Na začátku školního roku k nám do třídy přestoupil nový kluk
23. 06. 2018 v 22:04 Anonym
Na začátku školního roku k nám do třídy přestoupil nový kluk, což pro mne znamenalo novou šanci najít si svou polovičku.
Po příchodu byl takový tichý a nenápadný. Každou přestávku poslouchal hudbu ve sluchátkách. Postupně jsme si však vypěstovali vztah, který byl křehčí než porcelán.
Myslel jsem si, že bude gay, choval se tak. Pořád se ke mně nějak přibližoval nebo mačkal. Dokonce jsem ho i přistihl, jak mi civí na p***l. Několikrát jsem ho přistihl, když sledoval zadek jiných kluků. Říkal, že bychom se mohli i objímat. Pokaždé se mě ptal, jestli se mi líbí s tímhle nebo tamtím účesem.
Vadila mu jedna věc, když jsem na něj nějak sahal. Když jsem mu rozcuchal účes, ze srandy vytrhl chlupy na noze, když jsem opětoval jeho lísání ke mně.
Měl perfektní povahu, pravdomluvný, upřímný, milý, vtipný a uměl vyjádřit vděk. Chtěl mít všeobecný přehled, chtěl být zdravý, prostě vědel co chce.
Po nějaké době jsem si k němu vypěstoval silný vztah, těšil jsem se každé pondělí do školy až ho uvidím, cítil jsem se s ním dobře, po dlouhé době jsem byl šťastný a bez starostí. Ale každý víkend přišla studená sprcha v podobě myšlenek, že gay není a že nikdy nebudeme víc než kamarádi.
V půlce (školního) roku jsem se poznal s jiným klukem ale cítil jsem se, jako bych svého kamaráda podváděl. Ten kluk to nějak vycítil a vzdal to se mnou.
Tento týden jsme jeli na několikadenní školní akci, na které jsme spolu mohli trávit více času než normálně. Já jsem se rozhodl, že se od něj odpoutám. Přestal jsem se všemi mluvit, abych mohl být sám. Co oko nevidí, to srdce nebolí, říkal jsem si. Fungovalo to, vystřízlivěl jsem a chtěl jsem to otestovat. Poslední den jsem se proto s ním a několika dalšími lidmi opil (v mém případě tři loky piva a už jsem nemohl chodit bez toho, aniž bych zakopl o svou vlastní nohu). Cítil jsem se dobře, díky chlastu. Pak jsem ale viděl, že ve stanu usnula jedna holka. Můj kamarád ji přikryl spacákem, aby nezmrzla a později si před ní lehl, pravděpodobně aby ji zahřál.
To mi nedávalo smysl, dokud jsem ho den poté neviděl, že si píše s tou holkou (nebo si myslím, že to byla ona, protože jsem ho nikdy neviděl si s nikým psát). Začal jsem přemýšlet a pak mi to došlo.
Chtělo se mi brečet, přišel jsem o všechny naděje, měl jsem nutkání upít se k smrti, usnout a nevzbudit se.
Požádal jsem o radu svou kamarádku, se kterou řeším své problémy a ta mi poradila, abych vyšel s pravdou ven. Udělal jsem to, napsal jsem mu a vysvětlil, proč jsem ho celou tu akci ignoroval a vyhýbal jsem se mu. Omluvil jsem se mu, jestli jsem mu nějak ublížil, což byla jediná věc, co mě zajímala. On mi napsal, že se nemám za co omlouvat, že mi nemůže pomoct a že je na holky. Já jsem mu poděkoval, že mě přijal ale on už neodpověděl
Mám pár otázek.
Co očekávat v pondělí. Chladné "ahoj" nebo vřelé přivítání.
Co mám dělat dál? Pro mne je to už pátý heteráček během dvou let (třetí během roku) a už pro sebe nedělám nic jiného, než že sleduju, jak mě tyhle jednostranné vztahy rozkládají na zlého a zahořklého člověka, který se všemi mluví ironicky nebo sarkasticky.
Po příchodu byl takový tichý a nenápadný. Každou přestávku poslouchal hudbu ve sluchátkách. Postupně jsme si však vypěstovali vztah, který byl křehčí než porcelán.
Myslel jsem si, že bude gay, choval se tak. Pořád se ke mně nějak přibližoval nebo mačkal. Dokonce jsem ho i přistihl, jak mi civí na p***l. Několikrát jsem ho přistihl, když sledoval zadek jiných kluků. Říkal, že bychom se mohli i objímat. Pokaždé se mě ptal, jestli se mi líbí s tímhle nebo tamtím účesem.
Vadila mu jedna věc, když jsem na něj nějak sahal. Když jsem mu rozcuchal účes, ze srandy vytrhl chlupy na noze, když jsem opětoval jeho lísání ke mně.
Měl perfektní povahu, pravdomluvný, upřímný, milý, vtipný a uměl vyjádřit vděk. Chtěl mít všeobecný přehled, chtěl být zdravý, prostě vědel co chce.
