Rakušané nejsou Němci. Na homosexuální sňatky zřejmě nedojde
Dnes proběhly v Rakousku volby, které mohly výrazným způsobem ovlivnit osud tamní kampaně za stejnopohlavní manželství, a které ukázaly, že u našich jižních sousedů s něčím takovým spíš nelze výhledově do budoucna počítat, leč stále ještě není nic ztraceno.
Z voleb do Národní rady vyšel jako vítěz lídr lidovců Sebastian Kurz a ihned na druhém místě se zařadila krajně pravicová a protiimigrační FPÖ, která vstřícností k sexuálním menšinám rozhodně neoplývá. S touto stranou by pak měla vzniknout nová spolková vláda v čele s nejmladším předsedou vlády v Evropě.
Rakouské LGBT menšině dále nepřispívá fakt, že se do Národní rady nedostali Zelení – Zelená alternativa Ulrike Lunacekové, která jako otevřeně lesbická politička patří mezi naše dlouhodobé spojence, a která také podporuje legalizaci manželství pro homosexuální páry.
Obrátí lidovci po Německu?
Na druhou stranu bychom si mohli začít klást otázku, zda se mladý spolkový kancléř přeci jenom nebude chtít stavět do pozice progresivního a sociálním tématům otevřeného politika, a to jak vzhledem ke svému věku, tak i podpory, kterou mu svým hlasem zcela jistě vyjádřila i určitá část LGBT komunity.
Nezapomínejme také, že se nám v posledních letech začal v Evropě i Americe objevovat takový zvláštní jev, kterému se říká homonacionalismus. Ten spočívá v odklonu LGBT voličů od zelených, liberálně levicových a mainstreamových stran k nacionalistům a populistům. Příkladem je britský novinář a podnikatel Milo Yiannopoulos podporující Donalda Trumpa.
Vzhledem k dlouhodobému a systematickému porušování LGBT lidských práv v islámském světě lze určité obavy z našich řad pochopit. Když srovnáme evropský kontinent jako celek s Blízkým východem, můžeme s naprostou jistotou konstatovat, že i v tom sociálně nejkonzervativnějším a nejhomofobnějším státě se máme jako prasata v žitě.
Na tento fakt pak nacionalisté cílí a vyzývají LGBT voliče ke své podpoře z důvodu hrozící islamizace a s ní souvisejícím ohrožení gay friendly charakteru jejich vlasti. Do karet jim navíc hraje i fakt, že k nim kromě jejich dřívější voličské základny přichází i mnoho dalších voličů stávajících politických stran.
Tímto způsobem získával LGBT voliče například nizozemský politik Geert Wilders a šéfka francouzské Národní fronty Marine Le Penová, která po neúspěchu Hillary Clintonové v amerických volbách, lákala i svou příslušností k ženskému pohlaví. Ač slíbila zrušení homosexuálních sňatků, tak většina gayů zřejmě sázela na to, že to pro ni nebude priorita, nebo jim to nevadilo, protože zároveň slibovala vylepšený občanský pakt solidarity. Nezapomínejme rovněž, že ne všichni z nás jsou pro stejnopohlavní manželství.
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že by Sebastian Kurz podobně jako v Německu Angela Merkelová, mohl umožnit svým poslancům hlasovat podle svědomí, a tím pádem by se pak v Rakousku za podpory SPÖ a NEOS přeci jenom homosexuální sňatky povedlo prosadit. Nicméně nezapomínejme na možný odpor jak ze strany koaličního partnera FPÖ, tak i veřejnosti.
|
|
Titulní foto: © Depositphotos.com/f8grapher
1 názor ke článku
Ono je opravdu dobré vědět „KDO JE KDO“. Pokud snad někdo až do této chvíle žil v iluzi, že gay aktivisté sledují jen bohulibé cíle ve snaze pomáhat sexuálně „jinak“ orientovaným občanům a to zcela bez ohledu na jejich politické zaměření, je vyléčen.
Každý z nás má právo chovat sympatie (či odpor) vůči některým politikům a svůj názor argumentačně podpořit. I aktivista (čehokoli) má právo se ohrazovat proti nenávistnému a pejorativnímu nálepkování ze strany „majitelů“ té jediné pravdy; jen by neměl používat stejně hnusné metody a už v žádném případě otevřeně stranit pouze jedné části politického spektra.
Pokud pan Fiala označí (ve shodě s novinářským mainstreamem) významnou politickou stranu Rakouska za „krajně pravicovou“, není to zrovna košer. Stejně, jako nálepka „homonacionalistů“, přiřazená všem gayům, kteří nejsou zrovna nadšeni partají Zelených či jiných otevřeně levicových stran a ještě mají tu „drzost“ souhlasit s některými názory např. Geerta Wilderse, Mariny LePen či Donalda Trumpa.
Je také výborné vědět, že mezi spojence aktivistů pana Fialy patří „Zelená alternativa Ulrike Lunacekové“, kterou většina spoluobčanů v její vlasti považuje za dost odporný politický zjev.
Jediné, co slouží autorovi ke cti je, že se týden před našimi volbami nepokusil otevřeně agitovat pro kohokoli z jeho místních oblíbenců.
Podívej se na další – Gay manželství a registrované partnerství:
Podívej se na další – Rakousko:
Mohlo by tě zajímat:
Nejnovější články:
