Bývalý gay aktivista Milda Šlehofer: „Rádi říkáváme, že je Česko jednou z nejtolerantnějších zemí na světě. Ale je to pravda?“
Zejména v poslední době slýcháváme ze všech stran: „Proti homosexuálům, LGBT, gayům a lesbám nic nemám“. Jenže pak to pokračuje oním kouzelným slovíčkem „ale“, které hned toho člověka usvědčí ze lži. Tolerance, a ještě lépe respekt si na „ale“ ve skutečnosti nehrají. Rádi o sobě říkáváme, že jsme jednou z nejtolerantnějších zemí na světě. Ale je to pravda?
Jsem jedním z bývalých aktivistů podílejících se mimo jiné na prosazení registrovaného partnerství u nás. A také na ovlivnění veřejného mínění o gay a lesbické komunitě v České republice. Trans lidé v té době ještě o veřejný „coming out“ nestáli, vyhovovalo jim zatím jen bezpečné prostředí sexuologických ambulancí, kde jim pomáhali s jejich pro mnohé nepochopitelnou jinakostí.
V devadesátkách opravdu nebylo jednoduché „vyjít s kůží“ na trh. Ukázat svou tvář v médiích a v televizi a říct přede všemi „já jsem gay“. Bylo tak trochu odvážné. Ale bylo to potřeba. V té době ještě většina lidí gaye nebo lesbu osobně neznala – tedy aspoň si to myslela, protože to o nich nevěděla.
Změna k lepšímu
Doba se rapidně změnila. K lepšímu. I když dneska odevšad slyšíme stesky o opaku. Dnes také často slyšíme, že každý má za kamarády gaye a lesby a nevadí mu. Jenže pak přijde ono uchvacující „ale“.
Ale oni sami prý nesouhlasí s nechutností jako je Prague Pride, manželstvím pro všechny a aktivisty, kteří dělají své komunitě jen ostudu. Je to zajímavé, ale já sám neznám nikoho, komu by vyhovovalo být občanem druhořadé kategorie. Protože respekt opravdu není o tom, co nám předvádějí někteří zlovolní politici nebo odpůrci ohánějící se nedůvěryhodnou tolerancí.
Buď LGBT, ale nech si to na doma!
Nejčastější argument. Svědčící o netoleranci a předsudcích, i když se chlubí opakem. Veřejné předvádění se na ulicích kazí děti. Takže přece jen je homosexualita a transsexualita problém? Protože kdyby ne, tak proč by nemohli už i děti vidět, že existuje něco jiného než heterosexualita?
Nechme stranou bojovníky za tradiční rodinu. Ti to považují za největší zlo, ohánějící se křesťanskými hodnotami, a přitom po nich nejvíce šlapají. Zaštiťují se zájmem o rodinu, ale přitom skutečné problémy skutečných rodin je nikdy nezajímaly.
V rámci ochrany katolicismu musejí přece bojovat proti největšímu zlu současnosti – LGBT. A to tradičními hodnotami jako je šíření nepravd, nesnášenlivosti až nenávisti. Přitom zcela opomíjejí fakt, že v řadách katolických a dalších představitelů je zastoupení gayů mnohem vyšší než u veřejnosti. Tam lze hledat jejich fetišistické zaujetí LGBT, které jinak přece v jejich víře nehraje opravdu žádnou roli.
Nemluvě o tom, jak se ohánějí mravní ochranou dětí a přitom všichni z nich zavírali oči před zvěrstvy, které se v katolické církvi děla v zákristiích a desetiletí byli vrcholnými představiteli kryti zvrácení predátoři a dehonestovány nezletilé a bezbranné oběti. Tito ochránci „hodnot“ nás opravdu chtějí poučovat o morálce?
Ano, i v těchto případech jde jen o jednotlivce a extrémy, podle kterých nelze hodnotit celou skupinu. Přesto to všemožní moralisté dělají. Nikdo z LGBT nehaní křesťany jako celek. Opačně už je to jinak.
Extravagantních typů je v průvodu minimum
Na průvodu Prague Pride se každý rok objeví nějaký exhibicionista, který jde s holou kůží na trh (což se stalo snad jen jednou) nebo předvést, jak moc extravagantní dokáže být. Na to už lační moralisté čekají, aby se do nás mohli pustit.
„Podívejte se, jak jsou zvrácení, jak kazí naše děti, tito chtějí manželství a děti! No fuj.“
Jenže když někdo nahlas vyřvává o hodnotách, pravdě a morálce, tak za tím lze očekávat jen velkou dávku pokrytectví. V tomto případě zcela záměrně opomíjejí desetitisíce dalších účastníků a statisíce lidí LGBT komunity, která je úplně stejná jako oni. I s těmi předsudky, ke kterým se už málokdo rád veřejně hlásí.
Proto se i v LGBT komunitě najdou jedinci, kteří se nechají ovlivnit odpůrci a tvrdí, že je Prague Pride a aktivisté poškozují v očích ostatních. Jenže holá fakta mluví jinak. Extravagantních typů je v průvodu minimum. Ano, média většinou zveřejní je. Jsou totiž vizuálně zajímaví, barevní, rozjásaní, a navíc kontroverze prodává a na internetu zajistí mnoho kliků čtenářů navíc.
