První postkomunistická země s manželstvím pro všechny: Česko nebo Estonsko?

Estonsko je od 1. ledna 2016 první a dosud jedinou zemí bývalého Sovětského svazu, v níž mohou gayové a lesby oficiálně stvrdit svůj svazek prostřednictvím registrovaného partnerství.  Zákon jim přiznává určitá práva a povinnosti vyplývající z manželství (dědictví, společný majetek), včetně možnosti přijmout za své partnerovo dítěte, vyjma společných adopcí a užívání tohoto slova.

Vzhledem k tomu, že příslušný zákon byl přijat až těsně před koncem volebního období, nestihly se odhlasovat související prováděcí akty. Tato povinnost zůstala na bedrech nového parlamentu a vlády, na níž se od roku 2015 podílela konzervativní ProPatria, která se zákonem o registrovaném partnerství nesouhlasila.

I z tohoto důvodu se opět nestihly přijmout prováděcí právní akty k zákonu o registrovaném partnerství, a tudíž estonské gay a lesbické páry získaly od roku 2016 možnost registrovat se, ale s nejistým právním postavením.  Pro uplatnění práv, které jim měl tento institut přinášet, jim pouhá registrace partnerství nestačí. Často se musejí dodatečně obracet na soudy.

Právní vakuum, v němž LGBT+ Estonci žijí, je předmětem kritiky některých politiků, zejména estonské prezidentky Kersti Kaljulaidové.  Odpůrci registrovaného partnerství se pokoušeli využít příležitosti a prosadit jeho zrušení, ale neuspěli.

Dokázalo by vše vyřešit jedno manželství pro všechny?

Vzhledem k tomu, že Estonsko je přímo ukázkový příklad toho, jaké nejasnosti vnáší do právního řádu, existence dvou separátních institutů, měli by čeští politici a české politici zvážit, zda skutečně není lepším řešením redefinice manželství.

Nicméně je třeba vzít v potaz, že Estonsko je vzhledem ke své sovětské minulosti k těmto otázkám přeci jenom konzervativnější než Česko. Podle Eurobarometru z roku 2015 by s manželstvím pro všechny souhlasilo pouze 31 % Estonců. Nesmíme zapomínat, že v Estonsku také žije početná ruská menšina. 

Tak jako tak uznávají estonské soudy v některých případech zahraniční manželství dvou mužů nebo dvou žen uzavřené v zahraničí.  K prvnímu takovému případu došlo v prosinci 2016, kdy odvolací soud v Tallinnu zrušil rozhodnutí prvoinstančního soudu v Harju, který odmítl registrovat švédské manželství dvou mužů.  V jiném případě nebylo této žádosti vyhověno a dotyční se museli spokojit pouze s registrovaným partnerstvím. Nicméně na rozdíl od České republiky, lze mluvit o určitém pokroku.

Manželství muže a ženy do ústavy?

Uznávání zahraničních gay a lesbických sňatků, které by mohlo být prvním krokem k jeho legalizaci, nenechalo, nezůstalo bez patřičné odezvy.

V listopadu 2017 vyzval biskup Estonské evangelické luteránské církve Urmas Viilma estonský jednokomorový parlament Riigikogu k přijetí ústavního zákona nově definujícím manželství jako výlučný svazek muže a ženy. „Nic takového není napsáno v Bibli, natož v ústavě,“ odpověděl mu mluvčí Riigikogu Eiki Nestor.

Naopak s ústavním zakotvením manželství jako svazku muže a ženy vyjádřila souhlas Estonská konzervativní lidová strana, která si v letošních parlamentních volbách polepšila o 12 poslaneckých křesel. Stejně jako je tomu v případě České republiky, i Estonsko zůstává jedinou pobaltskou zemí, jejíž ústava „nechrání“ tradiční pojetí manželství.

Titulní foto: © Depositphotos.com/curaphotography

Jan Fiala / další články autora ›

Autor článku je gay aktivista, jenž se věnuje zkoumání právního a politického postavení LGBT komunity nejen u nás, ale i v celém světě.