Stydím se za to a frustruje mě to

Mám to podobné. U mě to byla šikana a posměch kvůli mému R, raději jsem tedy nemluvil což se projevilo u teď v dospělosti. Neumím se bavit. Jen pokud máme společné koníčky tak to jde a nebo s někým s kým se cítím dobře. Podle mě tady hledáš marně pomoc, psycholog by ti určitě poradil lépe, nesmíš se toho bát.

Musite mluvit o kakancich srancich o tom to je.jinak mlcet

Praveze jsem jeste na stredni, nemam na psychologa penize :(

A koukal jsi vůbec kolik stojí konzultace? Řekni rodičům

Rodice ti nepomuzou. muj tata mi rika ze jsem byl blokly vzdycky. a on je d***l

Bohuzel jsem se nenarodil do bohate nebo "normalni" rodiny :(

Misanek007... Tvůj táta má pravdu, jsi a budeš ty kakanku

... Jestli chceš jít k psychologovi, tak zajdeš k obvodnímu lékaři a on ti dá doporučenku a máš to zadara. Na druhou stranu, jsou tam šílené čekací doby.

Softak: nemam rad prazde lidi co se povysuji. ja se povysovat nemusim,ja sem uz ted vyse.

Napiš

Psycholog je zdarma, jen přes doporučení obvodního či psychiatra. Pokud jdeš k němu jen tak, tak platíš.

Tyvole všichni mu raďte psychologa... -_- Nejste mu schopní napsat???

Napiš do chatu....

Ahoj jestli jsi z Brna klidně tě vezmeme do party (já a moje kamarádka lesbička) chodíme pravidelně do čajky, nebo někam po domluvě. Bavíme se o různých věcech. Budeme rádi když se přidáš :-D

Pokud chceš, provedu tě s našimi psy, to tě pozvedne.

Zníš jako normální introvert. A to není nic divného, introvertů je 50% populace, jen jsou holt už z podstaty slyšet méně než těch 50% extrovertů a proto si přijdeš, že je to něco divného. Ale není. Má to své výhody i nevýhody, je potřeba to jen najít. Doporučuju knížku Síla introvertů. Ale klidně zkus toho psychologa ;)

Taky se ozvi, jestli chceš :)

Tichacek: Samozřejmě chápu, že tě to trápí, ale není to nic zas tak neobvyklého. Ani ty pocity, ani ty "útěky" k osamocenějším koníčkům. A hlavně, nepředstavuj si, že ti současnou situací nějaký vlak ujede definitivně. Dost introvertů se postupně trošku otrká, jak jde život. Určitě ti alespoň něco jde a na tom je možné pomalu stavět sebevědomí a na něm zas ty dovednosti s lidmi. Myslím, že dost kluků si v mladém věku říkalo "nikdy nebudu mít přátele, přítele" a stejně je pak potkaly fajn věci... Naopak někteří extroverti a hvězdy vyhoří, nehledě na to, že dokážou být svou sebejistotou také někdy hodně otravní. Tak na svoji dosavadní povahu zkus nahlížet z lepší stránky a pomaličku ji zkoušej tvarovat, podstupuj malé "zkoušky" odvahy. Většinou to půjde, když nebudeš pospíchat. A i kdyby ne, na druhé straně je vždycky také jenom člověk. Také se může přeřeknout, nevědět co říct, červenat, všechno. Dokonce si představ, že mnozí to tak mají, uvnitř, a jen se to naučili dokonale skrývat (to není úplně ideální, nervují sami sebe). I obratným lidem jakékoliv vztahy často krachují, vyčerpají se apod. I obratní lidé zažívají trapnost. Pokud ve škole normálně funguješ, psychologa bych asi zatím nehledal, jistě by ti mohl pomoct, ale třeba bys pak měl i pocit, že prostě nejsi v pořádku jen proto, žes k němu šel (to samozřejmě není pravda, ale někdo to tak cítí). Konverzace tady vůbec neřeš, to je úplně přirozené, že zamrznou, protože s tím člověkem máš reálně společná jen ta písmena, i když si můžete rozumět. Kamarádství živí společné zážitky. Najdi si pár lidí, u kterých budeš mít pocit, že jim budeš moct trochu věřit (věkově přiměření, skutečné fotky v profilu, bez sexuálních podrobností, ochotní dát odkaz na Facebook s přáteli, atd.) a prostě se zkus sejít. Uvidíš, že někomu budeš na kamarádství stačit takový, jaký jsi. A něco ti prozradím. Stydlivost může být i velmi sexy. Rozhodně víc, než bezbřehá protřelost.