Jestli je někdo přesvědčen, že tohle ho reprezentuje, budiž.
Jestli si někdo myslí, že ho to poškodí v očích sousedů u nich na vesnici, tak tím dává najevo, že si o nich myslí, že to jsou stejně omezení lidé jako oni charakterově oslabení bojovníci za morálku. Navíc "vzorem" pro sousedy by měli být přece hlavně oni. I v tomto případě přichází ono „ale“.
Ale pokud dotyční jsou se svou sexualitou sami srovnaní, pokud se za ni nestydí. Přece nemusejí předvádět extravagantní chování jako pár exhiboušů v Praze, ale nemusejí se bát chytnout občas za ruku nebo dát si pusu. Pokud toto nebude přirozené, tak to v očích některých bude pořád kazit děti.
Výchova dětí v duhových rodinách
Zde se totiž dostáváme k jádru problému. Nejvíce lidí má problém s výchovou dětí stejnopohlavními páry. Protože dítě v takové rodině bude trpět posměchem a předsudky ostatních dětí.
Jenže kdo vychovává je? Právě ti, co jim na nich tak záleží. Jenže kdyby se nebáli jim říct, že kromě lásky kluka k holce je i láska kluka ke klukovi a holky k holce, tak to dítě vezme jako fakt a vůbec to neřeší.
Jenže ty tolik nebezpečné předsudky nejsou v dětech, ale v jejich rodičích, kteří se jimi ohánějí a nejsou se ochotni k nim doznat. Tady to vše začíná. Dokud se LGBT bude stydět, že je LGBT, tak to opravdu normální nebude. Ochránci morálky šíří nemorální myšlení a chování prý aby ochránili morálku.
Konzervativci chrání tradiční hodnoty
Konzervativci chrání tradiční hodnoty, které nikdy tradičními nebyly, protože se všechny po staletí přirozeně vyvíjely. Oni tím jen zakrývají své předsudky a touhu po nostalgii svého mládí, které jim dávno uteklo.
I zde je krásný příklad jejich ukázkového pokrytectví. Stejně jako u katolíků se rodina sama devalvovala a oni své pochybení svalují na LGBT, to samé lze říct o manželství.
Naplnit svůj vztah i před zákonem a přijmout tak nejen všechny z toho plynoucí výhody, ale hlavně povinnosti, které pak dávají řád společnosti a státu, je přece silnou konzervativní hodnotou? Nu a v době kdy se k ní hlásí méně a méně lidí a chce ji přijmout za svou další část společenství, tak by měli přece jásat, ne?
Většina nadnárodních firem se přihlásila k odkazu Pride, ale ne u nás
Další zajímavý postřeh je fakt, že zejména letos se většina nadnárodních firem přihlásila k odkazu Pride, tedy přijetí jinakosti (protože odpůrci ji opět špiní svým zvraceným viděním jen jako pýchu). Přitom je to o tom, že jsme fakt jiní a nestydíme se za to a ostatní naši jinakost přijímají. Proto jsou průvody po celém světě tak barevné, duhové, usměvavé a uvolněné. A průvody našich odpůrců, kteří si v nich stěžují, že nemají vlastní průvody!!!, tak zamračené a v barvách hnědé a černé.
Coca-Cola, IKEA a mnohé další firmy, na které si vzpomenete, „převlékla“ své profily do duhových barev, zahájila kampaně proti předsudkům, přidala se do průvodů. No a u nás jejich pobočky dělají, že je LGBT komunita nezajímá, protože by jim to mohlo poškodit značku a naštvat zákazníky.
Ale netvrdíme o sobě, že jsme netolerantnější země náhodou? Je to opravdu zvláštní. Navíc v marketingových oddělení těchto firem gayové často jsou.
Přesto všechno i přes všechny tyto příklady poněkud pokřiveného respektu a tolerance jsem přesvědčen, že mezi námi je většina těch rozumných lidí, kteří se nakonec přidají spíše na stranu normálnosti v nás, nikoliv tu, která se za normálnost vykládá a nadřazuje.
Stejná práva i povinnosti
Jsem gay, narodil jsem se tak, přiznal jsem si to plně až těsně před plnoletostí, pocházím z vesnice, vyrůstal jsem v době komunismu, pracuji, odvádím daně, splácím hypotéku na byt, nikdy jsem neměl problémy se zákonem, státem, proto si myslím, že bych měl mít naprosto stejná práva i povinnosti jako všichni ostatní. Nikdy jsem nestál o nic navíc.
Jestli se tohle nezdá někomu normální, není to o mně, ale o něm. Problém s normálností má on, nikoliv já.
Tomuto se říká respekt
Brigton, anglické město, s druhou největší LGBT+ komunitou po Londýně. Všude po ulicích vlají duhové vlajky, jejich vzory vidíte v každé druhé výloze obchodů, v každém druhém baru, v duhových barvách zde chodí lidé bez rozdílu věku, pohlaví a orientace, i rodiny s dětmi.
