Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním webu NaKluky.cz s užitím cookies souhlasíte. Další informace
Zprávy
Aby sis mohl přečíst zprávy, tak se musíš nejprve přihlásit :)
Onload
 

PŘIHLÁŠENÍ

Nemáš ještě svůj účet?

ZAREGISTRUJ SE ZDARMA
Registrace je snadná, rychlá a zdarma!
Zapomněl jsi heslo?
Onload

Nový život v Praze

18. 11. 2016 v 17:14Off-line Anonym (AaA)
Ahoj.
Od října jsem v prváku na vysoké škole v Praze. Škola mě baví, i když je náročná a zaujímá spoustu času. Tím, že jsem vypadl z domu (malá vesnice na Moravě) jsem tak trochu chtěl zčásti hodit za hlavu svůj dosavadní život. Skutečně mi připadá život teď trochu lepší, volnější a možná i živější.
Ne že by jinak vůbec veselý nikdy nebyl, ale doma (malá vesnice, kde v podstatě žádné přátele nemám) byl život často takový hodně depresivní, hlavně přes prázdniny. Tady v Praze i to, že se každý den stýkám s kolektivem lidí, které sice v podstatě neznám, dělá můj život méně depresivním. Nikdy jsem nebyl moc přátelský ani extrovert a ani optimista a ani moc závratně jimi netoužím být. Na střední školu jsem chodil do jiného kraje, a všichni mí bývalí spolužáci jsou tedy rozházení po celé republice a dá se říct, že momentálně tedy nemám ani jednoho kamaráda. Nikdy jsem neměl. Alespoň ne moc. A to z důvodů takových, že jsem v dětství byl obézní, nesebevědomý, život mi nedával nějaký zvláštní smysl a byl jsem sám, připadal si odstrčený od všech, nikdo se se mnou nebavil a já s nikým taky ne. A pokud ano, spíše si ze mě dělali legraci než abych si připadal rovnocenně. Celé to taky možná ztěžoval fakt, že jsem si v tu dobu taky teprve uvědomoval svou orientaci a vyrovnával se s tím. Teď jsem s orientací úplně smířený a vůbec to neberu jako nějakou nevýhodu. Má to tak být a je to tak v pořádku. Rodiče sice jednou nadšení nebudou, ale jejich spokojenost na úkor své prostě řešit nebudu.

S postupem času jsem kila shodil, je mi dobře, nepřipadám si ošklivý ani nesebevědomý. Jenomže něco z toho, co celé dětství můj život omezovalo, to že neznám lidi, protože jsem se s nimi moc "nerozpovídal", mi zůstalo. Někdy mám pocit, že prostě nejsem na stejné vlně s většinou lidí, protože jsem celou tu dobu v dětství, kdy oni se s někým bavili a smáli, byl sám a přemýšlel depresivně. Uvědomuji si, že teď už se mi samozřejmě nikdo nebude smát, ale stejně si někdy připadám, že když mluvím, jde to tak nějak mimo mě. Nepřemýšlím nad věcmi, co udělali mí kámoši a jaká to byla legrace, ale naprostou většinu času přemýšlím nad tím, že jsem sám, co a proč dělám, a jestli to vůbec někam vede. A to mi někdy přináší takové nepříjemné úzkosti (často každý den) z toho, že můj život nemá nějaké rozptýlení a změnu. A přemýšlím o tom jestli to, co dělám (studuju) skutečně někam vede.

