Co dělat, když ho bezmezně milujete, ale víte, že to je zbytečné

Jsem na tom stejně :/ A ještě ke všemu ho vídám každý den…

Bohužel tu jsou jen 4 možnosti..

1, Sbalit ho..
2, Nechat to být..
3, Zapomenout na něj..
4, Naštvat se na něj..

5. Najít si někoho, kde to zbytečné nebude :-D

Do spolužáka ..2 roky :(( a ještě další 2minimálně budu ...tak ybch rád věděl jak na heteráky

Po čase? :D asi toho kluka nepotkáváš každej den co :D
ale na tohle záleží jak moc tě přitahuje a další okolnosti :) někdy se mu prostě stačí vyhejbat

Mam stejní problem ale on už nemam zajeme :-(((((

Říct mu to a být dobří přátelé, to kolikrát stačí - hlavně u heterosexuálních kluků :)

Jediný lék, co existuje a funguje je čas a nejlépe ho už nevidět, pak stačí pár měsíců, aby to už tak nebolelo...teda neumím si představit být spolu kamarádi, to člověk musí v tom kamarádství trpět jak zvíře každý den...

Občas je ale lepší trpět v přátelství než netrpět vůbec :)))

Tak jednou jsem to zažil a podle mě je to opravdu lepší - být kamarádi než nic :)

Pak ale každá taková schůzka s kamarádem oživuje znovu a znovu to co bolí...nojo, to bylo vlastně v Letní bouři, že to skončí kamarádstvím :-) super film na tohle téma

Díkes všem za rady,je pravda že čas všechno vyřeší, ale souhlasím s Lepusem právě v tom je háček ...

Taky to tak mám ,už 3 rokem ,jsem hodně na nervy před prázdninama ,protože vim ,že ho 2 měsíce neuvidim.......Je to strašně moc těžký ,kdyby ho neviděl každý den ,tak bych měl asi už pokoj ,no ještě rok a snad budu pak štastnej :-) Jinak ,co se týče otázky ,tak taky nevim co dělat :-(

Já přemýšlím že mu to řeknu ..už jsem na tom dost špatně

Ach jo já taky do spolužáka, ale musim to vydržet ještě rok. Potom se už na něj nebudu muset koukat :'(

Víš, ty ho nemiluješ, ty jsi do něj zamilovaný a tak bys k tomu měl i přistupovat :)

To je právě ta základní chyba zaměňovat jedno s druhým :)
zatímco zamilovanost je citová závislost na tom druhém (pramení z našeho malého chápání sebe sama), láska je cit založený na soucitu a porozumění - to mi šměšně rozhodně nepřiijde :)

Souhlasím s @Duny:))

Duny: V tom máš určitě pravdu.
On není heterák. Chodili jsme spolu nějakou tu dobu, jenže pak to vychladlo, asi jsem pořád zamilovanej ale on už není v tom je ten háček. Chce to asi jen čas, hold život je k***a..

Život nám dává to, co potřebujeme :) i když to bolí, nikdy nevíš, že za nějaký čas budeš za takovou životní zkušenost rád :)

Podle mě to říká toto: pravá láska je postavená na harmonii rozumu a citu :)
Když něco opravdu víš, tak to i tak cítíš, jednáš tak, mluvíš, myslíš - Láska :)
Rozum neví a vášeň je slepá - jasná zamilovanost :)

Heh, je to na hovno... I já si tím prošel. Přes 2 roky. Ještě k tomu to byl jeden z nejlepších kamarádů a spolužák. Viděl jsem ho téměř 24/7. Potřeboval jsem a zároveň nechtěl. No, jak šel čas, byla v tom spousta různých emocí, kladných i záporných, nicméně přešlo to. ;) A tebe to taky přejde.
Stále je to jeden z mých nejlepších kamarádů, ale teď už bez těch zbytečně silných citů. :) Samozřejmě je to heterosexuál.

