Czeslaw Walek napsal dopis zesnulému Filipovi: Ahoj Filipe...

Stejně jako já, se bude mnoho lidí nevěřícně ptát PROČ? Vždyť to u nás s homofobii není tak špatný, ba naopak, všude slyšíme, že je to u nás lepší než třeba v Polsku nebo na Slovensku, nemluvě o Rusku nebo Ugandě. Stále více gayů a leseb se vyoutovává, o případech násilných útoků vůči nám člověk moc neslyší, v Praze je gayům a lesbám vlastně blaze. A pak si začínám promítat svůj život a život tisíců chlapců a děvčat z malých měst či vesnic, a ptám se: „Je česká společnost vůči nám tolerantní, nebo spíše lhostejná?“ Ano, ono se u nás opravdu dá žít, nebo spíše existovat, pokud je člověk zavřený mezi čtyřmi stěnami, nikdy svého partneta na ulici nevezme za ruku, nezačne hlasitě mluvit o svatbě nebo nedej bože o rodině. V tom okamžiku se apatičtí Češi probudí a hlasitě bouchnou do stolu a řeknou: „NE! Co si děláte doma v posteli, je vaše věc, ale na ulici a do hospody nám to netahejte!“ Vždyť se stačí podívat na reakce na Prague Pride nebo na to, když vzneseme požadavek, aby už s námi bylo konečně zacházeno stejně jako s ostatními a mohli jsme se normálně vzít a ne registrovat!

Víš, Filipe, v porovnání s Tebou jsem srab. Já se nebyl schopný vyoutovat v 15 letech na mé malé vesnici. Strašně jsem se bál, a tak jsem to v sobě utlačil. Až později, v relativně bezpečném prostředí Prahy, kdy už jsem si vytvořil své zázemí a novou rodinu, jsem se pomalu začal outovat. A stejně celý proces trval strašně dlouho, a někdy mám pocit, že se stále outuji. Znám dost chlapů v okolí, kterým je třeba 30 nebo 40 a dodnes se veřejně nevyoutovali, s přehršlem argumentů a výmluv proč.

My všichni bychom si z Tebe měli vzít příklad, protože jen tím, že společnost bude mít kolem sebe lidi jako jsi Ty, kteří sebevědomě zvednou hlavu a vyřvou celému světu jsem gay, jen tehdy pochopí, že heterosexuální normativita světa nikdy neexistovala, a možná začnou na nás nahlížet jinak. Mně to už nikdo přímo do očí neřekne, ale věř mi, mnoha lidem lezeme na nervy jenom tím, kým jsme. Umím si přestavit, jaké jsi to měl ve škole Ty, děcka můžou být někdy fakt hustý, a pokud nemáš ve škole kámoše nebo učitele, který se Tě zastane, tak Tě to může semlít.

Filipe, kdybys nějakým zázrakem zavolal třeba před dvěma týdny, když jsi byl ještě na živu, tak bych Ti řekl, ať to nevzdáváš, že postupem času je líp. Řekl bych Ti, že třeba dnes v pražském metru jsem viděl dvě krásný holky, jak se držely za ruce a zamilovaně na sebe čučely a nikdo jim nenadával. Jak máme nového ministra pro lidská práva, který jako první téma vytáhl adopce pro nás, gaye a lesby. Řekl bych Ti, že potkáš lidi, se kterými se budeš cítit fajn, a kteří Tě budou brát takového jaký jsi. Řekl bych Ti, že jednoho dne se šťastně zamiluješ, protože láska, na rozdíl od lidí, nediskriminuje. Řekl bych Ti, že bude líp.

Už jsem to nestihl. Minulý týden sis vzal život, zoufalý krok, kterým jsi vyjádřil nechuť vůči společnosti, ve které jsi žil, a která Ti asi musela hodně ublížit. Filipe, Filipe, Filipe, je to strašná škoda, byl jsi určitě krásný, citlivý mladý muž, který byl odhodlaný v životě něco změnit. A změnil jsi, otevřel jsi oči mnoha lidem. Zatřepal jsi s námi pořádně, to Ti teda řeknu. Nám nezbývá nic jiného, než pokračovat v tom, cos vyřval do světa!

Czeslaw

* Filip Havlíček 2. 2. 2014 spáchal sebevraždu, důvodem byl výsměch společnosti, protože je gay.

PROUD: Tragická smrt otevírá otázku osvěty na školách