Hele, seš na střední, že jo? Takže je ti nějakejch 15. Já sem byl v patnácti tak introvertní, že jsem nedokázal ani jíst na veřejnosti (jako sednout si někde v restauraci/jídelně na jídlo a sníst ho), natož s někým cizím mluvit víc, než "dobrý den, děkuju, na shledanou" a dneska mě mluvení s cizíma lidma v podstatě živí. Co se týká sociálního života, ten mám teprv od doby, co sem na vejšce, takže buď v klidu, ono se to časem srovná ;)

Diky, panove ... normalne s tim ziju, jenom obcas si vzpomenu ze me to sere a i kdyz se snazim na to nemyslet tak se malinko sesypu, ale dalsi den je v pohode. Vetsinou.
shiroReloded: A jak's to odbouraval? Co ti pomohlo k tomu ze se s lidma nestydis mluvit?

Anonym: (Tichacek): Myslím, že u mě bylo dost z té itrovertnosti součást pubertálních vrtochů, takže časem odezněli, navíc po příchodu na vejšku jsem zažil trochu kulturní šok v oblasti vzdělávání, jakože na střední bylo základní heslo "drž hubu a uč se" a na vejšce takřka každá druhá věta učitele byl dotaz na náš názor, v podstatě se od nás očekávalo, že budem mluvit (a stále očekává). Navíc každý předmět mám s úplně jinou skupinou lidí a každého půl roku nové předměty. Jinak u mě je rozdíl mluvit k cizím lidem a mluvit s cizíma lidma. Mluvit k cizím lidem (jako stoupnout si a přednášet/prezentovat) mi nedělá problém. Mluvit s cizíma lidma (oslovit neznámou osobu/vést rozhovor) se pořád učím. Abych ti odpověděl jasně a stručně, začni to zkoušet, párkrát se ztrapníš, ale časem se začneš zlepšovat. A hlavně se naučíš riskovat, což je super dovednost pro další život. ;)

Jinak, tichacku, neměň se kvůli jiným, aby tě akceptovali. ti lidi časem odejdou, a co pak. když už, měň se kvůli sobě. cítím ale, jak tě to žere. mně před pár lety hodně, hodně pomohlo, když jsem zjistil, že v tom nejsem sám. že jsou podobně založení lidé a že ti lidi jsou vlastně super, taková ta moje krevní skupina. zkus si test osobnosti: http://testosobnosti.zarohem.cz/ je to tzv mbti osobnostní dotazník. je dlouhý (fakt že jo), ale stojí za to. dokáže ti napovědět, něco o tobě říct. říct ti, že v tom asi nejsi sám. na facebooku snadno najdeš skupiny o tisících členech, kteří jsou podobný typ osobnosti jako ty (dle výsledku). a povětšinou najdeš jejich obrázky, texty atd vtipnými, zajímavými... nebo taky otravnými ;)

chci ti ale říct, že na psychologa je možná ještě brzo. že stále máš tvůj život ve tvých rukou. a stále s tím můžeš něco dělat. že jsi podle všeho introvert? - no a co? já taky :) že děláš věci nejraději sám? - a v čem je problém? že to či ono? - jsi to pořád ty a to je hlavní ;)

tak si pamatuj, že se nemáš (a to způsobové sloveso zdůrazňuji kvůli jeho absurdnosti) měnit kvůli ostatním. ti druzí tě buď přijmou nebo ne. důležité ale je, jestli se přijmeš ty sám. a povím ti, že mnohdy je to běh na dlouhou, několikaletou trať. ale stojí za to ;)

Anonym (Tichacek)- ahoj napiš odkud jsi něco s tím uděláme.

Psycholog i psychiatr je placen vaší pojišťovnou, vy experti, a to v jakémkoli případě. Dopororučení či nedoporučení obvoďáka nehraje žádnou roli, vždycky vám ho platí pojišťovna, nikdy to nejde z vašich kapes.

