Opravdoví přátelé

Mám takové přátele a jsem za ně moc rád. Na druhou stranu mám poměrně dobrý život, takže ty potřeby nejsou nijak závratné nebo by to bylo nečekané. Nepočítám, že by mi někdo pomohl v chybách, co si způsobím vlastní blbostí. A stejně tak nepočítám, že bych v něčem takovém někomu pomáhal. Ale mám schopné přátelé, u kterých to nenastane.
Takže vlastně by mě zajímalo, v čem si myslíš, že by mohl potřebovat na kamarády spolehnout? Jestli jsi po nich možná nechtěl příliš?

A jak vzniklo? Úplně stejně jako jakékoliv jiné. Jen se vyvíjelo úspěšně oboustranně v dobrotě a laskavosti. A občas jsem jim pomáhal, když jsem mohl, a přitom sám nic nechtěl. I tím asi můžu čekat tu pomoc od nich. Ne na oplátku nebo jako dluh, rozhodně ne. Ale spíš že by taková žádost byla tak neobvyklá, že by ihned pochopili, že jsem v krizi.

Spíše akademická otázka, kde kromě věku hraje roli víc věcí:
- Jak dobře a jak dlouho se oba znají
- Znalost a předvídatelnost reakcí obou na různé situace
- Schopnost vzájemné spolupráce při řešení problémů
- Oboustranná ochota sdílet veškeré informace (i ryze soukromé a intimní)
- Dostatečná vzájemná empatie či alespoň trvalá ochota naslouchat a chápat
- ...
Na druhé straně je potom otázka v jakých situacích očekávám od dotyčného pomoc a obráceně, kam až jsem ochoten při poskytování pomoci zajít. Zde jsou vždycky určité hranice - zvláště jde-li o peníze či když jsou s pomocí spojena určitá rizika.

Právě proto já osobně rozlišuji, kamarády a známé.
Na kamarády se dokážu spolehnout, můžu jim říct o svých problémech a úspěších, dokážeme diskutovat apod.
Známí lidé jsou ti, se kterými se znám jen okrajově, zdravíme se občas prohodíme pár slov, ale netrávím s nimi čas, že bych vyloženě chtěl.
Podle mě máme známých všichni mraky, ale opravdových kamarádů je fakt málo a je třeba si jich vážit :)

Dřív jsem měl opravdu dobrý kamarády, na který se dalo spolehnout. Úplně normálně jsme se bavili i o věcech, o kterých by se většina ostatních asi styděla mluvit. :D Dneska už je to ale horší..

Firedogu, ale to je naprosto přirozené. Jakmile změníš prostředí (ZŠ → SŠ), tak se změní okruh lidí, se kterými se každý den stýkáš. Navíc v dětském věku jsi "přátelství" posuzoval podle trochu jiných k***érií.

Měl jsem na mysli ty stejné přátele. Jako děcka, když jsme na tom byli víceméně "stejně", jsme si rozuměli dobře, ale jak se mi začínali líbit kluci, tak jsme se od sebe čím dál víc vzdalovali a dneska už to není tak pevné přátelství, jako bývalo třeba před 6-7 lety. Heterák nikdy plně nepochopí gaye, stejně jako gay nikdy nepochopí heteráka. (Toto je fakt a nemá smysl o tom nějak diskutovat, heteráci totiž vyznávají úplně jiné hodnoty a postoje, než gayové). Jsou to dva z erotického pohledu naprosto odlišné světy, co musí dělat kompromisy, aby spolu mohly vyjít. A opravdu oddané přátelství není o kompromisech...

Tak opravdových kamarádů mám celkem 7. už od malička sme si nic nezáviděli, dycky sme si pomáhali řešit různé tehdy velké problémy, poskytování falešných alibi že sme byli někde spolu když někdo udělal průšvih (vždycky se na to přišlo, ale pokaždé sme to udělali zas), ve věku do 25 let se potvdilo, že v nouzi poznáš přítele ať už to byla obyčejná hospodská rvačka nebo něco vážného. teď už se problémům vyhýbáme tak od sebe nic nepotřebujem, ale bez mrknutí oka pro sebe uděláme první poslední bez ohledu na rizika.
abys někoho opravdu poznal, musíš ho znát od útlého dětství a trávit s ním hodně času....

Spontánne.. To potom už neskôr časom vieš čo je to za človeka. Môj naj kamoš, s tým som sa stal naj kamoš behom jedného večera keď sme spolu vyrazili von. Náramne sme si rozumeli po celý ten čas už od prvej minúty, keď nie 25. sek***y. Pokiaľ nemáš takých kamarátov na ktoých by si sa mohol spolahnúť, zrejme bude problém s oblasťou v ktorej ich stretávaš. Príklad, pokiaľ si nájdeš kamarátov na základe toho že máš auto a veľa prachov, čo iné sa dá čakať.

Přátel mám mnoho, ale taky nemůžu 100% říct, že bych jim mohl říct vše, ale tak to asi nedělá nikdo :) Druhou věcí je, že kdybych říkal přátelům vše, tak by pak mí přátelé skončili u cvokaře, a cvokař by potom také potřeboval vyhledat odbornou pomoc :D

Podle toho co píše, tak už se znají a říkají si vše.

Pokud vynechám pokrevní svazky, přátelství má absolutní hodnotu. Vyšší než láska, protože není podmíněno sexem. Tím slovem šetřím, stačily by prsty jedné ruky středně zdatného truhláře. Dlouholeté vztahy prověřené mnoha zátěžovými situacemi. Denně děkuju vyšší moci, že jsme se našli.
patrickcaava: Úplně všechno. Úplně. A přímočařeji než u zpovědi nebo psychiatrovi.

A co když nemam kamarady?

Tak jsi na tom prakticky stejně jako já :D

Sad reacts only.

To je ale p**ovina.

Kamarady mužeš nahradit nadměrnou konzumaci drog.

Hledam kamarady, v děcaku jsou taky dalši 3?

Slysel jsem uz tunu ruznych definic pratelstvi. Nejvic mi pasuje ta o tom, ze zatimco lide odchazeji, pratele zustavaji. Jsou jakymsi stredobodem, zazemim, pristavem v dobach zlych a spolecnym horizontem v dobach dobrych. V pratelich nejvic ocenuji, ze o mne vedi vsechno a presto nejsem souzen a hodnocen, prave proto, ze vedi vsechno.

Tedy. Pratele tak, jak jsem popsal, mam 2, jednu zenu a jednoho muze. S onou zenou jsem se seznamil skrze sveho ex, on odesel, ona zustala. S druhym p***elem jsem se seznamil pred lety tady a vzajemny respekt a hluboka ucta nas spojila a spojuje.

K temto dvema patri asi 5 dalsich lidi, kteri jsou mi velmi blizko, avsak jim nerikam vsechno, nekterym uz a jinym zatim.

S tim, jak pises spolehnout se... V tomto bode se maximalne snazim, aby se pratele mohli spolehnout na me. Nebylo mi zatezko hodiny naslouchat, prijet v nevhodnou dobu a pomoci nebo jen pobyt.

Za sebe zduraznuju, ze pro me je klicova duvera a diskretnost.

S nejlepsim kamosem kamaradime od 1. tridy, celou skolu jsme sedeli v jedne lavici, jeho p***elkyne je moje pravnicka, zaklada mi firmu, na oba se muzu 120% spolehnout a mam takovych pratel jeste par dalsich...
musis do lidi investovat, mysli se cas samozrejme, a ono se to vrati....