Radim „Ušáček“: Ve 25 letech jsem si díky internetu přiznal, že jsem gay. Život byl najednou snazší!

Radima možná znáte pod přezdívkou Ušáček (usacek). Je mu 38 let, žije na venkově u slovenských hranic, miluje vlaky a legraci. Před deseti lety založil Účáčkův svět. Vyzpovídali jsme Radima, jak se mu žije, co dělá a jaký měl coming out.

Co děláš a čím se bavíš?

Jsem technik, technická podpora pro různé oblasti od IT po řízení vozidel dle potřeb spolupracovníků. Bavím se někdy tím, jaké závady mohou vyloudit kolegové nebo přímo různá zařízení a aplikace.

Z jaké myšlenky vznikl vlastně Ušáčkův svět? Proč zrovna přezdívka Ušáček?

Ušáček je od mého prvního kluka, respektive od plyšového médi, který měl barevná ouška, a začali jsme mu říkat Ušáček. A časem, jak to bývá, při dálkovém vztahu jsem začal být plyšákem – Ušáčekem. Od těch dob jsem Ušák, Ušáček.

Samotný Ušákův svět vzniknul čistou náhodou díky mému třetímu klukovi, kdy jsme si řekli, že by bylo fajn pořádat nějaký výlet a poznat nové lidi. Taky naše původní myšlenka byla i seznamovat případně kluky mezi sebou, aby bylo více zadaných kluků.

Kdy sis uvědomil, že se ti líbí spíše kluci než holky?

To už asi na základce, ale to jsem neřešil, připadlo mi to jako blízké přátelství s kluky, že si furt máme co říct, furt dělat nějaké vylomeniny. A na střední jsem tušil, co se mnou je. Dokonce jsem to i věděl, ale přesvědčoval jsem se, že jsem „normální“ a na holky.

A až v 25 letech jsme si to úplně přiznal díky internetu a pokecu s mnoha lidi, že jsem vlastně normální a obyčejný gay. A život byl najednou snazší a bez trápení, které na sebe nedalo zase dlouho čekat v podobě trápení s kluky.

Kdy a jak proběhl tvůj coming out?

Když jsem poznal své dva kamarády, co spolu žili spoustu let, měli se rádi a fungovali jako jedna duše. Tam jsem si uvědomil, že vztah dvou kluků není ten „buzní z postele do postele“ bez nějakého citu, ale že existuje láska mezi dvěma kluky.

Jak to vzali rodiče a tvé nejbližší okolí?

První rok si mysleli, že si dělám jen legraci a že mě to přejde. A naštěstí nepřešlo. Prvních pár let byla zmínka typu vnuci a podobně, ale jinak to proběhlo v pohodě.

Vyrůstal jsi na takové menší farmě nedaleko Valašských Klobouk, obklopen hospodářstvím a prací. Myslíš si, že kdybys vyrůstal v Praze či jiném větším městě, bylo by to pro tebe z hlediska homosexuality jednodušší?

Myslím si, že kdybych vyrůstal ve městě, tak zase nejsem takový, jaký jsem. Určitě by byl život jednodušší ve městě, kde je třeba i nějaký gay bar apod. Jen díky internetu se hodně změnilo. Ale internet dal a zase vzal. Sex je dnes dostupný během pár minut, a to také není úplně nejlepší.

Přináší bydlení na venkově určité nevýhody v hledání partnera?

Přináší mi to jen to, že to úspěšně zlikvidovalo mé vztahy. Ten venkov na konci světa u slovenských hranic je dost náročný pro vztah. Ale tak věřím, že mým klukům nebylo u mě a se mnou zase tak zle, a třeba občas si na mně vzpomenou v dobrém.

Říká se, že když člověk bydlí na venkově, tak se tam o něm nic neutají. Jak to máš ty?

Tak tím, že mám web, se mi nedaří maskovat. Na první pohled, a i ten druhý, působím ne zrovna růžově a někteří zase nevěří, že jsem gay. Chovám se prý jako normální kluk. U nás na vesnici to vědí a není s tím problém. Dokonce mám i podporu omladiny, která je úplně v pohodě.

Zmínil jsi, že být na kluky je dar. Stále to tak vnímáš?  Jak jsi to myslel?

Zmínil jsem to a jako každý dar se časem prostě opotřebuje. V bodě největších lásek to bylo neskutečně nádherné období a stále je to dar. Člověk je obdařen i hlavně tím, jaké lidi pozná a potká. To je teď s odstupem času vnímání toho daru.

Zaznamenal jsi kvůli své orientaci na tvoji osobu nějaké slovní či fyzické útoky?

Ani ne, jak říkám, působím spíš opačně a na veřejnost to nepřeháním a nepředvádím se.

Dal bys klukovi pusu na tramvajové zastávce plné lidí?

Nedal, ale dostal jsem jich pár takových u vlaku a u autobusu. A na takovou pusu nejde zapomenout pak nikdy.

