Dominik: Už od 12 let vím, že jsem gay

19letý Dominik Dočekal (cvid) se narodil v Praze, teď ale žije mimo Prahu. Chodí do třetího ročníku chemické průmyslovky. I když to sám cítí jako klišé, škola ho prý baví. Nejčastěji tráví svůj volný čas s kamarády na drincích. Už pár let píše příběh, zaměstnává ho pes, kočka a had. A když to zvládá, jde si zaběhat.

1. Kdy sis poprvé uvědomil, že jsi na kluky?

Poprvé, kdy mě při pohledu na holku napadlo, že tudy cesta nevede. Bylo mi 12 let.

2. Co tě přimělo jít s „pravdou ven“?

Ve 14 letech jsem své matce řekl, že se mi líbí holky, ale i kluci. Ale moc dobře jsem věděl, jak to mám. S pravdou jsem šel ven v 15 letech. Vedl mě k tomu hlavně můj velice přátelský vztah s mamkou, i jakési sebevědomí získané z perfektní schůzky s klukem – nedlouho na to jsem se poprvé zamiloval. Nešťastně (smích).

Byl to model, byl dokonalý, absolutní ztělesnění všech mých vzhledových nároků (byl jsem tenkrát hodně povrchní). Byl to můj druhý sexuální partner a docela dlouho si držel titul nejlepšího milence. Tak jsem přišel domů a vyklopil to.

3. Jak dlouho ses odvažoval, než to někomu řekneš?

Od 12 let jsem prožíval zvláštní stav. Nenáviděl jsem se, bylo mi špatně při pohledu do zrcadla. Ale je to už tolik let, že mi to dnes přijde úsměvné. Měl jsem svým způsobem štěstí, že jsem byl na základce obklopen vcelku vnímavými kamarády. Všichni měli holky, chodili po chodbách za ruce a já... já byl prostě jiný.

4. Komu jsi to prvně řekl a proč? 

Prvně jsem to řekl ve 14 letech své nejlepší kamarádce. Rok předtím do mě byla zamilovaná (taková ta dětská, slepá a nic netušící zamilovanost). Jeli jsme metrem ze Zličína, myslím, že mrzlo. Mluvili jsme o filmech, a ona zmínila homosexuální postavu. Už si nepamatuji, jak se o ní vyjádřila. A já se jí zeptal, co by řekla, když by zjistila, že jsem také gay. A bylo to venku.

Podívali jsme se na sebe a začali se smát. A nakonec (někde na Lukách) mi řekla: „Vždyť jsem do tebe byla zamilovaná a ty si myslíš na chlapy!“

Důvod byl jednoduchý, chtěl jsem se svěřit a zároveň jsem byl zvědavý, jak to lidé, kolem mě, přijmou.

Poté přišel druhý kamarád. Tenkrát jsme byli skutečně velice blízcí přátelé. Řekla mu to právě ta má nejlepší kamarádka. Dodala, že se bojím, že mi něco udělá, a že se na mě vybodne. Já byl kousek od nich (už dlouho jsem na to nemyslel, přijde mi to všechno tak zbytečně vyhrocené, ale tehdy jsem to tak skutečně vnímal). Přiběhl za mnou a zeptal se mě, zda jsem si vážně myslel, že mě kvůli tomu pošle do háje. A já popravdě odpověděl, že ano. Odvětil, že jsem idiot.

Nakonec jsem poslední rok základky vnímal jako své do té doby nejšťastnější období života.

5. Co rodiče a sourozenci? Ví to o tobě?

Tenkrát, když jsem přišel domů, po schůzce s tím modelem, mamka se svým přítelem koukali na televizi. Nějakou šílenou shodou okolností se dívali na film, kde hrál policista – gay.

Mamčin přítel se tak hloupě pousmíval, a máma na něj, ať se nesměje, že tím, jací jsou, to mají v životě mnohem těžší. V tu chvíli si všimla, že jsem přišel domů a usmála se na mě. Měl jsem pocit, jako by na mě okem hodila jiskru. Dřív, než jsem to stihl promyslet, ze mě vypadla, žádost, že s ní potřebuju dole mluvit.

Po pár minutách přišla, sedla si naproti mě, a zeptala se, co potřebuju. Měla takový zvláštní pohled, podle mě to věděla. Zeptal jsem se, jestli si pamatuje, jak jsem jí řekl, že nevím, jak na tom jsem. Odpověděla, že samozřejmě. „No tak už vím,“ řekl jsem.

Povzdechla si, a přistoupila ke mně a zeptala se: „A jak to víš?“ A já jen tak všeříkajícím pohledem zakroutil očima. A ona: Kolik mu bylo? A já: „Tomu prvnímu nebo druhému?“ (smích) Nakonec jsem se přiznal, že prvnímu bylo 19 a druhému (to ze mě musela „páčit“) 24 let. Zeptala se, a co? A já, že to je nádherný model a fotograf. Pár týdnu trvalo, než jsem s ní byl schopný jet hromadnou dopravou, a nemít pocit, že sleduje to, po kom koukám. 

