Světový den boje proti AIDS: 5 negativních dopadů HIV. Ukončeme to!
Kampaň letošního Světového dne boje proti AIDS, který je v pátek 1. 12. 2017, vyzývá k ukončení izolace a stigmatizace HIV pozitivních a k zastavení přenosů HIV infekce. Sestry Věčné Radosti pořádají ve spolupráci s Francouzským institutem diskuzi, po které následuje projekce francouzského filmu 120 BPM.
Ukončeme to!
- Ukončení nárůstu epidemie: máme nástroje, které potřebujeme
- Ukončete nevědomost o HIV: víme, jak a co naučit lidi, nyní je potřeba aby si každý uvědomil, že se HIV týká i jeho.
- Ukončeme stigma a diskriminaci: zákony jsou zavedeny, ale nyní je musíme dodržovat a zajistit, aby všichni měli přístup ke spravedlnosti.
- Ukončeme nekvalitní podmínky pro život HIV pozitivních. Potřebujeme zajistit, aby byla všem lidem s HIV zajištěna podpora, aby mohli žít plnohodnotný a šťastný život.
- Ukončeme nepřiměřený dopad HIV na některé komunity: nikdo by neměl být vystaven zvýšenému riziku HIV kvůli původu nebo sexuální orientaci.
Promítání filmu 120 BMP a diskuze o HIV a aktivismu
Světový den boje proti AIDS 2017 vyzývá k aktivismu a diskuzi, která bude probíhat ve Francouzském institutu v Praze (Štěpánská 35), v kinosále Kina 35. Po debatě bude promítán francouzský snímek „120 BPM“:
Vše se uskuteční v pátek 1. 12. 2017 od 17:30 do 21:30 hod (více info zde).
Diskuse se zúčastní Sestry Miccella Ribbona (Michael Jettmar) a Licorna di Genero (Mgr. Tereza Zvolská).
Otázky, které padnou:
- Jak se dělá HIV aktivismus v ČR v dnešní době?
- Jaké jsou výzvy a příležitosti v problematice HIV/AIDS v dnešní době?
- Dalo by se něco z filmu 120 BPM aplikovat v dnešní době?
O tom, ale i o životě s diagnózou HIV budou diskutovat Sestry Věčné Radosti. Nezapomeňte se vyfotit se Sestrami a použít hashtag #LETSENDIT.
Sestry Věčné Radosti jsou členky mezinárodní organizace „Sistes of Perpetual Indolgence“, která se od roku 1979 věnuje prevenci HIV, propagaci zdravého životního stylu a rovnoprávného postavení trans, gay, lesbických a bisexuálních lidí ve společnosti. Naším znakem se staly bíle pomalované obličeje, kterými upozorňujeme na smrt v důsledku onemocnění AIDS. Bílá barva je doplněna různými barevnými odstíny, které naopak symbolizují život a radost.
Foto: Sestry Věčné Radosti
Titulní foto, zdroj: Sestry Věčné Radosti
2 názory ke článku
To, že si pan Jetmar začne říkat "Miccella Ribbona" a paní (slečna) Zvolská "Licorna di Genero" patří v některých kruzích už k folklóru. Ani cirkusové logo není neobvyklé, stejně jako předstírání, že již léta patří k mnohem známější instituci - i když je to lež (založení povinného konta 10. 10. 2017). Ale to nikdo zkoumat nebude. Zbývá ještě velkohubě vyhlásit cíle, které se pomocí dostatečné grantové injekce zcela určitě podaří splnit a napáchat tak další kus dobra na Zemi. A protože zrovna AIDS je dostatečně známý a "populární", dejme se do díla.
- Ukončíme nárůst epidemie, protože zrovna my máme nástroje, které potřebujeme. Sice vám neřekneme jak, ale slibem nezarmoutíš.
- Ukončíme nevědomost o AIDS neboť víme, co a jak naučit všechny lidi na této planetě. Všichni před námi to dělali úplně špatně, my budeme postupovat jinak (když nám dáte dost peněz).
- Ukončíme stigma a diskriminaci. To se bude líbit, protože nikdo netuší, co tím máme na mysli a tudíž nelze oponovat.
- Ukončíme nekvalitní podmínky pro život HIV pozitivních. Ale protože každé onemocnění s sebou nese určitá omezení, tak jim alespoň něco slíbíme (až na to dostaneme ty peníze).
- Ukončíme nepříznivý dopad HIV na některé komunity. Je přece krajně nespravedlivé, aby se tato nemoc šířila hlavně mezi drogově závislými a gayi.
Nezlobte se na mne, ale tyhle komedianty já podporovat nebudu!
Pokud se nyní rozhodli, že začnou dělat nějaké osvětové věci sami, je to chválihodné. Že teprve teď kvůli tomu potřebují založit spolek, je pochopitelné.
Znám od kožeňáků - scházeli jsme se spousty let jen tak v hospodě. Pak jsme se rozhodli udělat trička a kalendáře, tak jsme teprve založili spolek, aby to bylo finančně kryté. Na tom není nic divného.
Prague
A že je tam málo členů je také pochopitelné - není to žádný fan klub něčeho, je to pouze a jen organizační tým a členy jsou samotné sestry. Kolik myslíš, že jich je? Kolik jich asi je v zahraničí?
Prague Pride dělá akce pro desetitisíce lidí, ale členem spolku je taky asi jen dvanáct lidí. To nic neznamená.