Jenom si sem odložím pár myšlenek

Moje nebohá duše opět potřebuje uspokojit své potřeby. I když to bude jiná potřeba, než jak jste si pravděpodobně mysleli. Můj mozek má tu vlastnost, že přemýšlí nad vším možným i nemožný a nejraději to dělá před spaním a celkem z toho mám těžkou hlavu. Tak si sem odložím pár myšlenek, aby se mi lépe spalo.
V hlavě se mi neustála přehrává můj život dokola a dokola. Analyzují se události, sleduje se příčina a následek, tolik úhlů pohledu. Lidé, které jsem za ten svůj prozatím krátký život potkal. Co jsem s nimi mohl zažít, co mezi námi mohl být, nekonečný počet kombinací. Tolik jsem toho mohl udělat. Ale život už je takový jaký je, musím se smířit s realitou.
Někdy mám pocit, jako kdybych byl prokletý. I přestože jsem si vědom toho, že lidé byli a jsou na tom mnohem hůře, takže bych měl šťastný. Ale zkrátka se někdy šťasten necítím a změnit to není jednoduché a rada "Buď šťastný, usmívej se" nepomáhá.
Jedna otravná vzpomínka se stále ráda připomíná, moje máma šla do školy, protože se dozvěděla, že jsem šikanovaný a učitelka jí řekla, že to děti jako já bývají a že to budu mít v životě těžké. Tolik lidí v mém okolí furt říkalo, že mám být jiný, rodiče říkali, že se mám podívat na ostatní děti, že proč nejsem jako oni, nemyslím jako ostatní děti v mém věku. Nechápal jsem co tím pořádně myslí, cítil jsem se z toho zmatený. Tak nějak jsem snažil být jako oni, ale stejně přetvařovat se mi vůbec nejde.
Už mám v hlavě prázdno, tak třeba někdy příště.