Zpověď Radka: Stál před oltářem se ženou, přestože miloval kluka

Styděl se za to, kým je. Vždy mu říkali, že tohle je špatně, takhle se žít nemá. „Být homosexuál je přeci hřích a hanba. Nikdy bychom se s tím nesmířili, kdyby mělo naše dítě takhle žít. Již by to nebylo naše dítě“, říkali mu. Tohle je příběh Radka.

Již od mládí mi naši říkali, že být gay nebo lesba je hřích a Bůh si náš život vezme zpět. Věřil jsem, že je to špatné a dítě svým rodičům nemá důvod nevěřit. Ale jak jsem měl žít, když jsem věděl, že se mi líbí kluci a ne holky? Když jsem začal masturbovat, myslel jsem na své spolužáky. Mám si najít dívku, oženit se a přitom utíkat za muži? Nebo mám jít k lékaři, který mi s tímhle problémem pomůže?

Před oltářem

Bylo mi 21, když jsem se ženil a trpěl u oltáře. Trpěl i můj svědek, jelikož byl tou dobou mým milencem. Týdny jsme se snažili vymyslet plán, jak společně zmizet a na tuhle komedii se vykašlat. Bohužel se nepodařilo a já tam stál se slzami v očích. Ne proto, že by mi nebylo s mojí ženou dobře. Věděl jsem, že mé srdce patří někomu jinému. Věděl jsem, že budu nešťastný a pokud to jednou řeknu a odejdu, ublížím více lidem a nejen své rodině.

Trpěl jsem

S manželkou jsme postavili dům a také mi porodila dvě děti. Myslím, že věděla, že něco není v pořádku. Byl jsem v tom nejproduktivnějším věku, a přitom s ní nechtěl mít sex. Když jsme se milovali, trpěl jsem, brečel jsem, jako by mi ubližovali. Proto jsem se tomu snažil vyhýbat, jak jen to šlo a občas jsem sáhnul po láhvi alkoholu. Někdy jsem i předstíral orgasmus, jen aby již bylo po všem. Utíkal jsem za svým milencem každý večer, kdykoliv to jen šlo. Chtěl jsem být s ním.

Stále jsme se společně scházeli, jezdil jsem za ním na víkendy a byl šťastný. Neboj, rozvedu se, říkal jsem mu vždy, když jsem odjížděl. Chtěl jsem, netoužil jsem po ničem jiném. Má žena měla ale podezření, ne na muže, ale na ženu. Začala mě více hlídat. Nemohl jsem již tak často jezdit pryč.

Po deset letech přestal čekat

Nečekal, našel si někoho, kdo se za něj nebude stydět a s kým bude mít plnohodnotný život. Čekal na mě deset let. Já si zatím hrál na poslušného muže. V očích všech jsme byli dokonalá rodina. Začal jsem pít. Každý večer, každý den, někdy i hned od rána. Musel jsem s pravdou ven, až když jsem byl odvezen do protialkoholní léčebny. Nezajímalo mě nic jiného. Byl jsem nešťastný.

Až tam jsem konečně šel s pravdou ven a řekl vše, co jsem měl celou dobu na srdci. Musel jsem to tajit tak dlouho? Proč jsem si hrál na toho, kým jsem vlastně nebyl? Proč? Nemuselo trpět tolik lidí kolem mě.

Konečně jsem šťastný a žiji život podle sebe. Dokonce i děti mi odpustily. Jen jsem stále nenašel tu pravou lásku k sobě. Stále čekám na něj.

Lituji toho, že jsem se styděl jít s pravdou ven.

Skutečný příběh: Lásku Tomáše a Lukáše ukončila tragédie

Skutečný příběh: Napřed láska, poté strach a znásilnění

Titulní foto: Ilustrační foto © Depositphotos.com/ViewApart

Pavel V. / další články autora ›

Autor článku žije realitou, miluje skutečné příběhy a jeho velkým snem je napsání vlastní knihy.