Psaní vlastních příběhu

Já jsem rád když napíšubo 200 slovech..

MxP, to jsi na tom ještě docela slušně; spousta tvých vrstevníků ze sebe nevypotí víc než 160 znaků.

No ono většinou není tak úplně důležitý počet slov, ale co to dílo řekne. Já tedy příběhy moc nepíšu, já spíše filosofické verše.

Jako když jsem dostal za ukol sloh o 250 slovech tak jsem přepsal to co napsala spolužačka a přepsal to po svých slovech.. já ji na oplatku zase pomohl s jinyma ukolama.. takhle by to mělo fungovat :D

Nepotřebuju se umět rozepsat. Je to v životě dost na prd :D ale když to bude nutné radši to nechám na někom kdo to dokáže a bez hrubek :D od toho je spoluprace s ostatníma

"Písmo sebemoudřejší nenahradí živé slovo."
Božena Němcová

Citát mrtvé ženy...

...a přesto ji znáš:-)

Jo... ale připadá mě to dost zbytečný...
Znám ji jen protože nam ji ve škole cpali do hlavy..

Pravda, pravda. Není malou násobilkou.

Znát někoho, kdo tvořil národní obrození je totiž strašně náročné pro dnešní generaci.

Ne... naročné to není... ale je to zcela zbytečné. Řekni mě proč je to tak duležité? A k čemu mě to v životě bude?

Já osobně nemám moc historii - dějepis rád. Nemám rád ani české školství, ale znát lidi z národního obrození, si myslím, je velmi důležité. Nesmí se zapomínat co se v tu dobu dělo. Je to podobné k tomu, kdyby jsi nevěděl co se dělo v koncentračních táborech a co dělal Hitler.

Bez alespon castecne znalosti historie, nemuzes naplno existovat v bodoucnosti. Nemusis na to ted reagovat, jen si na to vzpomen za 10 let :-)

Nerekl bych, ze pribeh souvisi s poctem slov. Nektere pribehy se vejdou na jeden radek. Jine zaberou nekolikasvazkove litanie.

Nejlepsi je psat tak, jak to clovek citi. Nekdy mam obdobi, kdy nestiham psat, abych na nic, co mi bezi hlavou, nezapomnel. A jindy zas nekolik tydnu nenapisu ani odstavec, pac mi prijde, ze neni o cem.