Po měsíci v Praze se začínám trochu obávat, že se přeci jen dostávám a dostanu do bývalých kolejí a že se nic moc nezmění. Nejsem nějaký absolutní outsider, dokážu se s lidmi celkem bavit, ale mám pocit, že to prostě vůbec nedokážu tak jako ostatní. Nedokážu být pohodář a optimista jako ostatní. Je skutečně faktem, že když má člověk přátele, jde všechno včetně školy lépe, má lepší náladu a možná nepřemýšlí tak často nad nějakou prázdnotou svého života...
18. 11. 2016 v 17:38Off-line i8051  (48/184/97)
Neboooj, to prijde samo. Praha te zkazi, jako kazdyho .. jde jen o to, jak moc se nechas zkazit :-)
Souhlasím - 7   •  Nesouhlasím - 5  Nahlásit
18. 11. 2016 v 17:43Off-line igni  (31/192/140)
To neni pravda. Je fakt ze obcas se naplava zkazit necha, ale je to jenom na tobe. A vubec neni spatne, kdyz nevyhledavas divokou spolecnost, nebo mas treba i problem navazat kontakt. Proste a jednoduse muzes byt introvertni. Ja i plno mych kamaradu/kamaradek, vsichni rodili prazaci, sice obcas radi vyrazime nekam do hospody nebo na sklenku vina, proste do spolecnosti, pokecat, za hudbou nebo kina. Ale stejne tak mame radi klid a pohodu, kterou ma clovek doma. Staci maly okruh dobrych pratel, hodne kamaradu je spis na skodu a potom mas moznost jak si uzit veselou spolecnot, tak si v klidu doma pustit hudbu, nebo stravit den lenosenim a ctenim knihy. A nic spatneho na tom neni. Kazdy proste nechce obden chodit kalit, protoze potrebujem i neco jineho, neco vic :)
18. 11. 2016 v 17:52Off-line sun  (24/184/80)
Veľmi pekne napísané. Pripomenul si mi moje detstvo a začiatky na fakulte. Tiež som zažil to isté - prišiel som z dediny do veľkého mesta a pripadal si často ako keby som prišiel z inej planéty. A pritom som mal rád ľudí a život, len dovtedy si nikto nevšimol ani neocenil moju originalitu či dobré vlastnosti, na ktorých by som mohol stavať s ostatnými. Koniec-koncov, na dedine ani nebolo veľa možností, ako sa realizovať, tak som celkom zakrpatel a sústredil sa príliš na šikanu mojej osoby. Aj dnes mám pocit, že som ani nemal detstvo a nikdy som nebol uvoľnený pri iných. Vždy som sledoval to, či sa nepýtam blbosti alebo či nevyzerám blbo, či príliš nevytŕčam atď. Často som z toho vinil seba. Skutočný problém ale tkvel v tom, že som nemal nikoho, kto by ma mal rád takého, aký som naozaj bol, tak som chcel byť taký ako ostatní, aby ma v kolektíve mali radšej... Si silnejší, než si myslíš a určite sa neboj nových výziev a ani nerob niečo len preto, aby si zapadol, aby si vyskúšal všetko... Pretože tá správna osoba bude milovať a rešpektovať autentický, nie premenený obraz teba.
18. 11. 2016 v 19:43Off-line comrade  (35/195/102)
Tos udělal velkou chybu v Praze mají všecí HIV.
18. 11. 2016 v 20:13Off-line Vanilla  (22/178/57)
Jsem v dost podobné situaci, jako jsi teď ty. Před pár měsíci jsem se přestěhoval do Prahy kvůli studiu, a občas se také cítím sám a odstrčený, což vede k depresivním stavům a/nebo úzkostem. Ne, že bych neměl s kým si popovídat, nebo zajít ven, ale že prostě pořád chci "něco víc". Důležité je se tomu nebránit. Zní to trošku naivně, ale musíš své pocity přijmout a prožívat je. Nikdo není šťastný po celý život. Když jsi veselý tak buď veselý, a když nemáš náladu tak se klidně polituj a buď v depresích. A když žádný pocit nemáš, tak je to taky v pohodě.
Tohle je život, a jinak už to ani nejde, pokud nebydlíš v pohádkovém světě.
A to neříkám proto, že bych byl nějaký racionalista. Naopak jsem dost velký snílek (a jak vidím, tak ty nejspíš taky) - sním o krásných místech a o dokonalém příteli, o dokonalém sociálním životě - ale na druhou stranu jsem pochopil, jak to v životě funguje.
Je dost těžké to vysvětlit tady, kde tvoje pocity nemusí pochopit 99% lidí, včetně mě. A proto, pokud by ses o tom chtěl někdy pobavit, tak mi klidně můžeš napsat a třeba si oba dva od sebe můžeme něco vzít.
18. 11. 2016 v 20:14Off-line dsiv  (21/176/70)
Doufam ze nebudu nikdy ceska buznicka zijici v tehle Mekce neresti...PUJDU DO VIDNE, TA JE MI STEJNE KULTURNE BLIZSI XD jjj, naucil by me nekdo nemecky? :D
Souhlasím - 1   •  Nesouhlasím - 1  Nahlásit
19. 11. 2016 v 21:51Off-line manicboyyy  (29/176/79)
Škoda, že si anonym. Klidně bych s Tebou rád kamarádil...
Souhlasím - 2   •  Nesouhlasím - 2  Nahlásit
20. 11. 2016 v 00:31Off-line poklad  (27/176/68)
Příště se neptej anonymně.
20. 11. 2016 v 06:50Off-line Richard33  (40/185/86)
Realizace v Praze vs. vesnice. To si jako přestavujete, že když budete mít v Praze garsonku, takže se budete mít větší možnost realizace než na vesnici, kde máte například rodinný domek, zahradu a garáž? :-D

I v Praze se cítím odstrčený. No nevím, realita bude asi taková, že to nebude vypadat, jako když tam přijede Madonna :-D. Mimochodem i ta by se okoukala, kdyby tam byla pořád a měla každej den dva konzerty.
20. 11. 2016 v 14:09Off-line Anonym (AaA)
Ne, tak jsem to nemyslel. Neočekával jsem, že mi to od základů změní život. Čekal jsem jen změnu, a té jsem se sice dočkal, i když zdaleka na tak jak bych chtěl. A s tím právě asi nesouvisí ani tolik to, že jsem teď v Praze jako to, že mám nějakej blok.
02. 09. 2019 v 19:00On-line ozvien  (68/-/-)
Hlavní je mít nějakou perspektivu za kterou jdeš. To ti dodá energii.
Přihlas se a napiš svůj názor. Nemáš svůj účet? Zaregistruj se.
Onload
Načítám...
Onload
 
OnloadOnload
Copyright 2011–2019 NaKluky.cz, všechna práva vyhrazena, ISSN 1805-0506
Onload