Příběh Soujinošství III: Podal jsem mu drink a on si za mnou přisedl do vany

Magazín › Gay › Příběh Soujinošství III: Podal jsem mu drink a on si za mnou přisedl do vany 14. 01. 2017 / Autor: Karel Spěšný

David přijel. Všecko nasvědčovalo tomu, že předchozí příběhy Soujinošství I a Soujinošství II získají svoje těžiště, stejně jak v trojúhelníku. Všecko bylo tak akorát. Dorazil v dobrém naladění, věděl jsem, že srnky ani jiný pohromy se konat nebudou. A taky se nekonaly.

Vyrazili jsme na prohlídku města, stihli jsme radnici, komplex bývalých hutí a oběd v zapadlé reštice. Domů jsme dorazili, jak kdyby se rok a kus beze zprávy nekonal. Všecko ladilo. Zima venku už zkraje prosince byla fest, takže vana přišla jaksi samovolně.

Horká vana

„Jdu to napustit, nalij nám něco,“ převzal jsem iniciativu. Nalil. Dvojitý! Moje náhodou nalezená a hned oblíbená skladba hrála do šumění vody z kohoutku, když jsem se posadil do vany. Labužnicky jsem si zapálil a vyfukoval jsem kroužky. David se nezdržoval a shodil ze sebe šaty před mýma očima. Viditelně zesílil, zmohutněl. Jeho kdysi mladický tělo doznalo maskulinních proměn, bylo snad ještě přitažlivější, než jsem si ho pamatoval.

Lehunce ochlupené vé nad ohanbím, které směřovalo vzhůru k pupíku a drobnými cestičkami k hrudi, která byla znatelně osvalená. Stehna jak dva antický sloupy, tak jsem si je mockrát ve snech vybavoval a tak jsem je taky viděl, když svlékal spodní prádlo. Ramena beze známky hrubosti nebo násilí, přesto dost silná, aby unesla velká tajemství. David byl prostě kus! A v ten okamžik byl můj, jen můj, oddán mým lačným očím a všem snům. Nevím, jestli věděl, kolik příběhů jsem tajně kul, jestli věděl, jak moc mi plní niterná přání, v tu chvíli to nebylo beztak důležitý.

Podal jsem mu drink

Přisedl si ke mně do vany, podal jsem mu drink a cigaretu. Chvilku jsme jen tak pokuřovali a popíjeli v horké vodě, kdesi ztracení jeden ve druhým. V koupelně kulisu vědomí tvořila jen jedna svíčka, ale i ta až příliš násilně odhalovala všechna zákoutí, který jsem teprve chtěl poznat. „Dolij mi, mám to rozbitý!“ Ochotně jsem se nahnul pro lahev, abych napravil hostitelskou chybu, když v tom David využil kratičké nepozornosti a vzal moje varlata do dlaně. Trochu drsně a trochu jemně, vlastně oboje současně. Byl jsem v podivným předklonu přes hranu vany, moje mužství v cizí dlani a lahev už u okraje jeho sklenice. Upustil jsem lahev na zem, div se nerozbila. Davida to patrně vzrušilo, protože jeho tlak zesílil a s ním i moje touha.

Přestal jsem se zabývat drinkem, na co taky, když byl blíž než blízko, když mě měl doslova v hrsti. Vzpřímil jsem se, se svými skoro dvěma metry jsem stanul přímo před ním sedícím. Napůl v rozpacích a napůl ve velkých očekáváních jsem se oddal jeho prstům. Nevzal mě k mému údivu do úst, naopak se napřímil a postavil těsně vedle mě. Pěna mu drobně stékala po kůži, celej byl mokrej a přímo stvořenej pro libovolnou část mých představ. Stále mě držel v dlani, chytl jsem i já jeho. Zdálo se mi to jako synchronizovaný plavání, kdy akvabely přesně v předem daným sledu provádí cviky svojí sestavy. Naše sestava nebyla předem známá vůbec, přesto byla synchronní, jaksi protkaná testosteronem, nenaplněným letním výletem a mnoha nepatrnými náznaky.

Podlamovala se mi kolena

Stáli jsme tam tak ve vaně, vody po kotníky, vedle sebe jak dvě sochy Davida. Vzrušení lomcovalo a trýznilo celý moje tělo, až se mi podlamovala kolena. Možná jsem omdléval v tlaku jeho dlaní, možná za to mohla jeho vůně, bože ta jeho sakra mužná vůně, možná jsem chtěl omdlít. Nevím, nebylo to podstatný. Kolena mi klesala a napřimovala se úměrně jeho hmatům, dávno totiž neměl v ruce jen pytlík. Moje prvotní odhodlání oplácet mu vše dobré ještě lepším zůstalo při prvním jeho doteku kdesi vzadu, tolik jsem se chtěl tentokrát stát napevno součástí jeho příběhu. A taky jsem se stal.

Dvě sochy Davida, zahalené do koupelových pěn, vydrážděné k nepříčetnosti, vzájemně hledající rozkoš. Povedlo se mi to dřív. David se napnul, začal zrychleně dýchat, jeho pyj ztuhnul ještě daleko víc a v přidušených vzlycích mi na bedra stvrdil, že muži jsou muži nezávisle na čemkoli. Prostě jimi jsou, aniž by k tomu byl nějaký zvláštní důvod. Jeho vrchol povolil a z velkého muže se rázem stal klučík, který si položil svoji hlavu na moje rameno. Bylo mi to tak příjemný, tak moc příjemný! Cítil jsem se zavázán, povinován střežit právě narozený příběh, ten náš. Objal jsem ho, rukama jsem se zaklesl pod jeho ramena, byli jsme si blizoučko, moje žebra byla jeho žebry a můj podbřišek byl tím jeho.

Niterní emoce

Bylo to jako poprvé, jako když jsem dychtivě a zranitelně současně po špičkách oťukával. Bylo to kouzlo jedné lázně, jako kdysi ve starém Římě se lidi koupali, tak jsme se koupali i my. Nevím přesně, co se dělo tehdy, ale za to vím přesně, že tohle byl další dílek z mozaiky vztahů mezi mužem a mužem. Další důležitý střípek do velké vitráže, kterou snívám skoro denně a o které jednou napíšu velkou věc, protože se týká všech. Nezáleží přece na hercích ale na příběhu, na niterných emocích v něm, na vzrušení a uspokojení, na dvou lidech, kteří jsou pro jednou jedním, aniž by se spojili. Tohle všechno se stalo, a přesto jsme každý stále svůj. Jsem za to rád a budu dál snít svoje sny. A Davida pozvu na další vanu, to dá rozum!