Pokud jste někdy někomu něco platili, tak to byl léčitel nebo podvodník nebo oboje. :-P

Lukino: Existují i lidé, kterým se říká "soukromí psychologové" a ti hrazení pojišťovnou nejsou :)

Protože soukromý psycholog je prakticky léčitel. :-P

Já si teda léčitele představuju spíše jako šamana, co člověku bude před obličejem máchat vonnýma tyčkama nebo nějakou starší pani, co léčí pomocí uskupení Saturnu a Měsíce.

Tull: léčitel je člověk, který léčí pomocí sugesce, tedy pokud seš nemocnej tak kvalitní léčitel ti řekne, že si máš říkat, že seš zdravej a ty si tu myšlenku, že seš zdravej tak vsugeruješ, že příznaky odezní. Nekvalitní léčitel dělá to samí, pouze s pomocí nějakýho předraženýho nesmyslu (prášků, kamínků, atd.) ty to používáš, vsugeruješ si, že seš zdravej a příznaky zmizí. Ani jedno není definitivní vyléčení ale obojí ti může pomoct.

Takže nemůže používat kadidla a bylinky?

Tull: kadidla a bylinky spadají do toho "atd."

Lukino, bohužel tomu tak není. nedám ti referenci na netu, ale z osobního života. třeba psychiatr: pokud klient nemá pojišťovnu, se kterou má lékař smlouvu, tak ano, doktor ho vezme, ale taky po něm bude chtít třeba 500,- nebo klidně i víc.
ale nemyslím, že by tichacek byl zralý na psychologa. i když co my víme. oni přátelé mnohdy dokážou daleko víc než psycholog

Tak asi nepůjdu k psychologovi, který nemá smlouvu s mojí pojišťovnou, to je snad logický.

Mimo to psycholog beztak nepomůže. Maximálně ti uleví, že se vykecáš z problémů, ale to ti vydrží tak den, dva a posléze jsi frustrovaný nanovo. A než se k němu dostaneš na další návštěvu, tak si pěknou dobu počkáš, klidně i měsíce. A vzhledem k tomu, že čekárny mají plné, tak i když přijdeš na řadu, docela rychle tě odbude, aby se té fronty v čekárně zbavil, což se bohužel odrazí i na výsledné péči směrem k pacientovi, tedy tak, že se mu nedostane takové pomoci, jakou potřebuje a jakou by měl dostat. Pacienti přibývají, psychologové ubývají a podle toho to taky vypadá.

Říkal jsem to tu už kdysi u podobného tématu, ale řeknu to znovu. Člověk si musí umět se svojí psychikou poradit sám. Nikdo jiný to za něj nevyřeší, protože nikoho jiného to vlastně ani vůbec nezajímá.

Vcera sem se nekoupal ]:->

Lukino: Těžce nesouhlasím. Můj psycholog mi jako jediný člověk dokázal pomoc (ani psychiatr s těma jeho lékama mě z depresí a úzkostí nedostal). Čekací dobu jsem rozhodně dlouhou neměl, necelý měsíc a potom, když jsem potřeboval akutně pomoc, tak mě objednal klidně i hned na další týden.

Teď taky otázka, jestli tě z těch depresí dostal psycholog nebo čas... samozřejmě, že budeš tvrdit psycholog, protože tomu věříš.

Řekl bych kombinace obojího. Sám čas by mě z nich určitě nedostal, protože ten mi jaksi nedokáže říct, jakým způsobem bych měl myslet a jak se chovat, aby se deprese zmírnily.
Ale tvrdit, že psycholog nepomůže je hodně mimo mísu. To je jako říct, že zubař nepomůže, když tě bolí zub nebo oční nepomůže když špatně vidíš. Samozřejmě, že jsou tací, co nepomůžou, ale to neplyne z obecného oboru, ale z neschopnosti jednotlivce.

To, že to řešíš, imho stačí. Tahleta hlodající myšlenka Tě bude dostatečně často provokovat, abys mluvil, až jednoho dne budeš mluvit :) K tomu Ti bude stačit psychologické poradenství od zdejších uživatelů. Psychoterapii bych se zdejšími nezkoušel.

Možná první krok vyměnit kybermluvení za normální mluvení. bohužel tendle problém má asi polovina dnešních teenagerů a pomoc hledají u úplně stejně zaseklých vrstevníků, protože kdokoliv starší než oni jim připadá děsně starej a "určitě bude něco chtít, pravděpodobně sex". když neumíte ani normálně zajít na kafe, tak laskavě aspoň uhněte, ať můžou projít ti, co s normálním navazováním kontaktů nemaj problém.....