Jste žárliví?

Já jsem strašně žárlivý, takže se musím ovládat. :D

Asi jo ale ne tak jak si protějšek myslí

Docela dost, ale snazim se to nedavat najevo :D

Ne, protoze nemam na koho

Vubec. Dokonce mi tchyne kdysi radila, abych sem tam stropil zarlivou scenu, ze prej je to dukazem lasky. Inu, nedal jsem na jeji rady a jsem dal klidny, kdyz partner jede s kamosema do Recka nebo s kolegou na sluzebku. Verim mu. Navic, kdyby chtel, podvede me pri venceni psa za barakem. Nekoho hlidat je stejne tak nesmyslne jako myslet si, ze cloveka uhlidam... Proto nic z toho nedelam.

Ono je to dost jednoduchy. Zarli ten, kdo si sam neveri, kdo predem predpoklada, aniz by racionalne myslel. Podle meho je zarlivost nemoc, ktera se neda lecit. Jiste, mala davka zarlivosti muze byt sexy a roztomila. Bavime se ale o stopovem mnozstvi, ktere se projevi spis v zertu, v naznaku. Vsechno ostatni je omezovani svobody, projev neduvery v druheho, priznani si vlastni slabosti a malosti.

Já žárlím hrozně,ale nikdy jsem to moc nedával najevo,spíš jsem se užíral v sobě i když vím,že to není dobrý.Teď momentálně nemám na koho.Kdo nežárlí nemiluje.

Ani ne. Jsem rád když vím že je ta osoba šťastná st už se mnou nebo beze mne, nejsem tak sobecký abych si nedokázal připustit bolestivá fakta, a jelikož miluji prio***a je její štěstí ne moje závislost na ní a zvrácené naděje na změnu.
Ona opravdová žárlivost je patologicky neustálá a je zhoubná pro každý VÁŽNÝ vztah. Ale lehká "žárlivost", která vypadá tak že chce jeden po druhém nějakou jistou a je tak i lehce podezřívavý, je přijatelná a pochopitelná.

Nezarlim vubec. Navic bych ani se zarlivkou nemohl nikdy existovat, kdo zazil, vi proc. Zarleni privede vztah k rychlymu konci.

Btw: Je ale vyse hezky videt, ze ti, co pisou, ze zarli, tak nikoho nemaj a kdo pise, ze nezarli, tak p***ele ma :-)

Kdybych chtel, podvede me pri venceni psa za barakem..

supr hláška..:):):)

Lehká žárlivost určitě není špatná. Protějšek aspoň cítí, že není partnerovi lhostejný. Ale poznal jsem i chorobnou žárlivost a ta končí rozchodem.

STV: Tomu se říká lakota a ne žárlivost.

STV, to uz neokecas, zes napsal blbost :-)

To víte,v určitém věku jsme hlavně přes to žrádlo.Kdybysme mohli,tak bychom ojeli i knedlo vepřo zelo.

Žárlivost je přirozený vedlejší jev lásky k partnerovi

K zamilování na začátek patří i žárlivost, ono se to časem mění v ironické poznámky a po krizi středního věku se to mění v sarkasmus, co oči nevidí to srdce nepálííí,...a když jse nevera přiznává a odhaluje, pak je již pozdě na žárlivost, že jo, kunďáci?

Já teda vůbec :) Je to otázka nastavení. Pokud partnerovi věřím, pak prostě věřím a není důvod žárlit. Pokud mi něco vadí, je to indikátor toho, že mám něco řešit. Pokud to neumím je to už zase úplně o něčem jiném a ne o žárlivosti. A láska... to je velké téma, ale pokud ho miluji, pak pro něj chci to nejlepší a to i za cenu toho, že já to nejlepší nejsem.