Deprese z vlastní existence

Vím, že nejsem zde sám kdo má nějaké problémy, ale potřebuji se trochu vypsat. Pokud to přečtete až do konce, budu velmi rád. (Pokud se zde vyskytne gramatická chyba, přehlížejte ji)
Abych vám lépe přiblížil svou osobu, tak pro začátek jsem silný introvert, agorafobik, asociál.
Před nějakou dobou mi byl diagnostikován asperg.
Nesnesu lidskou společnost, komunikaci. Jakmile na to ale přijde a já se tomu nemohu nijak vyhnout, začnu se třást, jsem nervózní, ve stresu. Je to pro mě ta nejvíce nepříjemná věc.
Již v útlém věku jsem začal trpět depresemi, později se z toho vyvinula deprese chronická.
Měl jsem a stále mám komplexy kvůli svému vzhledu, chování. Byl a stále jsem bez přátel. Rád bych nějakého měl, ale s tím, jaký mám na lidi pohled je to poměrně nedosažitelné.
Nemám dokončenou základku, učňák navštěvuji jen velmi vyjímečně a doslova tam umírám. Lituji toho, přál jsem si mít lepší vzdělání, jenže... Chtěl jsem mít školu co nejdříve za sebou. Co se týče rodiny, mám ji rád jistě, ale často mě různě schazují a ponižují (ve jménu srandy), já samozřejmě dělám jak vtipná dotyčná narážka byla, ale ve skutečnosti mě to hluboce zabolelo.
Jsem hodně citlivý člověk a tak jsem už mnohokrát kvůli tomuhle všemu probrečel noci. Měl jsem období, kdy jsem se řezal. Ovšem, zcela nečekaně to ničemu nepomohlo, naopak a stále v tom i pokračuji. Postupem času se z toho stala závislost. Nejde s tím přestat. Zkrátka nejde.
Ohledně mé orientace... Záleží mi na tom jaký je člověk uvnitř, ať už holka či kluk, to je jedno. Ale osobně se považuji za asexuála. Možná se to někdy změní, netuším.
Vždy jsem si připadal zbytečný, neměl jsem cíle ani sny, chtěl jsem najít smysl mého bytí. To vedlo k tomu, že jsem svůj život považoval za zbytečný, ostatně tak jako sám sebe a následně jsem začal mít i sebevražedné myšlenky. Jednou jsem se předávkoval určitými prášky, ale ne dostatečně. Nikdo to ani nepostřehl, což v ten moment bylo jen dobře.
Tohle vše trvá 9 let (nyní mi je 16). Poslední 3 je to více intenzivní než kdy jindy. Vystřídal jsem psychologa, psychiatra, psychoterapeuta, přečetl mnoho knih na takové téma, viděl spoustu motivačních filmů, videí, ale nic z toho nezabralo. A já už nevím, co dělat. Chci mít normální život, jako všichni ostatní.