Richard: Bez coming outu bych se pořád bál, přesto je to risk

33letý Richard (Richard33) si před pěti lety cestou z práce uvědomil, že je gay. Rozhodl se, že to nebude tajit a tak začal s tím, že to řekl těm nejbližším. Aktuálně pracuje jako programátor webových aplikací. Díky svým zálibám a koníčkům má za sebou spoustu zkušeností a pestrý rozhled.

1. Baví tě programování?

Už to není, co to bývalo. Rád bych dělal něco, kde by bylo hodně pohybu, to mi chybí.

Studoval jsem střední školu aplikované kybernetiky v Hradci Králové. Mám za sebou profese jako elektromechanik, kontrolor jakosti, technik správy dokumentace, podílel jsem se i na přípravě certifikace dle ISO 9000/14000, realizoval jsem pár interních auditů systému managementu.

Věcí, které dělám ve volném čase, je také hodně. Na některé musí být speciální podmínky (například více lidí, vybavení, počasí, místo), takže se k nim moc nedostanu. Mám rád plavání, bruslení, procházky přírodou či po horách.

Velkou zálibou je dávat dohromady staré vraky aut, v tom jsem se opravdu našel. Celkově hodně kutím, teď zvelebuji bydlení – zatím upravuji to, co je venku okolo domu, na samotný dům se samozřejmě taky dostane, své plány určitě mám.

2. Kdy sis poprvé uvědomil, že jsi na kluky?

To, že jsem na kluky, jsem si uvědomil poměrně pozdě. Bylo mi 28 let. Cestou domů mě napadlo, že bych s tím, že jsem sám, měl už něco udělat. Začal jsem si v autobuse očima vybírat, kdo by se mi líbil. Vyšlo mi cca 2 holky a 8 kluků.

Začal jsem o tom přemýšlet, podíval jsem se doma na internet, našel jsem nějaké seznamky, podíval se na pár videí (klučičí „líbačka“ i sex), abych se opravdu ujistil, že mě to takhle láká.

Cca týden trvalo, než jsem vstřebal, že se můj život změní tímhle směrem a pak jsem si dal inzerát na seznamku a začal hledat svůj vůbec první protějšek.

3. Co tě přimělo jít s „pravdou ven“?

V podstatě mě nic nenutilo, považuji to za přirozenou věc. Rodiče i známí si původně mysleli, že jezdím za holkou.

4. Jak dlouho ses odvažoval, než to někomu řekls?

Nebyla to otázka „jestli to řeknu“, ale „kdy to řeknu“. Hledal jsem alespoň trochu vhodnou příležitost, zejména u rodiny. Udělal jsem to už u prvního vztahu po asi osmi schůzkách – jezdil jsem za ním cca jednou týdně.

5. Komu jsi to prvně řekl a proč? 

První komu jsem to řekl, byl můj kolega. Potom jsem to řekl svému nejlepšímu kámošovi. A hned poté „doma“.

Kolega reagoval perfektně, zdál jsem se mu rozhozený, tak dokonce dojel (když to měl odhadem 50 km), aby se přesvědčil, že budu v pohodě.

Kámoš to moc nepobral, ale časem mě hodně překvapil. No a mamka to nevzala moc dobře. Jako každá mamka chtěla vnoučátka a na ty moje se zdá se hodně těšila.

6. Ví to zbytek rodiny?

Většina ano, zbytek si to už řekne mezi sebou. Mamka se na to netvářila moc dobře. Můj osobní pocit byl ten, že prvního kluka „nemusela“, protože to pro ni byl ten důvod, proč jsem já na kluky.

U druhého kluka, kterého jsem přivedl domů, a který u nás i přespal, se to ale úplně otočilo. Spali jsme spolu v obýváku, vím, že nás viděla, jak jsme k sobě přitulení.

Najednou měla upřímný zájem o to, jak se má, měl jsem ho pozdravovat, když jsem za ním jel a dokonce nepřímo nadhodila, jestli by si nechtěl najít práci u nás, když má problém s podnájmem (což by logicky znamenalo se i nastěhovat).

7. Když jsi to o sobě řekl, ulevilo se ti? Jsi na sebe hrdý?

Ulevilo se mi, očekával jsem i opravdu negativní reakce okolí. Ale ty nebyly. Nejsem na sebe hrdý, není k tomu důvod. S touto orientací jsem se narodil, můžu na to být hrdý? Ne, to tak prostě je.

To, že nechci lhát, je také hodně o povaze člověka. Že to mám „za sebou“ je prostě v mém případě jen výsledek přirozeného chování. 

8. Měl jsi nějaké problémy či nepříjemné situace po coming outu?

Ne.

9. Měl jsi konflikt s nábožensky založenými lidmi?

Zatím ne.

10. Co bys poradil klukům, kteří jsou ve stejné situaci, jako jsi byl ty?

Za sebe bych řekl asi tohle: Já nic neriskoval, bydlel jsem ve vlastním domě společně s mámou, s vlastní výplatou. Jakkoliv silná negativní reakce by mě nepřipravila o základní životní jistoty.

Naopak u mého spolužáka ze střední z doslechu vím, že došlo k hodně negativní reakci rodičů. Nakonec se musel odstěhovat a osamostatnit, což v 18 letech není sranda.