Po nějaké době to řekla bratrovi, který byl vždy introvert. Ale jak ubíhaly roky, je teď schopný mluvit o mně, a mých vztazích v gay komunitě.

6. Kdy jsi to o sobě řekl, ulevilo se ti? 

Když jsem to řekl kamarádům a mámě, už dlouho jsem s tím byl smířený. Bál jsem se jejich reakce, ale tak nějak jsem uvnitř sebe cítil, že se nemám čeho bát. Za což jsem jim byl neskonale vděčný.

7. Měl jsi nějaké problémy po coming outu?

Problémy se dostavily leda, co se týkalo vztahů s gayi (smích).

Samozřejmě, že jsem se ze strany některých spolužáků setkal s urážkami a posměchem. Ke konci mé docházky na ZŠ jsem se tím vůbec netajil. Věděli to všichni. Stejný přístup jsem si ponechal i teď na střední.

Ale už dávno jsem se naučil pohlížet na lidi, kteří vás slovně napadají za omezence, a „bezmozky“. Vím, co jsem zač, a co chci. To mi nikdo nevezme, a kdo mě nechápe, tak má právo si o mně myslet cokoliv. Ale rozhodně mě to netrápí.

Zažil jsem šikanu. Ale na druhou stranu, kdo ne? Teď mi to vše přijde tak vzdálené a vlastně milé. Všechno vezme čas, a důležité je to, co je teď a tady.

8. Co bys poradil klukům, kteří jsou ve stejné situaci, jako jsi byl ty?

Klukům, kteří si procházejí vlastním sebeuvědoměním, bych poradil jen to, ať vydrží. Já jsem měl oporu ve své matce. To každý nemá. Ale polovinou úspěchu je, když se s tím vyrovnáte sami. Když si řeknete, tak jsem takový, ať chci nebo nechci. Prostě to tak je, a i když to teď nevypadá, budu nakonec spokojený.

Co se týká vztahu homosexualita–rodina, je to komplikované. Každý má jiný vztah s nejbližšími příbuznými, a myslím si, že není co radit. Je to bolestivé, a mnohdy (ze zkušenosti mých kamarádů), zdlouhavé. Ale když si najdete cestu ke své rodině, cestu, která vám umožní jim to říct, je to pro člověka, jako takového, přínosem, ať už rodiče reagují pozitivně či nikoliv.

9. Koho považuješ za gay ikonu?

Já nevěřím na ikony. Ať už je osoba známá díky zpěvu, hereckému výkonu nebo rodinné příslušnosti, je to pořád jen člověk, kterému se v životě může stát to, co se může stát i nám, jak se říká „obyčejným smrtelníkům“.

Já si pod slovem ikona představím boha (nejsem ale věřící), nebo Egyptskou říši, prostě něco nehmatatelného.

10. Jak vnímáš českou/slovenskou gay scénu?

Česká a Slovenská gay scéna jde mimo mě. Byl jsem na Prague Pride, chodím do gay friendly kavárny, která je kousek od mé školy. Jedině tou kavárnou, nebo schůzkami s kluky, je vymezeno moje vlastní působení na gay scéně. (smích)

11. Co bys vzkázal lidem, kteří nemají rádi gaye?

Vzkázal bych, že na to mají právo. Nemít někoho rád, cítit antipatie, nebo dokonce zhnusení, je přirozené. To bych se sám musel sakra snažit, a ohánět, abych se zalíbil všem lidem, s kterými přijdu do kontaktu.

Ale, tak jako já sám nemám na čele vytetováno, že nemám rád růžovou barvu, a nekřičím po světě, že nemám rád jehovisty, by měli i ostatní tolerovat jejich nelibost.

Žijeme v demokratickém státu, máme ten, dalo by se skoro říci dar, že můžeme konat pochody hrdosti, že ženy nemusejí nosit burku a máme přístupnou lékařskou péči (i když o tom by se dalo polemizovat). Buďme za to vděční, a nekažme si den tím, že někomu dáváte okatě najevo svůj nesouhlas nad jednáním, či životním stylem druhého. 

12. Jací kluci se ti líbí?

Nemám přesně daný prototyp kluka. Rozhodně mě nadchne kluk/chlap, který to má v hlavě srovnané, ví, co chce, a má alespoň náznak inteligence. A nepodléhá návykovým látkám.

13. Co je ta nejvíc gay věc, kterou jsi udělal?

Nejvíc gay věcí, kterou jsem udělal, bylo, když jsem letos pracoval na Prague Pride, měl tričko s výstřihem až k pupíku – to bylo mé vlastní, nosím ho občas do školy (smích), přes něj růžovou síť, ve vlasech růžový příčesek, a na ruce perly, a zběsile mával nadšenému davu.

