Život gaye v Kišiněvě: Na gay průvody chodí jen pár desítek lidí
Píše se září 2015, spolu se 17 kolegy z Katedry rozvojových studií se vydáváme do Moldavska na studijní cesta, abychom na vlastní oči viděli práci organizací zabývajících se rozvojem této bývalé svazové republiky, nacházející se ve vnitrozemí mezi Rumunskem a Ukrajinou. Získat vyjádření sdílného Moldavana, který stejně jako já žije život gaye, jsem od začátku desetidenní exkurze bral jako výzvu. Primárním úkolem tedy bylo sehnat někoho ochotného k setkání se zvídavým studentem z České republiky.
Pomocí mobilní aplikace by to bylo pravděpodobně nejjednodušší, to bych však musel být majitelem přístroje, který by na to byl dostatečně „smart“. Zajít do gay baru? Internetový vyhledávač vysypal celkem čtyři podniky na území Kišiněva. Při pokusu navštívit dva z nich jsem se však nesetkal s tím, co jsem očekával. Níže se dostanu k objasnění, proč tento pokus vlastně ztroskotal. Ještěže existuje mezinárodní gay seznamka…
Je to asi běh na nejdelší trať ze všech zmíněných (zaujmout svým záměrem napsat článek někoho, kdo by kývl na to jít ven a popovídat si o jeho životě – pokud možno anglicky nebo francouzsky, což v rusky a rumunsky mluvící zemi není samozřejmost). Ale oslovit někoho na ulici mě odradilo hned třetí den našeho pobytu, kdy jsem se pokusil (evidentně neúspěšně) požádat o rozhovor kolemjdoucí pár. Naštěstí vyšel plán s internetovou seznamkou a na předposlední devátý den se mi povedlo jít ven se dvěma Kišiněvany.
Gay pár Iuri a Yevgenij
Iuri a Yevgenij se znali již z dřívějška, takže povídání se neslo v poměrně přátelském duchu, ač jsem byl já tím vetřelcem. Hned na začátku jsem se jim svěřil s tím, jak jsem se vydával do gaybarů, abych si mohl s někým popovídat. V Kišiněvě se to má tak, že ač gay friendly místa existují, jsou gay friendly jednou týdně. Poptávka údajně není tak velká, aby takové místo svému majiteli dokázalo vydělat. Proto je stanoven den v týdnu, kdy se ono „heteromísto“ stane „homomístem“. Možná byste čekali dny jako pátek a sobota, ale v případě dvou diskutovaných podniků se jednalo o čtvrtek a neděli, aby to podle Iuriho „tolik nenabouralo společenský život normálních lidí“. Spojení „normální lidi“ použil Iuri sám. Nálada vůči LGBT komunitě v moldavské společnosti panuje odmítavá v návaznosti na silném vlivu ortodoxní pravoslavné církve, tím spíše pokud žijete na vesnici.
Yevgenij zmínil, že pochody hrdosti byly v Kišiněvě obnoveny v roce 2013 a s mírně vzrůstající účastí se konaly i následujících dvou letech. Účast se pohybovala v řádech desítek, přičemž v roce 2013 se průvodu účastnili zejména členové západních mezinárodních organizací, působících na území Moldavska. Údajně ze strachu ze ztráty zaměstnání není zájem o aktivní participaci na pochodu vyšší. Yevgenij pracuje jako právník v mezinárodní společnosti a obává se, že se historie může opakovat jako v případě jedné mladé slečny, která byla kamerami zachycena při pochodu v duhovém průvodu Kišiněvem někdy před deseti lety a následně byla propuštěna ze zaměstnání. To samozřejmě zveřejněno nebylo, ale jednalo se o známou známého.
Na veřejnosti raději ne
Obecně se dá říci, že doma si můžete dělat cokoli s kýmkoli, jen je nežádoucí dávat svou odlišnou sexuální orientaci na odiv před zraky veřejnosti. Proto nepotkáte v kišiněvských ulicích dvě holky nebo dva kluky ruku v ruce. Oba mí společníci se shodují na tom, že díky působení západních nevládních a zejména vládních organizací dochází k nějakému posunu v otázce rovnoprávnosti sexuálních menšin. Že by se však dal očekávat výraznější pokrok, to prý ne. Proti mocné církvi nemají ani nařízení EU po podpisu Asociační dohody v loňském roce příliš šancí na úspěch v oblasti posunu nastavení tradiční společnosti směrem vpřed.
Autorem je student navazujícího magisterského studia Mezinárodních rozvojových studií Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.
Studujní cesta byla spolufinancována z grantu České rozvojové agentury v rámci Evropského roku rozvoje.
Titulní foto: © Depositphotos.com/5451582
6 názorů ke článku
