Zažili jste někdy ten pocit, že o vás už ten druhý nejeví zájem?
Najdete si partnera, se kterým se budete cítit šťastný a budete věřit, že je to ten pravý. Uteče nějaký čas a už to nebude tak, jako dřív. Ano, říká se, že zamilovanost, ta co byla na začátku, časem vyprchá, ale člověk přeci miluje a pokud mu vztah za to stojí, snaží se bojovat a dělat vše proto, aby si vztah udržel. Nejhorší ovšem je když se váš partner začne věnovat více práci než vašemu společnému soužití. Pak nastává tvrdý boj.
Možná si řeknete, že přišly těžké časy, vše nemůže být pořád krásné. V každém vztahu se musí někdy mraky zatáhnout, nemůže být přeci pořád jen jasno. Začnete se cítit osamoceni a znechuceni. Vídáte se čím dál méně, netrávíte spolu skoro žádný čas, ale stále doufáte, že se vše zlepší a věříte, že zítra bude zase líp.
Jenže pak do vašeho života vstoupí někdo jiný. Nebude to někdo, koho byste hned milovali, ale bude to někdo, s kým vám bude dobře. Ten druhý vás bude poslouchat, bude se o vás zajímat a bude s vámi rád. Začnete mít opět ten pocit, že o vás někdo zase stojí a zajímáte někoho. Nemusí jít o sex, stačí jen povídání a trávení volného času a vy po nějaké době nevíte kam dál.
Možná berete toho druhého pouze jako kamaráda a k sexu jste se ještě nedostali, ale je možné že se s ním cítíte lépe než se svým partnerem, se kterým jste již pár let.
Má v tomhle případě cenu ukončit vztah a jít za někým jiným, jen protože vás poslouchá a je tu vždy pro vás? Nebo je lepší brát toho druhého pouze jako kamaráda a trávit s ním čas i nadále?
Řekli byste svému partnerovi, že se scházíte s někým jiným nebo byste si to nechali jen pro sebe? Ukončili byste ten kamarádský vztah a čekali zase celé dny na svého partnera sám?
Co když váš partner nepochopí, že se cítíte osamoceni? Jistě jej budete podporovat, když se rozhodne podnikat, ale určitě jste nepočítali s tím, že bude neustále pryč a na váš vztah již nebudete mít čas. Jak byste se rozhodli vy?
Nestalo se to mně, ale může se to stát každému z nás. Jak byste se zachovali vy?
Titulní foto: © Depositphotos.com/Aviavlad3
10 názorů ke článku
Osobně žiji něco podobného, jen s tím rozdílem, že nesedím doma sám a nečekám jak puťka až muž dorazí domů.
Za další, mám přesně ty kamarády, kteří mě vyslechnou a je mi s nimi dobře. Spát s nimi nemusím, víme o našich rolích.
Takže růžové brýle už dávno ve vztahu ani jeden z nás nemá, ale je mezi námi pouto společného života. Oba víme a věděli jsme, že ta přeslazenost nebude na vždy. Ale neutekli jsme od sebe při prvních nezdarech. Dnes za námi stojí mnoho prožitého, a že na sebe nemáme chuť 5X denně...ale až když prostě je chuť.S tím jsme se naučili žít.
