Skládáte básně?

Já sem psával texty v kapele kdysi mě to opravdu myslelo :-D

Ale měla by existovat stránka basnik.cz nebo písmák.cz. tam asi začínali všichni

Země.

Země promlouvá, země dýchá.
Skalní pramen umírá snad mu kámen brání,
V rose protěž zaniká v tom přítmí dojetí.

:-D

To ani nevím, že takové stránky existují ;-) díky za tip, Sunne... :-)

Co vim tak už od roku 1999 sou http://www.pismak.cz/

Zatím jsem přemýšlej jen hlavně jako architekt věcí
architektem poezie slov života se teprve stanu
až budu celý, budu mít pero jímž budu moci psát nejen život svůj
aby se žal a zmar mohli změnit v radost a ráj

Jak můžu být dobrý kamarád?
Když v hloubi srdce ho mám rád.
Jak můžu s ním trávit čas?
když se mi rozklepou kolena,
jen co slyším jeho hlas.

Jak mi může věřit?
Když mu své tajemství nesmím svěřit.
Těžce se mi poslouchají jeho pocity,
když miluji jeho letmé dotyky.

Za jeden den s ním, bych se všeho vzdal,
držel bych se s ním za ruce a jen tak někde stál.
Bylo by mi jedno, co se kolem děje.
Důležité by bylo, že svět se se mnou chvěje.

To jsem napsal v 9 třídě :D Od té doby nic moc ;) Většinou píšu hlavně pro sebe, aby se mi ulevilo

Ticho je v mém srdci právě teď
neboť láska se topí v zoufalství hlubokém, jako propast pekla
Zři do mé duše a hleď
Nechť toto má poslední slza, který stekla
Oh, jak má mysl je temná ve dnech, kdy slunce je potemnělé
Vidím smrt, která stojí po mém boku
Já kráčím jí však vstříc směle
Ukončí se snad řeka méhu života toku?

Já kráčím tou cestou, která se zdá býti osudem
ať mě zavede do různých koutů mých snů
Hledím na ně se studem...
v mých očích , který naznačuje konec mých dnů
Vidíš co jsi způsobil svým činem?
Já podávám smrti roku, protože neznám lidský strach
Však ale ty jsi vinen...
V srdci už máš jenom prach...

Stálo Ti vše za to, aby jsi byl sám?
nenechám Tě svou vůli mě otročit
Chtěl si být nejspíše svého osudu pán
Proč jsi mi vlastně chtěl do života vkročit?
Neb bolest a utrpení, které si mi způsobil
bylo jako nůž do zad
Nechápu, proč mé slzy jsi prolil
Byl jsi mi vše, ale jsi jen jedovatý had

Jak Ti mohu odpustit?
Jak mohu najít znovu to, co již bylo ztraceno?
Jak si k sobě mohu opět někoho pustit?
Chci, aby to ztracené v mém životě bylo opět vráceno
Oh, smrti nech mne zde ještě chvíli žít
chci zde najít to, co mělo býti mé
abych mohl ještě chvíli snít
jen abych mohl ještě chvíli žít...
a snít o tom, že přijde někdo, kdo mi bude za to stát...
abych se už nemusel nikdy bát...

omlouvám se, je to trochu temnější, ale píšu tyto básně s takovouto tématikou často

Jsem jakožto Dračí princ princ dvojí krve
v žilách mi koluje světlo i temnota

Mnou vchází se do trýznivého města,
mnou vchází se do věčné bolesti,
mnou vchází se k těm, které Bůh věčně trestá.
Mnou dal Pán průchod spravedlnosti,
jsem z boží moci, dílem lásky jdete,
jsem sklenuta nejvyšší moudrostí.
Patřím k těm věcem, které v tomto světě
jsou od věků. A navždy potrvám.
Zanechte vší naděje, kdo vstupujete.

nieje to moje ale skuste bez googlu spomenut na strednu skolu a tipnite si ;)

Tien213: napis nad pekelnou bránou, Dantovo peklo - Božská komedie :)

Ak to bolo bez googlu tak gratulujem.. milujem tu knihu. mam 2 ceske a 3 slovenske preklady.

Normální lidi na silvestra kalili a oslavovali, já ho trávil s Božskou komedií

Forever alone

Mne je všetko jedno.
Ja len tebe túžim priniesť kvet.
Jednu ružu.

Aspoň jeden krát
vohnať krv
do tvojej tváre.
Aspoň raz rozosmiať.

Silou červenej vône
nechať ťa vznášať.
Nádych zhlboka,
zimomriavky a víno.

... mne je už všetko jedno...

