Jindřich Šídlo v pořadu Šťastné pondělí: Co všechno způsobili gayové v ulicích Prahy?

Zastánci Pride mohou být spokojeni, veškeré články na toto téma (i ty nelichotivé) jim dělají reklamu a přitahují jimi tolik chtěnou pozornost.

Super, hodně pobavil a trefil se nejednou do černého :))

Nemůžu mluvit za ostatní, ale mně nešlo o pozornost, ale o vlastní zábavu. ;) Možná trochu o pobavení ostatních. To mluvení kolem, před i po je mi ukradené. ;)

Nejlepší je stejně václavák a cesta na Letnou. Pak už je to jenom pohodička dance a piknik...

Lidem zase tolik nevadí a nebojí se toho, že by na ulici viděli dva líbající se kluky nebo dvě líbající se holky. Lidem vadí, že by běžně na ulicích potkávali sexuální úchyly, kteří mají potřebu ty své úchylky cpát všem okolo. Konkrétně pejskové, kožeňáci a podobní. Tím má totiž většina lidí namysli tu větu "mně homosexuálové nevadí, pokud jsou u toho doma a nelezou na ulici." Pride totiž budí dojem, že homosexuál = sexuální exhibicionista. A tohle lidem hlavně vadí, nikoli orientace jako taková. A s tím naprosto souhlasím. :-P

"mně homosexuálové nevadí, pokud jsou u toho doma a nelezou na ulici" znamená "homosexuálové mi nevadí, pokud nevím, že existujou".
Ale jsem rád, že jsme ti pomohli najít cíl, na kterém si můžeš vylívat své deprese a stresy. A pak že pride nepomáhá... :) ;)

Busster ti to krásně vysvětlil v jiném vláknu, ale to bys nesměl přemýšlet a žít v sobeckém stylu JÁ, nýbrž ve stylu MY, aby ti to došlo. .-P

Noojo, sice ti Igy neslo o pozornost okoli, ale jen o tvoji zabavu, nicmene tvymu okoli neslo o tvoji zabavu, ale to pozornost :-) To je ten dvoji pohled na vec, bohuzel pro nas negativni :-)

Btw ja potkat takovouhle psi dvojku na ulici, tak se fakt za "nas" stydim .. a to jsem dost nad veci a mam obecne reakce lidi na salamu :-)

V Praze jsme zvyklí na ledacos. Ukřičené demonstrace nepříliš střízlivých odborářů (téměř všichni mimopražští), takřka bojové demonstrace fanatických pidistran (opět všichni mimopražští), válečné pochody fotbalových fanoušků (půl na půl), oslavy nejrůznějších svátků a výročí (Pražáků minimálně) plus nejrůznější „protidemonstrace“, z nichž některé jsou dost akční. Když dámy z jisté ambasády rozdávaly z anglicky popsaných krabic červené karty, mysleli jsme si své. Podobně Prague Pride až do loňska nebyl náš boj.
Ani turisté se nechovají příliš mravně; někteří nás stále považují za exotickou destinaci, kde si mohou dovolit úplně všechno. Jsme zvyklí na mohamedány (dámy v černém pytli, pánové s ručníkem), podivně zmalované domorodce „odkudsi“ a s humorem bereme i stejnopohlavní dvojice, ochutnávající si vzájemně hlavy. Nikdo z nich se nám nevnucuje a my víme, že jak přišli, tak zase odtáhnou. Výjimkou je „klinika“, ale té se lze vyhnout.
Letošní Prague Pride byla silně „přes čáru“. Za účasti politiků, na které jsou místní vysloveně alergičtí, navíc s tzv. romskou vlajkou v čele průvodu. Účastníci v tom byli nevinně - spousta z nich se bez jakýchkoli postranních úmyslů přišla bavit na karneval a nějaká LGBT agitace aktivistů jim byla naprosto ukradená. Leč propaganda zapracovala ve smyslu: „Pražáci, padněte na pr.el a obdivujte nás!“ S jasným podtextem: „Od teď tady budeme společenské normy diktovat my, vy hnusní homofobové!“ A aby nevznikly sebemenší pochybnosti, bylo nutné dodatečně ukázat odpůrce, jako ty nejhnusnější kreatury.
A tady tolerance končí.