Po nějaké době jsem si k němu vypěstoval silný vztah, těšil jsem se každé pondělí do školy až ho uvidím, cítil jsem se s ním dobře, po dlouhé době jsem byl šťastný a bez starostí. Ale každý víkend přišla studená sprcha v podobě myšlenek, že gay není a že nikdy nebudeme víc než kamarádi.
V půlce (školního) roku jsem se poznal s jiným klukem ale cítil jsem se, jako bych svého kamaráda podváděl. Ten kluk to nějak vycítil a vzdal to se mnou.
Tento týden jsme jeli na několikadenní školní akci, na které jsme spolu mohli trávit více času než normálně. Já jsem se rozhodl, že se od něj odpoutám. Přestal jsem se všemi mluvit, abych mohl být sám. Co oko nevidí, to srdce nebolí, říkal jsem si. Fungovalo to, vystřízlivěl jsem a chtěl jsem to otestovat. Poslední den jsem se proto s ním a několika dalšími lidmi opil (v mém případě tři loky piva a už jsem nemohl chodit bez toho, aniž bych zakopl o svou vlastní nohu). Cítil jsem se dobře, díky chlastu. Pak jsem ale viděl, že ve stanu usnula jedna holka. Můj kamarád ji přikryl spacákem, aby nezmrzla a později si před ní lehl, pravděpodobně aby ji zahřál.
To mi nedávalo smysl, dokud jsem ho den poté neviděl, že si píše s tou holkou (nebo si myslím, že to byla ona, protože jsem ho nikdy neviděl si s nikým psát). Začal jsem přemýšlet a pak mi to došlo.
Chtělo se mi brečet, přišel jsem o všechny naděje, měl jsem nutkání upít se k smrti, usnout a nevzbudit se.
Požádal jsem o radu svou kamarádku, se kterou řeším své problémy a ta mi poradila, abych vyšel s pravdou ven. Udělal jsem to, napsal jsem mu a vysvětlil, proč jsem ho celou tu akci ignoroval a vyhýbal jsem se mu. Omluvil jsem se mu, jestli jsem mu nějak ublížil, což byla jediná věc, co mě zajímala. On mi napsal, že se nemám za co omlouvat, že mi nemůže pomoct a že je na holky. Já jsem mu poděkoval, že mě přijal ale on už neodpověděl
Mám pár otázek.
Co očekávat v pondělí. Chladné "ahoj" nebo vřelé přivítání.
Co mám dělat dál? Pro mne je to už pátý heteráček během dvou let (třetí během roku) a už pro sebe nedělám nic jiného, než že sleduju, jak mě tyhle jednostranné vztahy rozkládají na zlého a zahořklého člověka, který se všemi mluví ironicky nebo sarkasticky.
Teď už bych nečekal nic:/
Souhlasím - 2 • Nesouhlasím - 1
Nahlásit
Čekám na rozbor od Posta.
Souhlasím - 4 • Nesouhlasím
Nahlásit
Taky mám pár otázek. Vlastně jednu. Kam psát povídky?
Mám vlastní stránky, ale úplně se mi to nelíbí. Je to moc práce. A blogovací systémy mi přijdou nepřehledné. A psát to po vzoru jiných jako anonym tady do diskuze se mi líbí ještě méně.
Mám vlastní stránky, ale úplně se mi to nelíbí. Je to moc práce. A blogovací systémy mi přijdou nepřehledné. A psát to po vzoru jiných jako anonym tady do diskuze se mi líbí ještě méně.
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím - 1
Nahlásit
Co čekat? Nečekej nic.. nejhorší je přežít představu, prostě tohle letadlo nech pilotovat jeho a treba se mu povede ten pád nějak vybrat z5
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím
Nahlásit
Anonym: zvykej si-půlku života budeš zsmilovaný do heteráků,kteří Tě nechtějí a budeš odmítat buzny,které se Ti nelíbí a vzdychat nad ideálním princem,kterého budeš mít jenom pro sebe a nikdy nezestárne-to je osud typické české buzny:)
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím
Nahlásit
Anonym (Já): Nechci soudit cesty odpoutávání se, přímo k otázkám: Čekej právě to, pro co svým chováním připravíš půdu: Pokud se budeš tvářit jako kakabus, dávat najevo zklamání, že není gay, dostane se ti adekvátní reakce. Stojíš-li o vřelé setkání, vytvoř mu podmínky, buď sám vřelý. To ovšem znamená zbavit se pocitu, že se celý svět spiknul proti tobě a posílá ti do cesty nepoužitelné heteráky. Třeba máš právě jedinečnou šanci poznat hodnotu kvalitního, silného kamarádství / přátelství.
Souhlasím - 3 • Nesouhlasím
Nahlásit
Přihlas se a napiš svůj názor. Nemáš svůj účet? Zaregistruj se.