(Něco z mé starší tvorby a ani nevím zda se to dá považovat za báseň, ale třeba se bude líbit... Předem se omlouvám za chyby...)

Říční smrt

Dívka malá,
na kameni stála.
Stála tam sama
a tiše plakala,
stála tam sama
na tetičku smrt čekala.

Jednou spatřil ji chlapec nehezký,
S dobrým umyslem,
přišel blíž a pravil jí.

"Proč pláčeš...proč krásu mažeš...?"

Dívka se ho velmi lekla,
v tom okamžiku na kolena klekla
pak dotváře mu vzhledla
a tiše pravila.

"Jsi nehezký...ale srdce dobré máš...proč mne tady nenecháš...?"

Chlapec se podivil
a v odpověď ji pravil.

"Je škoda tebe a tvé krásy..."

Dívka se do vody podívala,
pak stoupla si a znovu pravila.

"Jsem smutná...už bez štěstí...nemám důvod zůstávat tady..."

Chlapec zarmoucen sklopí hlavu,
dívka mu však znovu pozvedne bradu.

"Pojď se mnou...pokud chceš...bydeme spolu už navždy..."

Chlapec uronil slzičku.
Dívka dala mu hubičku,
chytila jeho ručičku
a smočila svou nožičku.
Chlapec chytl se ručičky
a setřel své slzičky...

Skočili spolu najednou...

Kvůli nedostatku vody v řece...

Umřeli hned...

Rozbili si hlavy...

O vysoký břeh...

Ligerisek: A co je na tom špatnýho, když nechceš na Silvestra kalit a ráno se probudit někde v příkopě? Já taky většinou se radši dívám na nějaký film, ale k tomu se samozřejmě napiju. Pár krát jsem byl s kamošema nebo na nějaké akci a Silvestr díky tomu stál na starou belu, jen jsem byl znechucenej.
Nejlepší je to slavit v klidu s někým, kdo tě má rád, nebo mu na tobě zálěží, nemusí to být nutně partner.

Dadi: spi dál, to bylo forever alone konstatování co sem dělal...

Sněží.
Vločky jak sladká ovesná kaše poletují kolem hlavy
Neví, zda padnout obtěžkány samy sebou
Či zhášet topeniště skrz komíny
Nebo se vrátit zpátky do nebe

Jsou nejisté jako ty.

Sněží.
Hlava je jak v peřince
Nic netíží
Nic neublíží
Měkko je v náruči zmrzlé vody

Je tišivá jako ty.

Sněží.
Všechny bílé věci
Sypou se na hromadu uhlí složenou
Před sklepem.

Jsou škodolibé jako ty.
Miluji je.

Ještě jich pár dalších mám v zásobě:P

Tělo, p**o, zadeček
ale žádnej mozeček

V kůži pot sfingy
ztíží průchod
cizinci
do polibků nad vodní hladiou
dýchej
jednoduchostí trepky
jazykem vykroužkuj
souhvězdí
v poduší
a za rytmu levných beatů
nech mi vykrást
poklady z tvých lebečních údolí
kde nadýchnu se
šamponu
a cítim zuby pilky
co odříznou
sebekontrolu

dýchej za mě
v žebrech znič
potřebu
dýchat

V pěně zakreslím nekonečno
prstem
a přeruš ho
výdechem
zlodějem hrobky
co vykrádá
dózy sebepřesvědčení
pod čelem
oči
vran, co ničí
tělo v rytmu
tvého vedení
žokeje
který po nehodě
našel neustájený dech

dýchej za všechny
ve mě znič
potřebu
omluvy

Ve slabinách vtisknu noc
jazykem
a Hrabě nám může být jedno
se svým saxofónem
ulov mě tichem
na bříšcích prstů
kterým mě nakrmíš
a v dlaždičkách
cítíme decibely vakua
a plísni
necháme vzkaz
v podobě dvoupísmených vzdechů

a ráno si vem
potřebu stoletých dubů

a nech mě zhnít
v optickém klamu
který nevidím

Milý Hynku.
(při vzpomínce na K. H. Máchu)


Ach, milý Hynku, pryč jsou tvé časy
my žijeme jinak, co řek' bys nám asi?

Tys chodil krajinou, obrázky kreslil a po ženách toužíval.
V širáku básně psal, v Lunu jsi hleděl, zemi svou miloval.

Na Okoř přišel jsem Tvé stopy hledat
již jsem jich nenašel, co se dá dělat.

Ty když jsi v hradbách dlel
blankytná modř byla ti přítelem,
já s houfem turistů v oblakách zřel
proudová letadla - spěchala za teplem.

