Zpověď: Když člověk něco marně hledá ve vlastním vztahu, půjde to hledat jinam
Na gay seznamce má uvedeno, že má vážný vztah a že hledá pokec a kamarádství. Jak jinak. Ještě ten večer si začneme psát, sejdeme se ve městě a půjdeme někam pít. Po cestě domů k jednomu z nás přijdou opilecké polibky, a když se zeptám, co to má znamenat, když je zadaný, přijdou typické uklidňující kecy. Mezi klasické patří: „O tomhle se nikdy nikdo nedozví", „Stejně se s ním brzo rozejdu" a „Máme teď chvilku pauzu". Ale abych nebyl nespravedlivý: několik kluků mi už řeklo, že prostě chtějí sex, hned teď a jelikož jejich přítel s nimi není, potřebují k tomu kohokoliv jiného.
Je to pro mě hezký pocit, vědět, že dělám něco špatného, ale ne tak moc špatného, abych se cítil provinile. To, že na to někdo může přijít, mi připadá vzrušující. Kdybych někomu svedl záměrně kluka proto, abych mu ublížil, to by mi příjemné nebylo. Ale takhle je mi to celkem jedno.
Mnohokrát jsem se zamýšlel nad tím, proč mi tohle chování nevadí, ačkoliv není společensky přijatelné. Možná to vychází z toho, že jsem během dospívání ve svém okolí neviděl jediný normálně fungující pár. Nebo z toho, že mi je příjemné, když kvůli mně někdo zcela přestane brát v úvahu, že má nějaký vážný vztah. Občas je to kvůli tomu, že je ten dotyčný kluk fakt hodně sexy. Anebo si dám říct prostě proto, že jsem gay, co se nechce nudit?
Samozřejmě mi je líto, že ten kluk má kluka, co ho podvádí. Možná si to ale zaslouží. Když člověk něco marně hledá ve vlastním vztahu, půjde to hledat jinam. A když začne hledat na správných místech, může se naskytnout pokušení, kterému neodolá.
Vidíte to stejně, nebo byste se zachovali jinak? Napište nám do diskuze.
Titulní foto: Ilustrační foto © Depositphotos.com/Sergieiev
20 názorů ke článku
Hlavně spousta moralistů může být ráda, že vůbec někoho má...
Uz toto tvrzeni, aniz bych cetl dalsi text zevrubne, jasne ukazuje na moralni slabost sveho tvurce. Ja si naopak myslim, ze hleda-li clovek neco, pak to hleda prave tam, kde se zrovna nachazi. Tezko muzu hledat treba bryle v byte v Londyne, kdyz jsem fyzicky v Praze. Chapu, ze hledat veci nehmotne lze i v Londyne, otaznikem vsak zustava, je-li skutecne jinde o tolik lepe, abych opustil vsechno a vsechny a rozjel se do Londyna. A pak, coz je asi dulezitejsi, ve svem stavajicim miste mam zavazky a povinnosti, ktere nemohu kvuli rozmaru jen tak hodit za hlavu...
Tedy. Za me ne, za me je to jinak. Chybi-li mi neco, i ve vztahu, pak svoji potreba resim osobnim rozhovorem s konkretnimi lidmi, snazim se najit prijatelny kompromis, najit reseni vyhovujici pro obe strany. Odchazim az v pripade, kdy neni vule k rozhovoru nebo kompromisu, pripadne kdy i po nalezeni reseni se situace dlouhodobe nemeni. Pak uz ale nehledam neco jinde, pak uz hledam cestu, jak ze vztahu, kde moje potreba neni dulezita, jak z neho ven. Dustojne a se cti, ale primou carou.