Jarek: Dechberoucí zpověď o tom, jak ho coming out osvobodil
Talentovaný tanečník Jarek (nicejarda) má 16 let, narodil se ve Valašském Meziříčí a aktuálně studuje taneční konzervatoř v Praze. Tanec byl pro něj vždy velkým snem, znamená pro něj relax a duševní vyžití. Žije v dětském domově a říká, že jeho těžké období bylo před coming outem. Prošel si šikanou, bitím od nevlastního otce a zatančil si s Helenou Vondráčkovou.
1. Jak ses dostal do dětského domova?
Když jsem měl 3 roky, umřel mi táta. V roce 2008 nastala velká finanční krize. Tím pádem, abychom měli co do pusy, tak moje máma musela začít vydělávat prostitucí. Do života nám vstoupil muž, který měl hodně peněz. Mamka se k němu přilepila jako medvěd k medu. Byl to ale grázl první třídy. Mlátil mě i mé bratry řemenem, měli jsme šrámy po celém těle. Nechával nás klečet celé hodiny s předpaženýma rukama.
Když máma chtěla zasáhnout, tak se jí to pokaždé vymstilo. Už vím, že s ním byla jen kvůli penězům, což není dobře. Ve škole si všimli šrámů na zádech i jinde, a zavolali si rodiče do školy. Pak to šlo i přes sociálku.
Mamka se s ním rozešla, ale nepomohla si tím, spíš se dostala zase do finanční tísně a tím se dostala na začátek, takže nebyla jiná možnost, než abychom šli do dětského domova.
Na domově zjistili, že jsem talentovaný a že mi to jde. Přihlásili mě k nadačnímu fondu a ten mě podporuje dodnes, a díky němu jsem teď na taneční konzervatoři. V přímém přenosu na STV1 jsem tancoval s Helenou Vondráčkovou v bratislavském národním divadle, což byl můj coming out.
2. Čeho bys chtěl v životě dosáhnout?
V první řadě bych moc rád dodělal školu. V životě bych chtěl lidem dodávat energii a radost z tance. Chci, aby to byl pro ně kulturní požitek, aby to mělo dopad na jejich úsměv a radost.
Mým snem je se dostat do Španělska, kde bych rád tancoval. Chtěl bych zkusit i hereckou školu. Vím, jsou to cíle do neznáma a možná krapet ujeté, možná jsem i blázen, ale že je pěkné, když má člověk nějaký cíl a víc možností na výběr?
3. Kdy sis poprvé uvědomil, že jsi na kluky?
Uvědomil jsem si to, když mi bylo 10 let. Je to sice brzo, ale každý dospívá jinak. Žil jsem strašný život plný násilí a zneužívaní ze strany otce. Kluci se mi líbili od mala, potají jsem na ně koukal ve sprchách.
Kluci mě ale šikanovali. Cítili, že jsem jiný. Do svých 14 let jsem o svojí homosexualitě nikomu neřekl, protože jsem neměl potřebu. V domově pro to neměl nikdo pochopení.
Až po 14. roku jsem sebral odvahu a světu jsem řekl, jak na tom jsem. Hodně jsem se bál, jak to kluci vezmou, co na to v domově a kluci ve škole. Řekli mi, že je to moje věc a že to někteří i tušili. Přesto do mě někdy popichovali a dělali si ze mě srandu, to mi už ale nevadilo, byl jsem rád, že jsem jim to řekl, protože se mi ulevilo od strachu.
Nebavilo mě se furt schovávat pod maskou „heteráka“ a dělat věci, co jsou typické pro „puberťaky“ našeho věku – řešit holky a tak.
Poprvé jsem to řekl kamarádce, která je doposud tou nejlepší kamarádkou, ideální člověk do nepohody. Také má za sebou hodně věcí, měla to chudák těžké, a furt má. Byla ráda, že jsem se jí svěřil, a že do ní vkládám velkou důvěru. A také mi řekla, že to o mně tušila.
4. Mamce jsi to řekl?
U mamky nejsem od svých 11 let, takže o tom nevěděla až do mých 15 let, když jsem za ní dojel a řekl jí to. Řekla mi na to, že se mnou s vnoučaty nepočítá.
Jinak to bere fajn, ze začátku byla smutná, ale pak jí došlo, že má ještě další kluky, kteří jsou „heteráci až to bolí“, takže může mít vnoučátek, že je nebude moct spočítat na prstech. Řekla, že je to prostě osud a že být na to naštvaný, by byla naprostá blbost.
5. Co bys poradil klukům, kteří jsou ve stejné situaci, jako jsi byl ty?
Pokud máte strach to někomu říct, protože vás okolí nebere takového, jaký jste, ale takového, na co si hrajete, tak kašlete na ně. Buďte takoví, jak vás Bůh stvořil.
Nebojte se světu říct, co jste. Nemusíte to říkat úplně všem, ne každý je na to zvědavý, ale nestyďte se za to. Naučte se s tím žít a bude vám líp. Budete se mít i více rádi a o to méně se budete trápit.
6. Koho považuješ za gay ikonu?
Určitě Elton John. Je to člověk, kterého respektuji. Je na úrovni, má krásné písně, krásné manželství a krásné dítě. To je to, čeho bych chtěl také docílit.