Ne, nekoná se zde Pride. Už tu byl předminulý víkend. Přesto jásavá a usměvavá duha i nadále vládne městu. A nikdo s tím nemá problém. Tomu se říká respekt a tolerance bez přívlastků a ale.Tohle Česko, které se rádo vydává za nejtolerantnější zemi, prostě pořád nemá.
Foto: Milda Šlehofer
Titulní foto: instagram.com
27 názorů ke článku
Btw ja se chci vyhnout tomu, kdo bude doma manzelka a kdo manzel a proto manzelstvi pro buzny nechci. Nejlepsi, nejefektnejsi a nejrychlejsi bude zrevidovat RP :-)
To slovo samo o sobě nevyžaduje, aby byly účastníci jiného rodu, a nebo byly oslovovány jiným rodem.
Neměl jsem žádné vážné problémy kvůli své orientaci.
Podstatě jen státní zpráva a a pojišťovny jsou jediná místa, kde jsem veden jako v registrovaném partnerství, všude jinde jsem veden jako ženatý, protože na to v jejich systému a tabulek nemají kolonku a je jim to ať tak u p***le, že tam zaškrtnou ženatý.
Moje okolí, když mě potká, tak se mě ptá, kde mám manžela co manžel , a nikdo to po nich nevyžadoval.
Ano objeví se občas nějaký tupec, ale na to nemusím být buzerant, na to si stačí vzít brejle a už se od někoho občas dozvím že jsem sasranej intouš, když projevím svůj názor ohledně čehokoliv. (sice je to též vzácné, ale ve výsledku častější než konflikt z orientací)
Takže jediný, kdo mi dává jasně najevo, že jsem občan druhé kategorie je pouze stát, lidi o kterých ty mluvíš, já prakticky neznám.
A tu Vaší vojnu nechce ani samotná armáda, protože by jí to stálo nemalé peníze i prostory, které nyní využívá pro výcvik a provoz profesionální a specializované armády. (Nemluvě o tom, že tam gejové i lesby jsou taky, pravda nemám statistiky podílů a ty se snad ani nevedou.. ale jsou... a stejně tak, ty dnešní princezničky nejsou jen gejové..... dneska už je to dost smíchané)
Sám máte modrou knížku ale chcete vojnu, neni to trochu pokrytecké? Nic méně, nejsem si jistý, ze by vojna něco změnila.
A řekl jste to správně, neslyšíme se od bezdětných a to i bezdětných manželů, tak v čem je problém?
Mimochodem, děti, to je zvláštní kategorie, kde vědecká sféra volá po tom, aby se počet lidi snížil a tedy snížila porodnost jinak nás země neuživý a naopak vláda nám cpe že vymirame i když od 1960 jsme az na 6 let v plusu s přirozeným přírůstkem, čili, je nás furt víc a víc a to je opak vymírání. (To jen taková poznámka, nic z ni vyvozovat nemusíš)
Neznám žádného gaye nebo lesbu, který by nemohl mít děti, pokud mu v tom nezabraňují zdravotni důvody.
My chceme mít manželství první kategorie, protože jsme občany první kategorie.
K opakované "diskusi" o etymologii slov nemá smysl se potisící vracet. Takže jenom stručně: doufám, že vám taky vadí naprosto běžná slova jako salát (sůl), kostel (hrad) nebo strom (strmý) a vůbec je v běžném jazyce nepoužíváte nebo je používáte v jejich "skutečném" původním významu.
Totiž že manželství je založeno na nerovnosti a asimetrii. Žena má svoje role a muž zas svoje a bořit tyto role je prostě špatné. Prostě žena uklízí a vaří a muž vydělává a tohle bořit je bořit celé manželství.
Proti tomu když do svazku vstupují dva muži nebo dvě ženy, jsou si v tom vztahu rovni, jsou rovnocennými partnery a proto je správný název partnerství.
I když, možná že kdo vstoupí do takového manželství tak je s tím už smířený a vydrží. Moc by mě zajímal výzkum srovnávající vnímání rolí manžela a manželky v rozvedených a nerozvedených párech :D
Podle některých je slovo malžena jakýmsi půlpřekladem starohornoněmecké složeniny malwip, tedy vdaná žena, přičemž wip, žena, naši předkové přeložili a první část nechali v původním znění. Jsou ale i jiné teorie, někteří v onom mal- vidí buď germánské man, nebo slovanské mož, což obojí znamená muž. Další soudí, že první část slova malžena souvisí se slovem mladý. Manželství přece lidé obvykle uzavírají v mladém věku. Všechny tyto teorie o vzniku slov malžen a malženka a z nich pocházejících dnešních výrazů manžel, manželka a manželství lze pokládat za možné.
A nechápu, co to je teď za chorobu, že se tolik lidí rozhodlo ve svých příspěvkách naprosto bezdůvodně jiné diskutéry urážet. To už neumíte diskutovat slušně a věcně? A nebo jsou ty postižené profily všechny falešné a teď je během dovolených spravuje jeden brigádník?