Dusevni...

Perfekcionismus by byla dobrá vlastnost, kdyby některým jedincům nezatemňoval přirozenou nedokonalost světa... jinými slovy: vidět řád (plný našich preferenčních zákonů) není zásadně špatné, jenže nic se nemá přehánět a vždy se najde nešťastně spořádaná osůbka, která působí svou přehnanou starostí o detaily depresivně idealisticky (ne-li chorobomyslně, ale až tak bych to rozhodně nehrotil)
Silná ztráta soustředenosti závisí na každém jedinci samostatně; prvního to zcela netrápí, druhého posedla lenost, třetí to má diagnostikované, čtvrtý nedokáže pojmout kvanta informací, které k němu plynou jako v pásové výrobě a on místo toho, aby se to snažil pochopit, tak se bezděky vzdává, pátého trápí jiné a momentálně pádnější starosti, šestý může být ovlivňován okolím (spolužáci, kolegové), sedmý taktéž, avšak vynuceně (šikana, dotírání)... vidím to čistě jako mentálně zakořeněný problém (podmíněný vnějším světem a ovlivňující ten vnitřní)
Zlepšit? Na to jsou psychologové vhodnými rádci... :-)