Neviem sa rozhovoriť v spoločnosti. Ako mam začať?

Většina lidi se představuje asi takto.... "Chceš v******t?" nebo "ahoj já jsem gay, 17cm... Jo a jmenuju se Marek"

Asi bys měl začít tím, že otevřeš pusu. Ale ne zas moc, jako když zíváš. A měl by ses dívat na toho, koho chceš oslovit a ne dolů na jeho psa.

Vem brigádu v callcentru, aspoň na 14 dní, tam se rozmluvíš ;)

Otazkou spise je, jestli se potrebujes ve spolecnosti rozmluvit. Pripadne proc.

Ja taky nemam rad stred pozornosti, radeji vyhledam mensi skupinu lidi, ve ktere idealne nekoho znam alespon trochu. Kdyz to nejde a musim mluvit pred plenem, mam alespon ramcovou pripravu. Typicky kdyz ucim nebo skolim. Jdu pred publikum s kostrou toho, o cem chci mluvit. Uvod obvykle pojmu netradicne. Zadny nudny "podjme se navzajem predsavit a rict si, o cem dnes budeme mluvit". Rovnou jim tam hodim bombu, nejakej spek, neco, o cem s jistotou vim, ze nikdo nevi. Tuto metodu pouzivam s dvojim efektem. Jednak tim ziskam cas na svoje zklidneni, pri kterem si opakuju, ze lidi naproti mne jsou stejne lidi jako a ze by se treba taky necitili komfortne na mym miste. A pak taky podobnym mega hodem v uvodu harpunuju pozornost a zajem o svou osobu, cimz odvedu pozornost od sve vlastni nervozity, kterou i pres veskerou snahu nelze zvenku nevidet. Jednoduse zabavim publikum necim jinym nez svoji osobou. Nemaji tak cas par minut sledovat, jak lovim slova a blekotam. Nez doresime uvodni tema, jsem uz zklidneny, nacez pokracuju naucenym zpusobem. Podobne to delam ve vsech moznych situacich, jen volim vhodny uvodni ledoborec.

Pokud nemas moznost mluvit pred vetsi skupinovou cizich lidi, muzes pouzit metodu rizene expozice. To znamena, ze se budes sam vystavovat situacim, ktere ti nejsou prijemne. Treba tak, ze budes cilene oslovovat lidi venku. Treba s tim, kolik je hodin, jestli nevi, odkud jede autobus, kde najdes postu a tak dale. Zaminek je tisic a zalezi jen na tobe, jak dlouho takto umele vytvorenou komunikacni zkusenost vydrzis. Cilem je prodluzovat dobu, po kterou budes s cizim clovekem mluvit. Je to o cviku, o prekonani (iracionalnich) obav, ktere te/nas brzdi.

Jeste me napada. Mas-li kamarada/ku, muzes je pozadat o pomoc. Muzes s jejich pomoci simulovat ruzne komunikacni zpusoby, prostredi a cile. Rika se tomu role-play, tj. hrani roli. Ty budes treba operator na zakaznicke lince a kamarad bude nespokojeny zakaznik. Nebo budes pacient a kamarad lekar. A tak podobne. Na prikladech se daji natrenovat nejbeznejsi komunikacni schemata a situace, ktere pak nazivo nejsou tolik stresujici.


Nakonec vrele doporucuju vytvo*** si system tzv. zachytnych bodu, temat. To jsou veci, o kterych budes mluvit v pripade, kdy selzou vsechny predchozi a jine metody. Kdyz prijde na vec, budou to tvoje zachranna lana, kterych se chytis, az se budes topit v rozpacich a treme. Muze to treba byt pocasi, zvirata, cestovani a tak podobne. Rozhodne se vyhni tematum konfliktnim, tj. politice, vire a vyznani, sportu a tak dale.

Bezonica dáváš názornou situaci někomu kdo není schopný ani mluvit? Šetři slov tady nepochodíš

Slova jsou naprosto zbytecna

Stejně jako tady v chatu začínaš konverzaci