Neexistuje nějaká univerzální rada. Vždycky je potřeba znát prostředí, souvislosti a lidi, pak lze radit. Nicméně risk je to v obou případech.

Bez coming outu bych se pořád bál, aby mě s ním neviděli známí, kolegové. Stejně se jednou najde člověk, který si to dá dohromady a provalí se to. A většinou to bude člověk, který vás nenávidí a má potřebu něco najít hlavně proto, aby to použil proti vám.

K partnerovi také není moc fér, že spolu chodíte skoro „kanály“ – to vztah pomalu ale jistě narušuje. Pokud má vztah fungovat, musí se vyvíjet, ne zamrznout.

S coming outem je to výrazně lepší, ale říct to je to velký risk. Hlavně u kluků, kteří jsou sice plnoletí, ale ještě nestojí na vlastních nohách. Může se stát fakt cokoli včetně toho, že druhý den budete mít zabaleno.

11. Koho považuješ za gay ikonu?

Honzu Musila.

12. Jak vnímáš českou/slovenskou gay scénu?

Podle osobních zkušeností dost negativně. Je to o lidech. Moji nejlepší kámoši jsou heterosexuální. To se po těch pěti letech, co se pohybuji mezi „našimi“, nijak nezměnilo. Jen mám o dva známé navíc (Standu a Lukáše). Důvod si můžete asi domyslet každý podle svých vlastních zkušeností.

13. Co bys vzkázal lidem, kteří nemají rádi gaye?

Asi nic. Slovem postoj nezměním. Pokud mají konkrétní zkušenost/důvod, tak to i chápu.

14. Jací kluci se ti líbí?

Mám slabost pro delší vlasy, modré nebo zelené oči a určitý tón hlasu a způsob vyjadřování.

15. V čem tě tvoje orientace omezuje?

V mém životě se nic zásadního nezměnilo, takže jediné omezení je snad jen v tom, že ne všichni kluci, kteří se mi líbí, to mají stejně jako já.

16. Myslíš, že ti tvoje orientace přináší nějaké výhody?

Z mého pohledu ne.

17. Jak vnímáš internetové seznamování?

Je to fajn věc. Kvůli jistotě, že si vybírám ze stejně orientovaných kluků. Nicméně v případě zájmu doporučuji se co nejdříve setkat a pokračovat už osobně, ne virtuálně. Pokud to dlouho trvá, protějšek si vybuduje svoji představu a osobně je pak zklamaný když je to jinak.

18. Co si myslíš o registrovaném partnerství a adopci dětí?

Registrované partnerství – jsem rád, že tu je, pokud se najde ten správný protějšek, určitě této možnosti využijeme.

Adopce dětí – mmě osobně tahle možnost nechybí, myslím si, že gay komunita i heterosexuální majorita není vyzrálá k tomu, aby to fungovalo dobře. Pokud bych chtěl adoptovat dítě, musím zajistit tři věci: stabilní vztah s partnerem, jistotu bydlení, finance. A teď mi řekněte, jestli jste o takovém páru minimálně slyšeli.

19. Zaujal tě druhý Prague Pride? 

Vnímám ho spíše negativně. Chceme být součástí společnosti, chceme, aby se na nás majorita nedívala jako na (s prominutím) exoty, ale máme svoje průvody, sportovní akce, kluby. Neprotiřečíme si trochu?

20. Vadí ti kritika?

Konstruktivní kritiku beru, pokud je od kompetentního člověka, kterého respektuji. Takové ty typy, co kritizují pořád všechno, většinou ignoruju. Tenhle typ komunikace odměňuji co nejkratší odpovědí jen v rámci slušnosti a jen k tématu.

21. Je něco, čeho bys chtěl ještě dosáhnout?

Na tohle bych odpověděl docela krátce, co potřebuju, to aktuálně mám. Jediné co mě chybí, je protějšek. Tady někdy lituju, že to není jen na mě a že se musím výjimečně spoléhat i na to, co pro to udělá on.

22. Tvůj vzor?

Stoprocentní vzor nemám. Názorově se mi líbí Tomio Okamura, jako člověka mám rád Zdeňka Svěráka, Marka Ebena a Lucku Bílou. Přístupem k pracovní oblasti se mi líbí Steve Jobs.

Tomio Okamura se zastal gayů, jsme sexuální země

Rozhodně nemám tendenci někoho v něčem kopírovat – oblékat se, česat, mluvit jako můj vzor a zároveň tvrdit jak „jsem svůj“.

23. Jak relaxuješ a jakým způsobem dobíjíš energii?

Pustím si nějakou dobrou muziku nebo film a udělám si něco dobrého k jídlu, nebo jen horké Granko. Sednu si, jím, piji, poslouchám a pracovně vypnu.

24. Kdybys teď mohl změnit tři věci (jakékoliv), které by to byly?

Chtěl bych, aby cena státních zakázek odpovídala odvedené práci a přiměřenému zisku firmy. Chtěl bych, aby daňové zatížení odpovídalo tomu, co stát pro své občany zajišťuje. No a jako poslední přání bych chtěl mít další tři přání.

Richardův profil: Richard33