Psychické problémy
20. 10. 2016 v 22:20
Anonym
Anonym Ahoj,
je mi 20 let, od 10 let navštěvuji psychiatrii, to jsem byl psychicky týrán otcem. V 11 jsem poprvé skončil v dětské psychiatrické léčebně. Pak jsem byl 2 roky normální, ve 14 letech začaly deprese, v 16 letech jsem si chtěl vzít život otravou léky, v 19 letech jsem se pokusil v lese o oběšení (loni na podzim), pak jsem se na dva měsíce úplně psychicky zhroutil a až zkraje letošního roku začal chodit mezi lidi. Teď jsem našel novou psychiatričku. Beru zatím spíš slabé léky. Ale někdy se ty stavy vrací. A já to kolikrát nezvládám. Dostanu nervový záchvat, běhám po bytě, nebo brečím a třeba 1/4 jsem k neutěšení. Hrůza. Budu muset brát ty léky bůhví jak dlouho. Bipolární porucha je s***ě.
Seznámil jsem se před měsícem s klukem, a už ví o těchto problémech. Zatím se to neprojevilo v jeho blízkosti, jen jsem někdy skleslý. Ale jednou se to třeba projeví. Achjo. Já už nemůžu.
Letos ještě byla matu***a(před tou se můj psychický stav zas zhoršil), při mém štěstí mi nevyšel písemný didaktický test z Aj o 2 body, tak fakt super, dva poslední týdny v srpnu (před tou opravkou) jsem se tak bál, že jsem ani nevycházel z bytu. Nakonec mi to teď vyšlo.
Nastoupil jsem na VOŠ, tam jsem kupodivu dobře zapadl do kolektivu, je jen otázkou času, kdy se tam nějak blbě projevím...a budu mít nálepku blázen. Už se bojím i oslovit nové lidi. Kdyby mi tento kluk nenapsal, nikdy bych se už asi neseznámil.
Fakt asi jednou skončim někde ve cvokárně. Hrůza...Hodně lidí mi zklamalo, bývalý přítel mi udělal ostudu u mé kamarádky, když jsme se rozešli. Vykecal jí o mně všechno. Doufám, že mi tento kluk nezlomí srdce. Jestli jo, už mi asi nepomůže nic a já to balim. Nikdy mi nic nevyjde, vztah, prostě nic. A já se snažím. Potřebuju asi najít toho pravého, ale mám pocit, jako bych měl na čele cedulku "vadnej", a tím pádem se mi každej automaticky vyhýbal. A já snad nejsem tak špatnej člověk.
V tomhle počasí se ta má depka snad ještě prohlubuje. A lékařka to do budoucna moc optimisticky nevidí. Prý je ta nemoc už dost rozjetá. Měl jsem přijít o pár let dřív. Hm...tenkrát mi ani nenapadlo, že takový svinstvo jako maniodepresivní psychóza existuje.
Spíš jsem se chtěl vypovídat. Těžko se to někomu říká osobně. Ikdyž dost lidí mi chápe...
je mi 20 let, od 10 let navštěvuji psychiatrii, to jsem byl psychicky týrán otcem. V 11 jsem poprvé skončil v dětské psychiatrické léčebně. Pak jsem byl 2 roky normální, ve 14 letech začaly deprese, v 16 letech jsem si chtěl vzít život otravou léky, v 19 letech jsem se pokusil v lese o oběšení (loni na podzim), pak jsem se na dva měsíce úplně psychicky zhroutil a až zkraje letošního roku začal chodit mezi lidi. Teď jsem našel novou psychiatričku. Beru zatím spíš slabé léky. Ale někdy se ty stavy vrací. A já to kolikrát nezvládám. Dostanu nervový záchvat, běhám po bytě, nebo brečím a třeba 1/4 jsem k neutěšení. Hrůza. Budu muset brát ty léky bůhví jak dlouho. Bipolární porucha je s***ě.
Seznámil jsem se před měsícem s klukem, a už ví o těchto problémech. Zatím se to neprojevilo v jeho blízkosti, jen jsem někdy skleslý. Ale jednou se to třeba projeví. Achjo. Já už nemůžu.
Letos ještě byla matu***a(před tou se můj psychický stav zas zhoršil), při mém štěstí mi nevyšel písemný didaktický test z Aj o 2 body, tak fakt super, dva poslední týdny v srpnu (před tou opravkou) jsem se tak bál, že jsem ani nevycházel z bytu. Nakonec mi to teď vyšlo.
Nastoupil jsem na VOŠ, tam jsem kupodivu dobře zapadl do kolektivu, je jen otázkou času, kdy se tam nějak blbě projevím...a budu mít nálepku blázen. Už se bojím i oslovit nové lidi. Kdyby mi tento kluk nenapsal, nikdy bych se už asi neseznámil.
Fakt asi jednou skončim někde ve cvokárně. Hrůza...Hodně lidí mi zklamalo, bývalý přítel mi udělal ostudu u mé kamarádky, když jsme se rozešli. Vykecal jí o mně všechno. Doufám, že mi tento kluk nezlomí srdce. Jestli jo, už mi asi nepomůže nic a já to balim. Nikdy mi nic nevyjde, vztah, prostě nic. A já se snažím. Potřebuju asi najít toho pravého, ale mám pocit, jako bych měl na čele cedulku "vadnej", a tím pádem se mi každej automaticky vyhýbal. A já snad nejsem tak špatnej člověk.
V tomhle počasí se ta má depka snad ještě prohlubuje. A lékařka to do budoucna moc optimisticky nevidí. Prý je ta nemoc už dost rozjetá. Měl jsem přijít o pár let dřív. Hm...tenkrát mi ani nenapadlo, že takový svinstvo jako maniodepresivní psychóza existuje.
Spíš jsem se chtěl vypovídat. Těžko se to někomu říká osobně. Ikdyž dost lidí mi chápe...
Přihlas se a napiš svůj názor. Nemáš svůj účet? Zaregistruj se.