Ach, milý Hynku, pryč jsou tvé časy
však neboj se, básníku, verše Tvé čtu si
v poledne, k večeru, po nocích, do rána
ach, milý Hynečku, ve mě máš věrného kumpána...

Vzpomínky... ty nebohé myšlenky, které nás stále trápí
Minulost... ta, v niž se každý utápí
Jak se dá opět začít žít?
Když nemohu na tomto světě na dále být
Je to snad pochybnost co mate mé pocity?
Je to snad láska, která mi posílá tyto city?
Bohužel je to jen zoufalství, ve kterém se topíme
a lži, když říkáme, že všechno víme

Oh jak já bych rád našel svou druhou část, kterou ode mě Zeus oddělil
Rád bych cítil radost, lásku, teplo o které by se semnou někdo podělil
Já však stále vidím tmu
V tomto mém niterném snu

Blesk zní oblohou, kterou dělí na půl
V rohu leží zapomenutá hůl
Já cítím se tak, jako ta opuštěná hůl
Jako bych sebe sama cítil jen půl
Kde je má druhá část, která mi schází
Já hledám ji v lese, louce či mlází
Ona však skrytá stále mi je...
a druhá půlka duše stále schází mě...

Oh jak já bych rád našel svou druhou část, kterou ode mě Zeus oddělil
Rád bych cítil radost, lásku, teplo o které by se semnou někdo podělil
Já však stále vidím tmu
V tomto mém niterném snu

A tak roky plynou stále dál
Já stále nevím, kde hledat mám
Zimu střídá jaro a jaro střídá léto
Vlaštovčí hejno už do našich zemí vlétlo
Nevidím však tu mou ztracenou část
která chce mou mysl stále mást
Slyším hlas co říká : Tiše spi
Nemůžeš to být třeba Ty?

Oh jak já bych rád našel svou druhou část, kterou ode mě Zeus oddělil
Rád bych cítil radost, lásku, teplo o které by se semnou někdo podělil
Já však stále vidím tmu
V tomto mém niterném snu

Doufám, že se vám líbila :)

Kalendář

Po Den se se dnem sešel
Út A jsme zas
St O týden moudřejší.
Čt Vzpomínáme na lásku
Pá Jak na ponožky
So Včerejší.
...
Ne!!!

Jadna variace na Stones, aneb O Jezovi (aka STV, alias Denis)

Dojná kráva

Já nechci být tvé tažné zvíře,
všechno ti dát, skončit pak v díře.
Máš to mít, to našich duší sblížení.

Já nechci být tvou dojnou krávou,
neboj, domů nepůjdeš s prázdnou.
Máš to mít, to našich dvou těl sblížení.

Mám tu konzerv dost?
Jsem ti starý dost?
Mám azbestu dost?
Jízdenku proplatím.

Já nechci být tvé tažné zvíře,
prach stoletý tebou byl zvířen.
Dáme nahlas rádio,
dál pojď, dítě, vstříc sblížení.

Mám tu konzerv dost...

Sladký hřích.
V klecích kec, deci dvě, to jsem celý já.

Tvá ústa, kulky, prsty, boky, mrško zlobivá,
pupík, nosík, předek, zadek, ouška zlíbám rád.
Pojď dál, dítě, blíž, blíž, blíž.

já tě potrestám, jak zasloužíš.
Potrestám, z těla vyženeme hřích,
tě potrestám, potrestám, vytáhnu tě z příšeří.

ty mě potrestáš, jak zasloužím.
Potrestáš, bičem hřích vyženem´ pryč,
proč odcházíš? Necháváš příšerám mě v příšeří.

Mám tu konzerv dost...

Já nechci být tvou dojnou krávou,
Já nechci být tvou dojnou krávou.
Vůl ne, vůl ne, vůl ne, vůl ne, vůl ne, vůl ne, vůl nebýt.

Já chci být, tvé tažné zvíře,
poldové jedou, nastává svízel.
Má to být s chladnou celou sblížení?

Já chci být tvou dojnou krávou,
gatě v půl žerdi,
za tebou běžím.
Vůl se, vůl, se, vůl se, vůl se, vůl se, vůl se zdám teď být.

No, Jezinu tím možná naštveš, ale básník z tebe teda nebude :D

Samueli, tím titulem se rozhodně nehonosím (to jsou tady např. Pipo a Bástr), akorát on je rozdíl mezi básničkou jako takovou a textem na zhudebněnou a nějak nafrázovanou předlohu. A ano, vím, že bez té muziky to vypadá... jak to vypadá. Proto si ji k tomu můžeš pustit :o)

A zrovna tohle je věc, kde to má Jagger, co se veršotepectví týče, hodně "plovoucí" :o)