Pořád ten náš vztah kazím

Asi takhle. Přehnaná žárlivost zabila asi stejně tolik vztahů, jako nevěra.
Není špatné dávat neustále najevo, že ti na někom záleží, ale když se to zvrtne v chorobnou žárlivost, tak se pro druhého stáváš koulí u nohy. Problém je v tom, že on ti to hned neřekne, protože by tím přiléval oleje do ohně. Ale až ten pohár trpělivosti dosáhne určitého bodu, tak dojde k roztržce a odtud už je to jen kousek k rozchodu.
Jsi hodně mladý, tak se dá očekávat, že budeš dělat víc chyb, než někdo starší. To není pro to omluva, ale pouze vysvětlení. Tím, jak budeš dělat chyby, za které si poneseš šrámy, tak se poučíš, získáš větší zkušenosti a budeš uvážlivěji rozhodovat, kde jsou jaké hranice.
Největší chybou bývá, když někdo řekne "Jsem jaký jsem a nebudu se kvůli nikomu měnit." Tím vlastně přizná, že bude vždy myslet jen sám na sebe a nechce se učit ze svých chyb, aby to pak oboustranně prospělo oběma.

Nežárlím

Tak keď vidíš že mu to vadí a uvedomuješ si to, prečo nezmeníš svoj postoj? Ty sa snažíš zmeniť jeho životný štýl a obmedzuješ ho. To, že sa oňho bojíš aby sa mu niečo nestalo je tiež riadna chujovina. Pretože pokiaľ nerobí nič nezvyčajné tak sa ním netreba zaoberať, nech si ide a užije. Nehovorím, keby išiel niekam lietadlom alebo šiel na nejaké čudné miesto tak sa dá pochopiť ak máš obavy, ale v bežnom dni? To je celkom choré - moc si naňho naviazaný, vieš myslieť aj na niečo iné ako na neho? Ak nie, treba to zmeniť.

Pises, ze nezarlis a p***om hyperzarlis na vsechny jeho aktivity, kde nejsi ty. Takze mas i pravdu v tom, ze vztah kazis ty, ikdyz si muzes nekdy myslet, ze za to muze on. Vztah neni o 365/24/7 stihani, ale o interakci dvou svobodnejch lidi. Dokud si to neuvedomis a nepochopis, budes to stale kazit a nechavat za sebou emocionalni kostlivce v sobe i okoli :-)

Hele, nedeje se nic nenormalniho. To, co ted napisu, vubec nemyslim jako urazku, ale jako zkusenost.

Je ti 17. To znamena, ze zkusenosti ze vztahu mas malo. Zaroven jsi hodne mlady na to, abys sam o sobe vedel kym jsi, jake mas limity a vlastni hranice. Je to soucasne obdobi, kdy je clovek citlivejsi na k***iku na vnejsi projevy lidi, ktery ho muzou, byt i nerealne, ohrozovat. Clovek se za kazdou cenu snazi hajit to svoje, prosadit se. To je vsechno obvykle a prirozene.

Vis, s odstupem tech let bych ti rekl: Neres. Male veci res rukou mavnutim.

Jenze ono ti to nepujde, protoze zatim nevis (nemuzes vedet), ktere veci jsou male a ktere ne. A tak na vsechno reagujes treba prehnane, treba afektovane. To ale nic, nic se nedeje. Casem se naucis rozeznat, cemu je potreba venovat peci a cemu ne.

Navic, tvemu chlapci je 19, tedy ne o mnoho vice. Jste proste oba mladi kluci, kteri spolu ted ladi nejen vztah, ale i definuji sebe sama. Budte proto na sebe hodni, maly veci fakt nereste, protoze hadat se kvuli vsemu je unavujici. Ver mi, ze tady jak ti to pisu, tak za 5 let budes hromadu veci videt jinak a budes se smat, jaka jsi byl kravka, ze jsi tehdy delal tohle nebo onohle. Mohl bych ti o tom napsat romany, o tom, co jsem delaval ja za hovadiny.

No a nakonec. Je vam obema dost na to, abyste byli spolu a zaroven nemate zatim jiny starosti (prace, penize, hypoteka a tak). Takze co z toho plyne? Uzivejte dosyta, protoze brzo budete resit, ze neni na najem, ze neni vyprany pradlo a nakoupeno k veceri. :))) Fakt, je to tak, ver mi!