Když se řekne gay, nepředstavím si nagelovaného oholeného chlapíka v košilce, který mluví jako pětileté dítě. Bohužel, takhle jsme vnímáni, alespoň podle mě. Tím myslím, že takto oblečený by mohl jít každý, kdo se trochu odváže, a míří na karneval, i s faktem, že má manželku a dítě. Ale mluvím o předsudcích, takže v očích náhodných přihlížejících to byla určitě „hodně gay věc“ (smích).

14. V čem tě tvoje orientace omezuje?

Myslím, že mě má orientace omezuje v navázání vztahu. Poměrně často se stane, že o mě projeví zájem holka. Ale kluci, o které mám zájem já, jsou prostě zadaní, nebo nemají zájem, nebo jsou v „porozchodové“ fázi a hledají leda kamarády. Ale tak to má asi každý.

15. Jak vnímáš internetové seznamování?

Internetové seznamování vnímám jako dobrý nápad ve chvíli, kdy to autora serveru napadlo. Ale jakmile se na stránce vyskytne velká skupila lidí (teď narážím třeba i na Facebook), lidé si odvyknou přemýšlet, nebo komunikovat, hezky z očí do očí.

U nás v prváku jedna holka psala do „slohovky“ zkratky, které běžně všichni používáme na sociálních sítích. A to v pořádku není. Můj názor je ten, že člověk tak nějak ztratí potřebu reálného kontaktu. Protože, ruku na srdce, když celý den tvrdnete v práci nebo ve škole, a večer si zapnete porno, použijete všemožné sexuální pomůcky, a můžete flirtovat a posílat si fotky nejrůznějších částí těla s klukem, který je od vás mnoho kilometrů, a nevrazí vám pěstí, když mu pošlete fotku, jak máte na sobě oblečky, za které by se nestyděla ani „Cat Women“, proč ztrácet čas dojížděním a povídáním si?

Alespoň tak to vidím já. Já nerad s někým plkám po netu, když vím, že ten člověk je mimo mé nároky. Líbíš se mi? Líbím se ti já? Tak pojď na kafe a zjistíme, zda si máme co říct. Tak to dělám já.

Takže to vnímám jako jakousi formu vztahu pro vyčerpané, vystrašené a nemilé kluky. Tím se nechci dotknout lidí, kteří se tak seznámili, nebo kteří se tak seznámit chtějí (vždyť proto mám taky účet). Ale sám jsem se setkal pouze s tím, o čem píšu výše.

16. Co si myslíš o registrovaném partnerství a adopci dětí?

O registrovaném partnerství či adopci dítěte si myslím hodně věcí. Na to téma bych byl schopný vést hodinové diskuze. Ale nemám přítele, a zatím si dávám do pořádku vlastní život.

Nad dítětem, či registrovaném partnerství, můžu přemýšlet, až budu mít dlouhodobý vztah, a celkově to bude aktuální. Jak říkám, pro mě je důležité, co je teď v tuto chvíli. Vše ostatní je pro mě daleko, a řešit to budu, až to bude.

17. Zaujal tě druhý Prague Pride? 

Na Prague Pride koukám, jako na parádní karneval, nemyslím si, že by to byla výsada gayů. Byli tam i mí heterosexuální kamarádi, kteří se byli pobavit, a také chtěli vyjádřit svojí podporu a toleranci.

18. Jak se vypořádáváš s lidmi, kteří jsou kritičtí a závistiví?

Lidem, kteří jsou často kritičtí, či závistiví, se snažím vyhýbat. U mě samotného se úspěch střídá s neúspěchem. Každý se s tím vypořádává jinak. Nikomu neberu způsob, jakým žije, ale se závistí u mě člověk moc nepořídí.

19. Čeho bys chtěl v životě dosáhnout? 

Jediná věc, které bych chtěl dosáhnout, je být skutečně šťastný a spokojený. Myslím si, že to je hlavní. Ne hromada peněz a deset milenců a prachatého manžela.

Osobně si myslím, že člověk může být šťastný i bez partnera a bez miliónů na účtu.

Inspiraci hledám u svých přátel, z nichž mě někteří skutečně intelektuálně stimulují. Ale co se týče idolu, nemám žádný. Nikdy mi nad postelí nevisel plakát známé osobnosti. Jdu si za tím, co chci, bez ohledu na to, zda „tou samou cestou“ šel v minulosti někdo jiný.

20. Jak relaxuješ a jakým způsobem dobíjíš energii?

Svojí energii dobíjím hlavně svým psem a spánkem, často je to v jednom balení (smích). Relaxuji u psaní příběhu nebo u skleničky vína.

21. Kdybys teď mohl změnit tři věci, které by to byly?

Mít přítele, být šťastný a cítit jistotu.

Dominikův profil: cvid