Mladý umělec Daniel: Na klucích je něco víc sexy

Danielovi (DanielBlack) je 19 let, zatím bydlí v České Lípě, kde se i narodil. Dostudoval Oděvnicko-řemeslnou střední školu v Liberci. Miluje umění a chce se věnovat módnímu návrhářství. Rád šije, miluje kresbu a fotografování. Občas si brnká na kytaru a dokonce zpívá, i když jak sám přiznává, moc to zatím neumí.

1. Kdy sis uvědomil, že jsi na kluky?

Když jsem byl puberťák. Tohle je věc, kterou jsem asi věděl vždycky, jen jsem si to asi tak nepřipouštěl. S přibývajícím věkem bylo všechno jasnější a jasnější, až se mi rozsvítilo. A řekl jsem si, že jsem asi fakt gay, protože jsem samozřejmě nekoukal po holkách, ale po klucích. Prostě je na nich něco víc sexy.

Foto: Petr Müller, Petr Müller Photography

2. Komu jsi to řekl poprvé?

Asi ve 14 letech jsem se s tím svěřil svojí sestřenici jako prvnímu člověku z rodiny, věděl jsem, že si to nechá pro sebe. Ulevilo se mi a mohl jsem si o tom konečně s někým povídat otevřeněji.

3. Kdo další se to dozvěděl?

Když mi bylo asi 16 let, tak jsem to řekl bratrovi, se kterým mám nejlepší vztah ze všech mých čtyř sourozenců. Na základní škole jsem to neřekl nikomu, protože jsem se za to styděl, myslel jsem si, že je to špatně.

Ne však kvůli sobě, ale kvůli okolí, protože se o tom všichni tehdejší kamarádi bavili, jako by to bylo špatné a proti přírodě, a také na mě pokřikovali všichni okolo, že jsem teplouš a podobně. A to jen proto, že jsem byl uzavřený a s nikým jsem se moc nebavil.

Až v osmé třídě jsem si našel ve třídě opravdovou kamarádku, kterou je až doteď. Ale o své orientaci jsem jí řekl, až když jsem přestoupil do prvního ročníku na střední školu.

Foto: Petr Müller, Petr Müller Photography

4. Na střední škole to věděli?

Na střední školu jsem šel už s tím, že jsem gay a netajil jsem se tím. Všem jsem to na rovinu řekl, protože žít s tím, že si ze začátku neustále nalháváte, že takoví nejste a pak to vědět a tajit to, trápit se tím. To prostě není jednoduché. Takže jsem do toho šel po hlavě.

Většina mě přijala, ve třídě všichni, střední škola byla úžasná a opravdu jsem měl skvělý kolektiv. Okolní třídy mi byli ukradené, často jsem se setkával s různými nadávkami a podobně, ale na to už jsem byl vyzbrojený ze základky, takže jedním uchem tam, druhým ven. Prostě mě to nezajímalo, stejně tak jako ti lidé. Všichni, co se na mě koukali ze shora, jako na něco protizákonného a zvrhlého, byli hloupí. Už jen proto, že posuzovali lidi okolo sebe podle toho, jak vypadají, ne proto, jací doopravdy jsou, ale myslím, že na to sami časem přijdou.

5. Doma jsi do té doby neřekl?

Neměl jsem důvod to říkat, dokud se neobjevil přítel. Tím mám na mysli opravdový vztah. To bylo až o prázdninách po třeťáku. Můj otec pro mě neexistuje, takže žiju jen s mamkou, která mě vychovala sama, zrovna když se otec snažil být tátou.

Neměl jsem to doma nijak zvlášť lehké, ale nemám v plánu tu mluvit o problémech, kterými jsem si prošel, můžu však říct, že to bylo chvílemi opravdové peklo a byl bych rád, kdyby se většina těch věcí nestala. Ale vlastně jsem za to rád, protože věřím, že přesně díky tomu jsem takový, jaký jsem. A tak jsem se odhodlal svěřit se nejdůležitější osobě v mém životě – mojí mamince. Bylo to vlastně docela vtipné.

6. Jak jsi jí to řekl?

Jednou jsem přijel domů z Prahy od svého (dnes už bývalého) přítele, byli jsme spolu asi 2 měsíce a já věděl, že chci, aby o něm věděla, chtěl jsem si s ní povídat – o něm a o všem, co láska obnáší.