Máš více kamarádů mezi gayi nebo heterosexuály? S kým si lépe rozumíš?

Rozumím si lépe s mladšími kluky, někteří mou přezdívku posunuli jako „náš zajdolog“. Nevím, čím to je. Asi tím, že prostě život vnímám jako výzvu, jako cestu, na které poznáváme ne jen sami sebe, ale i druhé. Takové poznání své osobnosti, myšlenek, přání, se často dostane do konfliktu s názory jiných. Starší kluci jsou zklamaní láskou, vztahy a mají spíš destruktivnější a reálný pohled na život. A já jsem ten věčný snílek a hravý kluk.

Koho považuješ za gay ikonu?

Sebe? Asi ne, i když někde jsem zaznamenal názor, jak zlepšit vnímání společnosti. A já se nesnažím prostě žádnou kampaní, žádným máváním vlajek, ale každodenním životem gay kluka, tak aby okolí vědělo, kdo jsem a nemělo s tím problém. Gay ikona je pro mě třeba Lumír Olšovský.

Gay osobnost: Lumír Olšovský, český herec a dabér

Jak vnímáš českou gay scénu?

Tak scéna se mění z roku na rok, mění se lidé a také se lidé stěhují. Myslím si, že dnes je horší doba na přátelství, vztahy a lásky. Dobrý kamarád se hledá těžko.

Co bys vzkázal lidem, kteří nemají rádi gaye?

Já nemám rád rajčata a také to rajčatům neříkám každý den. Homofobové dokáží přivést do hrobu kohokoliv, a to je těžký hřích. Vzkázal bych jim, aby víc přemýšleli o životě.

Jací kluci se ti líbí?

Tak mladší kluci, trochu střelení.

Co je ta nejvíc gay věc, kterou jsi udělal?

Svůj webový nekonečný příběh dostupný všem kdykoliv?

Jakou nejvíc gay věc jsi kdy dostal?

Hezké gay porno v tehdejším gay klubu Red Cat v Brně, v tombole.

Jakou nejvíc gay věc by sis přál?

Teď nevím. Se červenám nad čím to vlastně přemýšlím.

Jsi pro zákon o adopci dětí homosexuálními páry?

Nevím, záleželo by na tom, jestli by bylo vytvořené zázemí pro výchovu dětí, zabezpečení a podobně. Potom ano.

Jaké máš největší záliby a koníčky?

Tak největší je asi železnice, jak ta skutečná, tak i ta modelová. Také mně baví občas kouknout na nějakou akci spojenou s vojenskou historií, protože jsem sám byl svého času v armádě. Jak povinně, tak pak i dva roky v další službě.

Tvým koníčkem je modelování železnice, jak velkou plochu již zabírá?

Moje modelová železnice se teď na mně nějak nešťastně kouká z poliček a krabic.

Jsi u ní na něco obzvlášť pyšný?

Pyšný jsme asi na ty vlaky, které jsem si přivezl z cest po USA, kde jsem byl 3 roky.

Čeho bys chtěl v životě dosáhnout a co je tvůj sen?

Jako kluk jsem si hrál na vojáky a pár let v armádě to splnilo. Také jsem snil, že budu brouzdat nekonečné US dálnice náklaďákem, a to se mi splnilo také. Jen to cestování nebylo těmi náklaďáky, ale bylo i vlakem. Jsem objel USA jak vlakem, tak i autem. Další sen je určitě najít nějaký dlouhodobější vztah a neřešit rozchody.

Kdo je tvůj vzor a inspirace?

Nikdy jsem takové neměl. Ale inspirují mě určitě lidé, co mají rozumné nápady a dělají fajn věci, jako třeba Robin Williams ve filmu Ptačí klec.

Jak relaxuješ a jakým způsobem dobíjíš energii?

Asi nejvíc mi dobije baterky pohlazení nějaké parní lokomotivy, ale nejlepší je relax ve vaně a ne sám.

Jak vnímáš internetové seznamování?

Velmi příjemně. Díky internetu jsem se seznámil s mými láskami. I když na každé hezké seznámení připadne i nehezké a nepříjemné seznámení. Doporučil bych každému si pár dnů jen tak dopisovat s tím druhým a potkat se někde nezávazně na kafé. Tím jde předejít i nepříjemným situacím.

Zaujal tě Prague Pride?

Nevím, tím, že to celé vzniklo v Brně, a třeba před lety byl mini festival Duha v Plzni, a nikoho to nezajímalo, ale obr akce, kde se dá předvádět, tak je velmi žádaná. To, co se mi nelíbí, je, že je to projekt několika lidí, co sestaví program a nikdy nechtěli nějaké nápady, návrhy, co by jako takový festival mohl zahrnovat. Takové snahy nutí mé vnímání posunout do úrovně nějaké akce, která je zaplacená nějakým grantem, a není to dobře. Rád bych byl pyšný, ale na nás všechny gaye, a ne jen máváním vlaječky :)

Radimův profil: usacek