Jak najít lásku a nezbláznit se z toho?

To už je daaaaavno ex přítel jen jsem to zapomněl oddělat. Děkuji za připomenutí.

To nemá nic společného s tím co mám nebo nemám v profilu. Věř mi vím o čem mluvím.

"Zatím jenom poznávám to, že vypadat v dnešní době trochu dobře je naobtíž"
------------
No pri vsi ucte hochu/slecno ... jestli tim, co mas v profilu, definujes "jako dobre vypadani", tak jakoze sorry, to bych vazne nedal a presel bych chodnik :-) Muj subjektivni nazor, tim nerikam, ze pro nekoho nejsi vysnena cilova skupina, ale prijde mi, ze to musi byt tak trosku divni patroni a jejch divnost se projevuje i v tom, jak se ve "vztahu" chovaj a co od neho chtej. A kdyz neco chces, tak prvotni veci je mit co nabidnout tomu druhymu, neco umet, neco delat, mit nejakou fajn vlastnost, kterou toho druhyho okouzlis. Tim nemyslim "vypadani". A zrovna fnukani zde je nejodpornejsi vec, kterou vsechny odradis. Sorry za uprimnost :-)

Všechno je uspěchaný, ale především je to v každým z nás. Musíš mít nejdřív rád sám sebe a musíš být vyrovnanej, jinak to moc smyslu nemá. Na sexu taky není nic špatnýho. Podle mě tím člověk taky hledá. Máš chuť, střídáš, hledáš, až ti dojde, že najednou chceš něco jinýho a asi se chceš vidět ještě. A když to tak cejtí oba, tak to máš.

Lásku??? ... co to je? to se jí? :))

Brat zivot s nadhledem, jinak to nejde :)

Sedum důvodu proč nikdy nenajdete lásku... https://youtu.be/3AXEEztt5Zk

...a až přijde tak ji umlať dildem, páč láska je nebezpečná zákeřná sfiňa a je líp ju zamordovat v zárodku, hlavně tu co vzniká ve virtuálním světě fantomových přízraků -_-

Kdykoli vnucujeme druhým to, jak bez nich nemůžeme dýchat, a jsme pak překvapeni tím, že jsme pro ně jenom vzduch, je to tím, že jsme pro ně – jste připraveni? – BEZCENNÍ. Možná jste teď pohoršení. Jak ten, kdo dává nejvíc, může být bezcenný? Tak si to vysvětleme. Všech věcí, které nyní vlastníme, nebo všech úspěchů, které jsme kdy dosáhli, si vážíme tím víc, čím více jsme jim obětovali. Fixujte, prosím, tuto větu. Například vítězství ve sportovním utkání má pro nás mnohem vyšší cenu tehdy, když jsme ho v potu tváře vydřeli, než když nám samo spadlo do klína tím, že se soupeř v průběhu zápasu zranil a vzdal to, nebo se k souboji vůbec nedostavil. Také do ohně daleko spíše skočíme pro cenově zanedbatelnou věc, která má pro nás příběh, než pro drahou cetku, ke které nemáme žádný konkrétní vztah. Když jde o skutečnou hodnotu čehokoli pro člověka, všimněte si, že skoro nikdy nerozhoduje nominální cena, ale to, co jsme kvůli té ceně museli oželet. Stejný model funguje ve vztahu k lidem. Chceme-li, aby si nás druzí všimli a vážili, musíme pro ně mít hodnotu, tedy to, o co musejí usilovat. A máme-li mít nějakou hodnotu, nesmíme se před nimi sami znehodnocovat. Tedy především jim nesmíme umožňovat, aby o nás nemuseli bojovat. Může se to zdát jako paradox, ale lidé ochotní pracovat za nízký plat nemají v očích zaměstnavatelů vysokou hodnotu. Kdykoli přistoupí na nižší plat, ta hodnota znovu klesne. Je to i logické. Kdyby měli vyšší hodnotu, dostanou vyšší plat. Proto také v mnoha firmách se při reorganizacích a snižování stavů nejdříve propouštějí řadoví zaměstnanci, ačkoli na nich je tíha skutečné práce. Je to proto, že oni mají v očích zaměstnavatelů „nejnižší hodnotu“ a jsou „nejsnáze nahraditelní“. V lásce jako v práci platí: Máme-li nějakou hodnotu mít, nesmíme ji ztratit. Každý fungující vztah je jako mince. Na jedné straně je oboustranný přínos. To je to, co oba díky vztahu inkasují. Na druhé straně je oboustranná cena. To je to, co oba za přínos platí. Čím vyšší je součet obou stran, tím více si mince společně vážíme.

Bude se zvyšovat plat? :))