Mamka seděla u počítače a něco tam dělala. Já se vedle ní posadil a povídám jí, že si chci o něčem důležitém promluvit, o něčem co se týká mně. Ona mi řekla, ať pokračuju.

Začal jsem slovy: „Víš mami, je to pro mě opravdu těžké říct ti něco takového…“ a celkově jsem jí popisoval svoje – v tu chvíli – stísněné pocity a ona prostě koukala pořád do počítače, jak kdyby mě vůbec nevnímala, tak jsem jí okřikl. Že se jí tu snažím sdělit něco opravdu důležitého a ona se prostě věnuje počítači.

Když mi začala věnovat všechnu pozornost, začal jsem být opravdu nervózní. Ani nedokážu přesně definovat svoje pocity, ale nebylo to až tak příjemné.

Tak jí říkám: „Víš, mami, v Praze jsem si někoho našel“. Nechtěl jsem jí přímo vpálit „jsem teplej“ nebo „mám kluka“, proto jsem řekl, že jsem si našel drahou polovičku.

Ale to nejhorší bylo přede mnou – řekl jsem: „Jmenuje se Petr“. Najednou jsem viděl, jak na mě zaostřila, rozšířily se jí zorničky a povídá: „Cože? Petr? Jako kluk?“ Tak jsem jí to potvrdil.

7. Jak reagovala?

Výraz v její tváři ani nedokážu popsat. Byl jsem z něj zmatený, protože jsem si opravdu myslel, že to už dávno tušila, také se říká, že mámy to vždycky poznají.

8. A nepoznala. Jak to?

Proč to ta moje nevěděla, když jsem jako malý běhal po zahradě v holínkách s deštníkem a zpíval si Kylie Minoque, nebo když jsem jezdil k babičce a tam si omotával kolem hlavy tisíc barevných šátků a hrál si na Rosalindu?

Jako malý jsem si s bratry nehrál, byl jsem pořád sám a nehrál jsem si ani s auty ani s panenkami, ale se zvířátky. Povím proč, protože jsem byl na základce zamilovaný do holky, nebo spíš zakoukaný. Ani sám nevím, ale bylo to pro mě opravdu emotivní období. Mamka byla semnou a pořád mě utěšovala, a to samé se mi za čas stalo znovu, a dokonce v prváku. Bylo to asi to, co jí brzdilo v tom připustit si, že její syn je homosexuál.

9. Co ti na to řekla?

Ten den semnou už nemluvila, asi si potřebovala urovnat myšlenky a mě to ani nepřekvapuje, nechal jsem ji v klidu. Druhý den za mnou přišla sama a řekla mi jen, že Petra ráda osobně pozná. Tak jsem se štěstím rozbrečel. O týden později přijel přítel na návštěvu a všechno bylo dokonalé.

10. Jak tě bere zbytek rodiny?

Momentálně o mně ví snad celá rodina kromě dědy, ten by to asi neskousl.

Od začátku to všichni berou jako fakt, jako něco opravdového, co se nezmění, čemu není žádné nápravy, zkrátka, že je to přirozená věc, kterou jsem si nevybral.

11. Když se to dozvěděli, co jsi cítil?

Cítil jsem samozřejmě úlevu, co jiného. Úlevu, že se o tom můžu konečně bavit otevřeně, ničím se netajit. A také, že si o tom povídám jak s mamkou, tak s bratrem, bavíme se normálně o klucích a o věcech okolo.

12. Měl jsi nějaké problémy po coming outu?

Všichni mně nadávali hlavně kvůli vzhledu. Od osmé třídy jsem se začal řadit do skupiny s názvem „emo“. Takže jsem nosil černé natupírované vlasy s obří patkou. Dokonce jsem si maloval oči i nehty na černo. Ale musím podotknout, že jsem se neřezal ani žádné podobné věci, které si spousta lidí vybaví ve spojitosti s tímto stylem. Přivedla mě k tomu dnes moje nejlepší kamarádka. Takže jsme oba byli terčem pozornosti a posměchu.

Každý si na nás ukazoval, posmíval se nám a to jenom proto, že jsme měli potřebu vystoupit z toho davu samých stejných lidí a zvolili jsme si tuto cestu. Takže jediné nepříjemné situace byla slovní šikana, se kterou se setkávám dodnes.

Foto: Petr Müller, Petr Müller Photography

13. Máš nějaký nepříjemný zážitek s věřícími?

Nesetkal jsem se přímo s odporem, ale jednou, když jsem byl s pár kamarády, přišli za námi nějací „pánbíčkáři“ a začali vykládat nesmysly o Bohu a jak je spravedlivý a podobně. Dostal jsem CD nějakých modliteb.

