvíc muzikou. Nějakej Core, nějakej Chillout a dramík. V zásadě jsem ale odkojenej na legendární kapele „Depeche Mode“.
Jinak mě kámoši docela slušně dopují fesťáky a koncerty. Byl by hřích to odmítat. Na „keytru“ už dlouho nehraju. Prostě není čas.
Juri ve 39 letech na Kraví hoře v Brně
V listopadu 2012 se chystáme do Prahy na BlessTheFall v rámci akce „Impericon Never Say Die! Tour“, to se dá považovat taky za můj relax...
Do kina nechodím, protože co si budeme vykládat, net je mocný.
Baví mě také zbraně, což je pozůstatek mé temné minulosti, o které nechci mluvit. Zrovna nedávno jsem si udělal radost a pořídil si pěkný kousek „Walther P22 cal.9mm“.
13. Tvoje motto?
„Já potřebuju nasekat, plakat, usnout, pak oživit a pohladit... v tomhle pořadí!“
14. Sportuješ?
Baví mě snad všechno, co je spojeno s nějakou aktivitou – snowboard, bike a hlavně 12 let „Off road“, kde jako koníčka mám průvodcovství a pořádání expedičních výprav se specializací na rumunské Karpaty.
Juri ve 30 letech na expediční výpravě
Pšššš...
Ač bych to neměl říkat vůči svému příteli, tak stále mě přitahují i holky.
Jirkův profil: Toy
82 názorů ke článku
Jinak pohled na gay komunitu jako na vesměs povrchní a odsuzující lidi (bohužel) sdílím.
na mysli mě vytanuly nostalgický vzpomínky na "naše" mladý léta,kdy buzny ještě drželi při sobě a byli si vzácnější-nehledě na věk,barvu kůže apod...naše generace může těm mladším možná závidět tu volnost a nevázanost,jakou sme my neměli,ale na druhou stranu,nemaj možnost poznat hořkosladkou chuť zakázanýho ovoce(proč první kluk,do kterýho se člověk zamiluje,musí bejt zrovna nejlepší hetero-kamarád?! :D)
hezkej den!
jo,madonna,to už je jiný kafe!
pro srovnání-madonna má bezesporu lepší barvu hlasu,v mládí byla fakt sexy a ani teď nevypadá špatně,její písničky měli melodii a určovali společně s jaksonem trend,kam se popík potáhne-dodnes toho sou důkazem "umělci",který čerpaj z jejich úspěchu a pokud má někdo hodně naposloucháno,tak se při současných hitech nezbaví dojmu,že "tohle už někde slyšel"...
madonna jistej čas sice "tíhla" k marylin monroe,byla to ale pořád "madonna"...je příkladem,že i z průměrnou hlasovou dispozicí a s talentem vycítit tu správnou chvíli se dá dobejt svět.lady gaga ruku v ruce s biebrem a dalšíma,sou jen výplodkem nahrávacích společností,který se ze zoufalství snaží zastavit klesající trend populární hudby,páč ten je nevyhnutelnej-aneb,jak řek jeden moudrej klasik-na světě je už tolik hudby,že jí lidstvo může poslouchat do konce svých věků!všechno "nový",co se dneska hraje,už tady jednou bylo!
osobně je mi docela líto dnešní generace,nemaj možnost poznat ten boom novejch stylů,jakej tady byl třeba koncem osumdesátek a začátkem devadesátejch let,kdy vítězili v hitparádách kapely s novýma stylama,jako třeba prodigy,depeche mode,nebo nirvana,za který se nemusej stydět ani dneska...na vrcholu byli i rockový a metalový kapely,jako metallica,gun's'rosses a další a další...
snahou každýho v šoubyznysu,je přijít s něčim novým...sám bych si to přál,ale je otázkou,jestli je to reálný...
apps!kdy by to tak nebylo a každej z nás se už "dospělej"narodil,tak by si nějaká lady gaga,ani madonna netrsli a módní kašpaři z dé und gé a podobně,by mohli jít škrábat brambory do školní jídelny! :D
takovejch už tady bylo,v čele s jacksonem,kterej si podával pravici s bushem i gorbačovem...svět je ve sračkách a určitě ho nezmění nějaký kozatý slepice á la gaga,nebo madona,maximálně ti zatemní mozek! :D
a metal?ten byl tenkrát popisnej naší době...vlastně tady byl před náma,je a bude dál...například ozzyho milujou lidi všech věkovejch kategorií,páč to je muzika,narozdíl od nějaký "trendy" gagy,která za pár let uschne a neštěkne po ní ani pes! :D
i v metalu sou dobrý hlasy-třeba tarja-stejně tak v popíku,ale vidí se to málokdy...bohužel,talent neroste na stromech,že jo,a je jen pár vyvolenejch,co o sobě můžou tvrdit,že maj hlas a umí zpívat...samozřejmě,že je to všechno o pocitech-ty máš svuj vzor v ní,jinej zase ozákovi,další v někom jiným...já hodnotim pěveckej talent,rozsah a barvu hlasu...chci,aby mě ten hlas hladil po duši,abych zpěvákovi věřil,že to co zpívá prožil na vlastní kůži...asi se možná shodnem v tom,že největší borec je prostě kája gott...ať už ho má někdo rád,nebo ne,jedno se mu nedá upřít-má skvělej hlas,kterej tady nebyl před nim a ani dlouho po něm asi nebude...i mě jako klukovi byl k smíchu,ty jeho oči,uši,přiteplený mluvení,ale časem sem si k němu našel cestu a dneska na něj nedam dopustit!obdivuju ten jeho šarm,nadhled,pracovitost,smysl pro humor,kterej je tak vzácnej...je toho víc... hlavně,má kolem sebe obrovskou nepopsatelnou auru,která je odzbrojující...nechtěl nikdy nikoho šokovat svojí vizáží,nebo radikálníma názorama,nebo snahou o záchranu světa,prostě jenom zpívá a je v tom dokonalej!tohle je pro mě idol,vzor člověka!
Nemáš štěstí, že jsi takový, jaký jsi. Jsi jen dokonalý produkt toho všeho, co jsi sám dokázal, a toho s čím ti taktrochu pomáhali tví kamarádi.
Je snadné být výjimečný vzhledem. Ale je velmi nesnadné být výjimečný i duchem, svojí osobností, charakterem, příjemným jednáním a komunikativností.
A tohle všechno ty zvládáš a v sobě máš!!
-----
Takže smekám (i když čepice ani klobouky nenosím"-)) ), a nepokaz se nám!!!
Až se možná někdy někde potkáme, asi slzu uroním svým dojetím... Vážně!
Moc zdravím
M.T.