Psychická labilita
08. 11. 2017 v 08:56 Anonym
Zdravím co si myslíte o tom když je člověk psychicky nemocný, a přitom dělá nemocného z "partnera"
Ocenuji na jsemnamlade,ze priznal ze trpi dusevni chorobou,chvalihodne
Souhlasím - 4 • Nesouhlasím
Nahlásit
Jsem na mlade tak tu psichologii budeš pořád studovat a novím zjištěním se neubráníš a to je nejlepší cesta k naprostému zblbnutí skrze nové a nové diagnozy.
Jsemnamlade - psichologii s i po S máš ve svém komentu taktéž :) Jako anoo každej se občas sekne... ale když už ukazuji na chyby ostatních, měl bych si napřed projít ty své :P
Souhlasím - 5 • Nesouhlasím
Nahlásit
Záleží co si představit pod pojmem psychicky nemocný, jak píše Jsemnamaladé- já jsem v 15 ti začal mýt celkem velké depky a začal jsem tedy navštěvovat odborníky. Od té doby i skrze svůj coming out jsem se to naučil dobře zvládat. V té době době jsem si uvědomil co vlastně jsem, kdo jsem. Občas nějaká ta depka přijde, ale zvládat se to dá v pohodě. A co se týče přítele tak pokaždé když jsem byl sním tak jsem prostě všechny problémy a stres házel za hlavu.
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím
Nahlásit
Anonym (Hans): Každou nemocí, nejen duševní, strádá i okolí. Součástí duševní choroby může být, že ji postižený popírá a obtíže připisuje druhým. Základem je držet nemoc na uzdě prostředky, které určí lékař - bez něj to nepůjde. Pacient se pak učí s nemocí pracovat, rozpoznávat příznaky blížících se kulminací, na nejbližších je absolvovat tyto fáze s ním, být k dispozici s věcným pohledem a motivací, o odstranění kolizních situací nemluvě. (U degenerativních onemocnění je to jiné.) Rozhodnutí, jestli s druhým tohle vše dokážeš absolvovat, je jedno z nejnáročnějších. Psychiatři to vědí a navrhují pomoc i nejbližším, hlavně společné konzultace, aby byly všechny strany v obraze.
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím
Nahlásit
Vis, ono je to trosku slozitejsi. Nemusi se nutne jednat o dusevni nemoc. Obecne jakakoli nemoc je dost zatez pro nemocneho a pro jeho blizke. Si treba vezmi, ze manzelce najednou po nehode ochrne muz. Tim skonci veskere dosud bezne aktivity. Nastava tvrda zkouska vztahu. Pokud dotycna neutece, ceka ji zmena od zakladu. Vse se totiz podrizuje handicapovanemu. Podobne to plati i pro dusevni nemoci. Kdysi jsem zil s clovekem, ktery ma OCD. Postupem casu jsem si vsimal, jak moc jsem mu ustoupil, aby se citil dobre. Nestal jsem se obsedantnim, ale myslel jsem na to, abych mu vysel vstric. U dusevnich nemoci je jeste jedna malo znama rovina. Dusevne nemocni jsou bezne mezi nami a nikdo nic nevi. Proc? Protoze to neni na prvni pohled videt. Na prvni dobrou nepoznas v autobuse nebo v nakupaku, ze ma pokladni depresi nebo pan s vozikem schizofrenii. Dusevni nemoci jsou navzdory mnohym snaham furt jaksi tabu, jaksi nehodici se a lidi tak z nich maji prirozenou obavu, protoze jim nerozumi. O to vesti tlak je kladen na partnera nemocnych. Nemaji se treba komu sve***, doma jim soucasne jejich polovicky prodelavaji stadia nemoci, dotyka se to deti nebo pratel nebo prace...
Dusevni nemocni, myslim, nikoho nemocnym necini. Primo jiste ne. Ovsem ta smesice, ktera dusevni nemoc provazi, je natolik zavazna a dusiva, ze se muze u blizkych dusevni nemoc objevit take (nejen dusevni). Ja si osobne myslim, ze dusevne nemocnym je potreba pomoci stejne jako je potreba pomoci jinym nemocnym. V rodine nebo v sirsi komunite, v zamestnani ci ve volnem case. Dusevni nemoc neni prece konec zivota. Naopak, muze to byt zprvu velka a po case kyzena nova draha.
Dusevni nemocni, myslim, nikoho nemocnym necini. Primo jiste ne. Ovsem ta smesice, ktera dusevni nemoc provazi, je natolik zavazna a dusiva, ze se muze u blizkych dusevni nemoc objevit take (nejen dusevni). Ja si osobne myslim, ze dusevne nemocnym je potreba pomoci stejne jako je potreba pomoci jinym nemocnym. V rodine nebo v sirsi komunite, v zamestnani ci ve volnem case. Dusevni nemoc neni prece konec zivota. Naopak, muze to byt zprvu velka a po case kyzena nova draha.
Souhlasím - 5 • Nesouhlasím
Nahlásit
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím
Nahlásit
Já na sobě taky pozoruju duševní poruchu... trpím stihomamem... a slyším hlasy v hlavě... ty hlasy mi říkají - pozor pozor, na gayseznamce je ženská... furt furt furt... hlasy mi říkají, že mi ta žena chce něco udělat, že mně pronásleduje, proč jinak by sem furt lezla a schovávala se a furt se cpala do poradny... dneska mi hlasy řekly, že tady má dva profily to monstrum s kozama co po mně jde... jeden používá na debaty s přáteli a je na něm furt od rána do večera, a ten druhý používá jen aby se na něj přihlásila a napsala něco do poradny... poučila se z chyb totiž...a furt po mně de...bojím se...mám z ní deprese... auuuuu... admine dej mi pilulku, dík
Souhlasím - 4 • Nesouhlasím - 1
Nahlásit
Hlasy řekly že má dva... nese*r se mi do mé duševní poruchy laskavě, je moje a ne tvoje :P
Souhlasím - 2 • Nesouhlasím
Nahlásit
Tak mi napadlo - možná nemám duševní poruchu já, ale ta dáma co cítí potřebu stůj co stůj na svých 2 - 20ti profilech zamořovat gayseznamku ... O_o heuréka... juchů jsem vyléčen :D
Souhlasím - 3 • Nesouhlasím
Nahlásit
Ale ale ale ale to mne nikdy nenapadlo to zamořování. Na druhé straně třeba Amatéři jsou tak daleko, že nikdy nevíš jestli ten pán je tak nebo onak, nebo ještě jinak.
Souhlasím • Nesouhlasím - 2
Nahlásit
Ty budeš zrovna ten druhej, když reaguješ na 2 roky stary téma.
Souhlasím - 3 • Nesouhlasím
Nahlásit
Přihlas se a napiš svůj názor. Nemáš svůj účet? Zaregistruj se.