Psychické problémy

Ahoj, chtěl bych se zeptat, má tu někdo zkušenosti s obsedantně kompulzivní poruchou? Vité, mám určitě psychické problémy a obávám se že podle příznáků to dost sedí a bojím se, aby to nebyl můj případ.Celé to vzniklo kdysi na základce, chodil jsem na zakladku, která byla pouze do páté třídy, kde mě už kdysi šikanovali(hlavně fyzicky).Po pěti letech jsem tedy šel na jinou zakladku, kde jsem si našel kamarada, tedy na začátku to tak vypadalo.Bavili jsme se spolu neustále, seděli spolu v lavici.Po nějaké době se jeho chování začalo měnit, začal mít neustálé řeči ó tom, jak sedím v lavici, že sedím divně, divně chodím prostě všechno pomalu co jsem snad dělal, jsem dělal divně a já se tedy začal neustále kontrolovat, jestli fakt nemá pravdu a nechodim divně a tak, byl jsem neustále nervózní a nejistý sám sebou připadal jsem si divny.Časem se to začalo zhoršovat.Začal jsem se opravdu chovat jako postižený.Kontroloval jsem po sobě několikrát za sebou, jestli jsem něco nenechal v lavici, nebo nikde jinde, jestli jsem dobře zavřel dveře, když jsem přišel domů, jestli jsou zavřená všechna okna, jestli jsem vypnul plyn, když jsem si dělal čaj, jestli je všude zasnuto, jestli jsem vypnul žehličku a to všechno jsem kontroloval několikrát.Přišel jsem zkontroval, ale pořád jsem měl blbé myšlenky, že tam musím jít, co když jsem to zkontroval špatně.Po chvilce to přestalo, ale jen na chvíli, pak zase přišli jiné blbé myšlenky, třeba jsem neustále měl myšlenky, říct mé učitelce, že mě mamka mlátí, přitom to nebyla pravda, nebo říct někomu, aby mojí rodinu zabil a tak, bál jsem se že to udělám a pak mě mamce vezmou a nebo mojí rodinu potom zabijou a pořád jsem myslel celý den na to co jsem během dne rekl, přišel jsem domu lehl jsem si a přemýšlel stále do kola, na něco jsem si nevzpomněl a znovu od znova přemýšlel. Ségra na mě třeba mluvila a já na ni byl nepříjemný, protože jsem potřeboval přemýšlet.Byl jsem z toho všeho vylekaný, bál jsem se že jsem se zbláznil a začal jsem neustále brečet při hodinách, každou přestáku, pořád jsem utíkal na zachod se vybrečet a prosil vduchu, ať to přestane.Jednou jsem to už nedal a rozbrečel jsem si i před segrou, které jsem následně celé všechno řekl a ta to řekla mamce a navštívili jsme doktora, který mě poslal k psychiatričce, která vyhodnotila, že mám únavový syndrom a z toho jsem prý měl úzkostní stavy, ale toto všechno mi zůstalo až do dneška a stále to trvá, na čas se to vždy malinko zlepší a po čase zase zhorší a přidáji se k tomu třeba i jiné problémy a tak se chci zeptat, co si o tom myslíte? Předem prosim, aby jste si blbé komentáře nechali, děkuji.