14. Co jsi s ním udělal?

Když mi ho dávala, tak jsem jí řekl – jsem gay. Paní se tak podívala, vytrhla mi CD z ruky, sebrala svého pofiderního parťáka a rychlým krokem odchvátali (smích).

Foto: Petr Müller, Petr Müller Photography

Foto: Petr Müller, Petr Müller Photography

15. Co bys poradil klukům, kteří jsou ve stejné situaci, jako jsi byl ty?

Není na to žádná rada. Prostě být sám sebou, nebát se ničeho, i když se to někdy zdá na první pohled opravdu těžké, ale většina věcí potřebuje svůj čas, to je přesně to, co musíte udělat. Být trpělivý a všemu dopřát svůj čas.

16. V čem tě tvoje orientace omezuje?

Omezuje mě ve vztahu s dívkou.

17. Chtěl bys s nějakou chodit?

Znám spoustu skvělých dívek a vím, že vztah s nimi by byl dokonalý, kdyby byly klukem. Bohužel, je to už nemožné, to je jedna věc, kterou vím jistě.

18. Přináší ti tvoje orientace nějaké výhody?

Dozvím se spoustu věcí o klucích mých kamarádek, včetně těch intimních (smích). Dělám si srandu, žádné konkrétní výhody mi to nepřináší.

19. Dal bys klukovi pusu na tramvajové zastávce plné lidí?

Jsem naprosto smířený s tím, kdo doopravdy jsem. Našel jsem konečně, někde v sobě, ten klid, který jsem tak dlouho hledal. Takže ano! A rád. Jen ať to všichni vidí, že já se za nic nestydím, nic neskrývám.

Foto: Petr Müller, Petr Müller Photography

20. Koho považuješ za gay ikonu?

Je to sice dost ohrané, ale pro mě je to Lady Gaga.

21. Jak vnímáš českou/slovenskou gay scénu?

Nijak, moc se v ní nepohybuju. Ani mě neláká. Sice mám zde profil, ale z prostého důvodu – jsou tu skvělé články.

22. Co bys vzkázal lidem, kteří nemají rádi gaye?

Nic, stejně to nepomůže. Čas jim zodpoví na všechny otázky ohledně homosexuality. A buď si spoustu věcí uvědomí, nebo budou celý život ztraceni a žít ve lži.

23. Jací kluci se ti líbí?

Nemám žádný vyhraněný typ kluků. Stejně tak, jako se mi líbí blonďák, tak se mi může líbit i brunet. Mám ale slabost pro vousatý kluky, ale ne alá „Jesus Christ“.

24. Máš rád tetování, že?

Mám slabost pro potetované s pevným tělem, vysoké, ale jak říkám není to žádná podmínka a obejdu se i bez toho.

Nikdy ale nechci kluka, který by měl nadváhu, abych byl spokojený, tak mě protějšek musí prostě přitahovat. Snad se to nikoho nedotkne a nebude to znít povrchně.

Foto: Petr Müller, Petr Müller Photography

25. Co je ta nejvíc gay věc, kterou jsi udělal?

Udělal jsem ze sebe ženu. Chci ale upozornit, že nejsem nijak extra zženštilý. Jsem normální kluk, i když si to spousta lidí nemyslí, protože si barvím vlasy a používám make-up.

26. Jakou nejvíc gay věc by sis přál?

Vždycky jsem si přál dostat červené růže.

27. Jak vnímáš internetové seznamování?

Je to dost divné, ale doba je tomu přizpůsobená. Pokud se mám s někým sejít, tak jedině na nějakém veřejném místě a musím předem vidět jeho fotku.

28. Špatná zkušenost?

Mám smůlu na fejky.

29. Jak tomu předejít?

Nejlépe, kdyby se ukázal třeba na webkameře.

Foto: Petr Müller, Petr Müller Photography

30. Souhlasíš s registrovaným partnerstvím a adopcí dětí?

Rozhodně ano. Spousta lidí říká, že dva muži nedokážou dát dítěti tu pravou mateřskou lásku, jako třeba žena. To podle mě není pravda. Každý má na toto právo, bez jakýchkoliv výjimek. Osobně nad dětmi nepřemýšlím, ale kdo ví, co ukáže čas.

31. Co tě nejvíc baví?

Především kresba a fotografování. Kreslení se věnuju už odmala, doma říkají, že to mám po dědovi, je velmi nadaný v tomto směru. Co se fotografování týče, jsem velký amatér, ale chci se v tomto směru víc rozvíjet.

32. Je ti blízký oděvní průmysl?

Tvořím vlastní oblečení podle různých internetových inspirací, což je spjato s mojí střední školou, tedy rád šiju a dokonce jsem dostal první cenu za svou maturitní práci, tedy ušité šaty, to bylo velmi potěšující.

33. Co dalšího máš rád?

Rád si brnkám na kytaru a zpívám, i když to moc neumím (smích). Miluji svoje opravdové kamarády, takže se snažím, trávit s nimi co nejvíce času.

Když jsem byl malý, měli jsme velký dům a zahradu, tudíž jsem měl možnost chovat zvířata, takže jsem měl několik králíků a papoušků. Mezi moje nejoblíbenější zvířata patří především koně, které miluji. Jako malý jsem navštěvoval jednu jízdárnu. Strávil jsem u koní dost času na to, abych si k nim vytvořil silný vztah, jsou to pro mě silná a temperamentní zvířata. Jde z nich strach, ale také z nich lze vycítit lásku, rád jezdím a starám se o ně.

Foto: Petr Müller, Petr Müller Photography

34. Neuvažoval jsi nad modelingem?

Nedávno jsem se zaregistroval na jedné stránce pro modely/ky, to by mě také velmi bavilo, být fotomodel. Lidé o mně často říkají, že jsem umělec. Mně to přijde jako hrozně hezké označení, takže to beru jako kompliment. V budoucnu bych chtěl být nejspíš módní návrhář, když už jsem si to vystudoval, samozřejmě vím, že to obnáší mnohem víc, než jen střední školu.   

35. Co teď plánuješ?

Vysokou školu, která mi letos nevyšla, takže příští rok zkusím štěstí znovu. Samozřejmě bych chtěl pokračovat v oboru, nejspíš bych šel na nějakou textilku, nejlépe v Praze.

Do té doby si chci udělat buď státnice z anglického jazyku, nebo půjdu na rok někam studovat a dám si to dálkově, abych si mohl něco vydělat a zároveň neztratil titul studenta. Chci jít také bydlet do Prahy, protože je tam samozřejmě mnohem více možností, jak se uchytit, než tady u nás.

Foto: Petr Müller, Petr Müller Photography

36. Jaký je tvůj sen?

Momentálně se více věnuji zpěvu a chci se v tom zdokonalovat, jak jen to půjde, protože mám už od mala životní sen, být zpěvákem, být úspěšný (hlavně v zahraničí), což se zatím nikomu z Česka zcela nepodařilo.

Jako malý jsem měl sen – někteří chlapci chtěli být třeba policistou, hasičem nebo třeba kovbojem. Holčičky princeznami, a já chtěl být žokejem, ale to mě už přešlo. Dnes mým nejreálnějším snem je zmiňovaný módní návrhář, tak uvidíme.

37. Kdo je tvůj vzor a inspirace?

Asi nemám žádný určitý vzor. Snažím se být sám sebou, pokud se bavíme o osobnostech. Já spíše lidi obdivuju za to, co dělají, než abych se je snažil nějak v něčem napodobovat nebo se jimi řídit.

Miluji Lady Gaga, ne jen kvůli hudbě, kterou tvoří. Především ona sama o sobě je hrozně velká osobnost. Mám spíše idoly, které mě hodně ovlivnily vizuálně. Například Hayley Williams, pro kterou mám slabost, nebo Johny Depp.

38. Jak relaxuješ?

V posteli. Koukám na seriály nebo filmy. Mezi moje nejoblíbenější patří především tvorba Tima Burtona a filmy, kde hraje Johny Depp nebo Helena Bonham Carter. Spím a miluji jídlo, dobré jídlo – lasagne!

39. Kdybys teď mohl změnit tři věci, které by to byly?

Chtěl bych nějakého chlapa pro moji mámu, který by se o ni postaral a dal by jí tolik lásky, kolik by mohl. Aby byla šťastná, protože to táta nikdy nedokázal. Takže bych změnil také tátu, i když vím, že bez něj bych byl někým jiným, ale o to tu nejde.

Danielům profil: DanielBlack

Titulní foto: Petr Müller, Petr Müller Photography