7. Jak vnímáš českou gay scénu?
Jsou mezi námi takoví, co mají dlouholeté vztahy. Přijde mi ale, že poslední dobou jsou tu spíše ti, co rádi experimentují. Je to škoda pro toho, kdo opravdu chce docílit vztahu jako takového.
8. Co bys vzkázal lidem, kteří nemají rádi gaye?
Lidé říkají věci typu „za***ný buzerant“. Jsou to ubožáci. Měli by si uvědomit, že gayové jsou také lidi a že mají srdce. To je stejné, jako kdyby homosexuál začal nadávat „heterákovi“.
Copak není jedno, jaké kdo má soukromí? Je to každého věc, jaký má sexuální život. Vůbec to přece nesouvisí s normálním životem mezi lidmi v práci, ve městě či kdekoliv jinde. Jsou to dva odlišné světy. Nesuďte knihu podle obalu, ale podle jejího obsahu.
9. Jací kluci se ti líbí?
Líbí se mi inteligentní a ambiciózní kluci. Nemusí být ambiciózní moc, ale měli by vědět, za čím jdou. Kluk by mohl mít sportovní postavu, měl by o sebe pečovat a hezky se oblékat. Tolik o mém dokonalém klukovi.
10. Co bys klukům poradil k internetovému seznamování?
Buďte trpěliví a udržte si chladnou hlavu. Nezamilujte se hned, když uvidíte jeho fotku. Trochu si ho proklepněte. Dejte mu třeba na sebe Skype a pokud bude říkat, že nemá webku nebo že se mu rozbila, tak nebuďte naivní, takové výmluvy hodně „smrdí“. Nenechte se napálit.
11. Co si myslíš o registrovaném partnerství a adopci dětí?
Určitě jsem pro, chci mít dítě a registrované partnerství. Jen si bohužel musím počkat na tohoto pravého, který mě učiní šťastným.
12. Zaujal tě druhý Prague Pride?
Na Pridu jsem byl, je to výborná akce. Jsem pro, aby se tato akce opakovala. Užijí si ji úplně všichni a hlavně se pestrobarveně vyřádí.
13. Jak se vypořádáváš kritikou?
Abych pravdu řekl, nijak se tím nevzrušuji, je to čistě jejich názor. Když je ke mně někdo kritický, spíš mě to posílí. Tím jdu čím dál výš, přiměje mě to na sobě více makat.
14. Jak relaxuješ a jakým způsobem dobíjíš energii?
Rád se vracím z Prahy domů, z ruchu velkoměsta do menšího městečka, kde panuje klid a pohodička. Když přijedu na domov do Vizovic, tak je to pro mě jakási úleva a relaxace. Vždy se setkám s přáteli, které dlouho kvůli škole nevidím.
15. Kdybys teď mohl něco změnit, co by to bylo?
Přál bych si určitou toleranci. Je mi líto lidí, kteří odchází ze své rodné země jenom kvůli rivalitě heteráků vůči homosexuálům. Je to strašný, když zjistíte, že žijete někde, kde je určitá tolerance, demokracie, a víte, že kdybyste se narodili o pár kilometrů dál, tak je k vám třeba nenávist. Lituji takové lidi, toto bych chtěl změnit.
Jarkův profil: nicejarda
41 názorů ke článku
pinytos: A proč by mít nemohl? Věk přece nění jediný faktor, který se podílí na tom, jak je osoba vyspělá...
P.S. Aj ja som s Detského domova :sD
2) ví, co chce, což je velká výhoda
3) konečně tanečník, kterém to lze věřit, poslední dobou jsou tanečníci snad všichni. se 100 kily a obtloustlym oblicejem se tomu blbe veri....
4) jen se prosim nelituj, tezke to maji vsichni, nekdo vic, nekdo min, ale ti, co to maji horsi, pak dosahnou svych cilu, protoze nejsou lini bojovat... drzim palce a zlom vaz....
popravde chalan ktory jarka najde bude stastny.... chalan ktory ho opusti je d***l....
Tak zaprvé, asi nevíš, co je to nádhera (tou nádherou jsi totiž ty!!).
.....zadruhé, takovou pohyblivost, s jakou tancuješ?? (zatajil jsi, žes absolvoval nejlepší vysokou školu tance!!)
.....zatřetí, nejsi na světě sám, tak nás nenuť na tebe furt koukat!! (když ale ono nejde od tebe ty oči odtrhnout!!)
.....začtvrté, proč můžou být fotky s tebou tak příjemně nádherné?? (sakra, tolik fotek a žádná škaredá, jak to??)
.....zapáté, postava snů a španělská vizáž ještě dřív, než do Španělska pojedeš (copak to se smí??)
.....zašesté, do Španělska se dostaneš, ale spátky už ne!! (byli by hloupí, kdyby si tě tam nenechali!!)
.....za sedmé, tak už krucinál taky někdy přijeď k nám!! (do Brna!!)
Avůbec, prostě co s tebou??? A ještě jsi navíc vstřícný, kamarádský a myslíš i na ostatní (no není to trestuhodné??)
Nechceme tě vyhladit, ale pohladit, to by určitě šlo,ne??
Přeju jenom samé úspěchy a hodně dalšího odhodlání do života tvých snů.
A tu moji "k***iku" nějak holt přežij.;-) :-) :-))
dr. M. T.