Skúšal si starý dobrý skok z mostu? Alebo aj kamarádka slučka zaberie, nezabudni na 12 prevezov, aby lámala väzy nie škrtila. A ak na to nemáš odvahu, alebo vedomosti tak 5 krabičiek rôznych liekov a pol litra borovičky zaručene zaberie. ;)

Možná vás to nezajímá, ale napíšu vám tady co se mi před třemi lety přihodilo. Měl jsem nejlepší kamarádku a ta měla mladšího bráchu. Já jsem se do něj nepopsateplně zamiloval. Nic a nikdo pro mě nebylo důležitější než on. On samozdřejmě na kluky nebyl. Problém byl v tom, že ta kamarádka se do mě zamilovala tak jako já do jejího bráchy a byl z toho takovej Bermudskej trojúhelník. Jenom s tím rozdílem, že já věděl že mě ona miluje, ale ten její brácha nevěděl že já ho miluju. Ona trpěla jako kůň a já taky. Mohl bych tady popisovat detaily jak to přesně bylo, ale to se mi fakt nechce.. :) Abych se dostal k věci. Takhle to trvalo rok. A pak najednou nastal zlom. Ta kamarádka se zamilovala do někoho jinýho. Tím se všechno změnilo. Najednou jsem byl ze hry, protože moje místo nahradil ten kluk. Trpěl jsem ještě víc, protože jsem stratil definitivně kamarádku i svýho miláčka za kterýho bych položil život. Pak to tak taky dopadlo. Jen schoda okolností zapříčinila že jsem ještě tady a přežil jsem vlastní smrt. A pak jsem si to uvědomil. Došlo mi, že ten kluk za to nestojí, že je to obyčejnej hajzl, kterej mě akorát využíval a udělal si ze mě hračku a pokladničku.
Píšu to sem proto, že pokud se zamilujete do někoho, koho nemůžete mít, tak to může dopadnout fakt špatně. Raději vemte nohy naramena a pokud je to aspoň trošku možný, tak se tomu člověku co nejvíc vyhýbejte

Zajímavé téma a musím souhlasit částečně s Duny, kemr...věc se má tak jediné východisko je milovat sami sebe bez podmínek pak nás nikdo a nic nezraní

K takové lásce je ovšem třeba se dopracovat - a je to běh na opravdu dlouhou trať :)

Jo jo ale stojí to za to

Momentálně jsem z toho taky pěkně v p**i :-(
Vůbec nevim co mám dělat a začínám myslet na nejhorší :-(

A co třeba jít k jasnovidce? Jednu znám, je opravdu skvělá. Nepředpovídá budoucnost, ale vysvětluje současný stav, proč se člověku děje to či ono, proč tě přitahuje někdo, koho mít nemůžeš atd. Člověk u ní získá nadhled nad věcí a pochopí celou situaci a tím se zredukuje trápení.

Joachim3
Kde?kam?, kdy?jak? Hned za ni jedu :-D

Cas nepomuze pokud ho uvidite casto, treba kazdy den, ja ho vidim takrka kazdy den a cas opravdu nepomaha, jediny co pomaha tak to jsou prazdniny, kdy ho nevidim 2 mesice, to jsem 7 tydnu vysvobozenej a relativne i stastnej, pak zacina dalsi rok a s nim takovej chtic byt mu na blizku apod. :-) Ale vsechno je to zbytecny...
Pak si po skole reknu, cely 4roky v p***li a trapeni a budu nasranej jeste vic :-D

Pokud milujete, tak kamaradi fakt ne :-)

Svému kamarádovi jsem slíbil, že to do dvou let přejde. Možná to nakonec trvalo roky tři, ale vydrželi jsme to - a já jsem za to vděčný, můžeme se bavit prakticky o čemkoli, resp. úplně o čemkoli.

Já ho taky stále miluju a při tom vím, že to je zbytečné a beznadějné :(

To je depresivní diskuze, když si na něco podobného vzpomenu...srdci se prostě fakt neporučí a člověka to může totálně vydeptat a nedá se s tím vůbec nic dělat...hlavně člověk nechápe, jak může být lhostejný někomu, kdo je pro něj vším...chuďátko Charles, držím palce ;-)

Smířit se s tím...nic jiného nezbývá (jako u mnoha jiných věcí v životě).

No jedine co muzes je se s tim vyrovnat a pohnout se dal. a pokusit se najit nekoho, kdo tvoji lasku bude opetovat ;)

Ja mam podobny problem.ale Peteron- neni to tske lahke.ja som bol na toho chalana nastvany a nezabudol som na neho :/

Ja som na tom veľmi podobne, a po dlhom čase som sa rozhodol, že mu všetko poviem :) pozitívne na tom je aspoň to, že som sa s ním bozkával, aj keď je heterák :) budem sa snažiť byť s ním aspoň kamarát, alebo dúfať že aj on je gay :)

Od 15-ti 7 let pekla a doteď se občas uvnitř něco ozve... bungieboy forever, prostě bezcharakterní, nechápal su, jakto, že su k němu cejtil furt to samý, i když su pak zjistil, že se stal pravým opakem toho kluka do kterýho su se tenkrát zabouch