Jsou Japonci připravení na homosexuální manželství?

Magazín › Gay › Jsou Japonci připravení na homosexuální manželství? 26. 10. 2017 / Autor: Jan Fiala

Tradiční japonská kultura se nikdy k homosexualitě oficiálně nestavěla nevraživě. V místních klášterech a v řadách samurajů se nejen běžně vyskytovaly intimní vztahy mezi muži, ale dokonce i částečně regulovaly. O ženské homosexualitě v japonské kultuře se toho ví velmi málo, protože tamní striktně patriarchální společnost nikdy nevnímala ženy jako sexuální objekty. Téma lásky mezi muži se vyskytlo také v románu japonské spisovatelky období Heian Murasaki Šikibu – Příhody prince Gendžiho.

Homosexuální styk nebyl v Japonsku nikdy trestný, vyjma období Meidži, kdy se zpočátku uzavřená westernizovala a přijímala hodnoty tehdejší západní civilizace, v níž byla homosexualita coby sodomie trestána. Trestní zákoník zapovídající sexuální vztahy mezi lidmi stejného pohlaví byl přijat v r. 1872 a zrušen v r. 1880 přijetím napoleonského zákona Code civil. Věk způsobilosti k pohlavnímu styku je celostátně stanovený na 13 let, ale jednotlivé prefektury si jej můžou určovat po svém. Neexistují žádné celostátní anti-diskriminační zákony, vyjma městských a prefekturálních vyhlášek a nařízení.

I přes snahy o liberalizaci žije většina LGBT Japonců v closetu a v heterosexuálních manželstvích a svému zaměření dává průchod pouze v anonymitě tamních metropolí. Nicméně v politice působí řada otevřených LGBT lidí – Aya Kamikawa, tokijská zastupitelka a transžena, členka osackého prefekturálního zastupitelstva a otevřená lesba Kanako Otsuji a další.

Japonci jako takoví jsou v názorech na homosexualitu spíše rozpolceni a neví, co si o ní tak úplně myslet. Strach z neznámého sklízí své ovoce a pouze 54 % z nich jí považuje za společensky akceptovatelnou.

Pouze zahraniční sňatky, ale lokální vyhlášky o partnerství

Pokud jde o manželství, tak článek 24 japonské ústavy říká následující: „Manželství je založené na vzájemném souhlasu jedinců obou pohlaví, kteří si jsou v jeho rámci rovni.“ Nutno poznamenat, že za dřívější právní úpravy byl jednou z podmínek vstupu do manželství souhlas otce nebo nejstaršího bratra nevěsty.

V poslední době však došlo k několika posunům v této oblasti. Ač Japonsko neuznává soužití párů stejného pohlaví, umožňuje svým občanům uzavírat stejnopohlavní sňatky v zemích, které je legalizovaly, a respektují i právo stejnopohlavního manžela na získání trvalého pobytu.

V r. 2015 přijala tokijská čtvrť Šibuja vyhlášku o partnerských certifikátech, prostřednictvím nichž můžou páry stejného pohlaví získat určitá práva a povinnosti vyplývající z manželství. Postupem času se přidaly další čtvrti, města: Setagaya, Tokio (2015), Iga, prefektura Mie (2016) , Takarazuka, prefektura Hjógo (2016) , Naha, prefektura Okinawa (2016) , Sapporo, prefektura Hokkaidó (2017). Podobnou legislativu se momentálně chystají přijmout města Čiba a Jokohama.

Rozšíření instituce manželství na páry stejného pohlaví není jenom technickou záležitostí spočívající ve změně stávající ústavy. Jedná se totiž o něco, co může výrazným způsobem poškodit tradiční rodinné hodnoty, a proto zastávám názor, že bychom měli být velmi opatrní,“ takto se na otázku stejnopohlavního manželství vyjádřil premiér Šinzo Abe.

Je potřeba vyeliminovat veškeré obtíže, na které naráží domácnosti tvořené páry stejného pohlaví. A abychom toho dosáhli, musíme se začít zabývat článkem 24 ústavy,“ těmito slovy vyvrací premiérova slova člen horní komory parlamentu Kota Matsuda.

Liberálně-demokratický premiér Šinzo Abe vyhrál parlamentní volby 22. října 2017, a proto nelze v nadcházejících časech pravděpodobně čekat další posun na tomto poli. Tokijská guvernérka Yuriko Koike a lídryně opoziční Strany naděje naopak slibovala eliminaci veškeré anti-gay diskriminace.

Jedinou asijskou zemí, která legalizovala manželství párů stejného pohlaví, je Tchajwan, kde mají tamní zákonodárci přesně dva roky na přijetí příslušné legislativy. Kromě Japonska se o něm diskutuje ve Vietnamu, Nepálu, na Filipínách, v Thajsku a Jižní Koreji.