Stalo se ze života hledání místo žití?

Populární reklamy Googlu hlásají, že život je hledání. V poslední době mám pocit, že toto motto se stalo i ústředním heslem našich životů, především pak gay komunity. Buď jsem prožil dlouhou dobu jako Šípková Růženka nebo se skutečně začala používat věta „Co hledáš?“ místo pozdravu.

Každý dnes má vyplněnou kolonku „hledám“ a různá specifika. Je sice dobré vědět, co chceme, ale není to někdy až příliš? Na život přeci nemůže existovat download.

Doba složena z definic a filtrů

Žijeme v době, která se snaží na vše najít definici nebo filtr. Mnohdy dojdeme sice na to, že naše definice a filtry jsou chybné, ale místo, abychom otevřeli skutečně oči, změníme profil hledaného a dále vidíme jen to, co vidět toužíme. Co na tom, že naše smysly nás mohou klamat.

Naše dny jsou uspěchané, většinou mnozí vnímají pouze to, na co mají čas vnímat, či to, co vnímat musí. Vnímání se stalo rámcovou činností. Stejně tak mezilidské vztahy a poměry.

Polotovar vztahu

Věřím, že vztah je založený na budování a sdílení určitých hodnot. Život je komplikovaný, je tvořený nespočetným množstvím detailů, které se musíme naučit skloubit a propojit. Místo toho se však vztahy hledají. Stávají se z nich polotovary, které by mohly stejně tak snadno hlásat: „K dílu A přidejte díl B a zalijte hlasitou dávkou orgasmu“.

Vždy jsem měl za to, že vztah vznikne, když náš rozum zří tu správnou, pragmatickou volbu a naše srdce se s ní ztotožní. Snad ze strachu či lenosti se dnes lidé naučili klamat rozum a šidit srdce. Ale nešidíme i sami sebe? Kdybychom skutečně přemýšleli, mohli bychom se vyhnout mnohým zklamáním a zkusili-li bychom najít hlas srdce, možná bychom slyšeli to druhé, které na nás mnohdy volá a my jej nevidíme, protože naše oči v daný moment vidí pouze v kolonkách „od“ a „do“.

Hledání sexu

Nejsou to jen vztahy, které podlehly v boji s názvem „hledám“. Je to i sex. Na něj pro změnu duch doby vytvořil jakési lego hlásající: „K pasivnímu dílu přidejte aktivní a spojte falešným výkřikem“.

Nejsem puritán, ale myslím, že jsme připravili jednu skvělou činnost o podstatnou část jejího koření – svádění, nahodilost, provokaci a další sestry a bratry tělesné slasti.

Buďme objektivní, je dobře, že se nemusí zastírat (přestože jsou tací, kteří to nedokáží) a dá se jasně najevo, o co mezi dvěma lidmi půjde (i když se stává, že jeden to nepochopí a problémy jsou na světě), ale místo, aby k sexu docházelo, tak se hledá podobně jako porno na internetu.

Přátelství po deseti minutách

A do třetice všeho dobrého i zlého - naučili jsme se hledat už i přátelství a „pokec“. Jediný výsledek je, že v reálném životě těchto dvou věcí ubývá. Stačí přeci: „Ke kusu A přidat kus B a nechat deset minut louhovat při emotikonové konverzaci“.

Možná doufáme, že když budeme cíleně a otevřeně hledat, vyhneme se zklamání, že tato nálepka, kterou si sami dáme, bude magnetem, který nás zavede k někomu, kdo má podobně vyplněné kolonky, nevědomí toho, že zbavujeme život toho, co jej může učinit zajímavý. Bortíme něco, co je pro něj přirozené a přetvářka stejně bují dál, když vznikají dvoutýdenní vztahy, falešná přátelství s lidmi, o kterých ani vlastně mnohdy nevíme, zda existují a místo svádění se posílají fotky.

Zdá se mi to, nebo vskutku mnozí pojali svůj život jako archeologický výzkum? Co místo hledání skutečně žít a otevřít se životu a tomu, co skýtá, i když si pak třeba vybrat jen něco? Garantuji, že je to možná těžší a efektivita mnohdy vypadá sporně, ale smysluplnost a prožitek je zcela jiný.

Když vás opustí kluk, je to konec. Může být takový konec šťastný?

Proč milujeme parchanty, ale chodíme s hodnými kluky?

Titulní foto: darcyadelaide, Flickr, Creative Commons

JKP / další články autora ›

Autor článku žije a dýchá uměním, pro momenty inspirace a osvícení. Alfou a omegou, snem i cílem, jsou pro tohoto pragmatického hyperracionálního fantastu elegance a móda.