Má to smysl?

Myslim ze jsem v zivote vetsinou spis trpel, nez si neco uzival. Ani doma mne nemeli radi, takze moc neocekavam ze by mne nekdo mel v zivote rad. Nechci se sebe litovat, ale proste at udelam co udelam tak to neni nikdy dost a uz jsem pomerne starej na to, abych veril ze to bude nekde stacit.


Rekl bych ze jsem toho musel obetovat v zivote hodne a presto abych se nekam posunul, tak se nebal odejit i daleko zahranice na vlastni pest. Moje babicka i strejda mi vzdycky rikali ze jsem si vzdycky dokazal se vsim nejak poradit, jenze babicka umrela pred 18 lety a nikoho jinyho nemam.

Dokonce jsem zacal v zahranici i studovat, mam hodne dobry znamky, ale presto od univerzity nedostanu ani petnik protoze univerzita podporuje jenom lidi jakekoli jine barvy nez bile (jako fakt). Kdyz potrebuju s necim poradit nebo pomoct, tak trva mesic a pul nez se k necemu vyjadri, ale kdyz chtej skolny to ho chtej hned.

Mam jenom hrstku znamych, zadnyho cloveka o kterym bych mohl prohlasit ze je muj kamarad, natoz nejlepsi kamarad. Kdyz ale muzu nekomu pomoct, tak se snazim pomoct. Treba dvou holkam jsem dohodil praci. Ted jsem jedny holce co znam uz delsi dobu pucil £100 s tim ze mi to nejpozdeji za 10 dnu vrati, protoze nemela na jidlo (prej ji mel prijit depozit zpatky za byt).

Psala mi jak je mi strasne vdecna, ale tim to asi skoncilo. Jednou mi napsala, ze uz ji ty prachy prisly ale penize mi stejnak nevratila. Misto toho aby mi sama napsala, ze ma nejaky problem, tak sem to musel urgovat a stejnak nic.

A to mi psala jak moji pomoc nezapomene a jak mi je vdecna...

Ted sem po 4 letech v Praze, chtel jsem se sejit s par lidma a prislo mi jak kdyz se jim vnucuju. Jeden se mnou vyrazil na chvili na pivo a tim to haslo.


Tak jak se mam neodtrhavat od vztahu s lidma, kdyz vetsina lidi mne jen vyuziva a zneuziva a kdyz si nevzpomenu ja, tak na mne serou...