Měl bych to o sobě říct doma, nebo to nechat zatím být?

Záleží na tvých odůvodněných obavách - chce to vysumarizovat veškeré možné scénáře, popř. se nechat mile či nemile překvapit... jak se budeš na to cítit, tak jednej ;-) jen bych rád dodal, že čím déle nad tím budeš bloumat, tím víc tě to bude trápit :-)

To je na tebe, ja osobne som za tym ale nic som si neplanoval. Proste prisla prilezitost a tak som to zo seba dostal. Najprv tomu nemohli ve***, ale po par dnoch sa s tym zmierili. Ale suhlasim, cim skor tym lepsie. Rovnako idem na vysku a par rokov uz svoju rodinku neuvidim a neviem si teraz predstavit zeby som odisiel a p***om by som im to musel zajit. Vies, skor ci neskor nato aj tak prijdu a je lepsie ked im to povies osobne.

Řešíš jako by to byl středobod vesmíru, přitom tahle hloupost (orientace) možná ani nebude nikoho zajímat

@power ja ti rucim ze aj taka blbost ako orientacia rodicov urcite zaujimat bude. (:

Pokud seš si jistý, že to rodiče přijmou, tak jim to vyklop.
Pokud máš pochybnosti, počkej s tím, až na nich nebudeš závislý. Navíc ještě budeš na vejšce někde dál od domova, tak není kam spěchat, můžeš jim to říct až časem a pravděpodobnost, že se jim to donese jinou cestou je malá.

Bratr je homofob, gayové jsou pro něho lidé, kteří nemají právo žít. A u rodičů mám strach, že by to nepřijali. Copak je to normální život? Pořád se strachovat, aby mě neviděli, že si s někým píšu a pořád vymýšlet výmluvy, když se chci s někým sejít?

Nezáviděníhodná situace. Zatím to nikomu neříkej, počkej, až budeš na vejšce. Jestli nejsi z Prahy nebo z Brna a budeš na vejšce v jiným městě, tak to je pohoda - budeš daleko od rodiny a budeš si moct dělat co chceš. A až si budeš schopen na sebe vydělat a nebudeš na rodičích závislý, tak jim to můžeš říct - budeš mít zadní vrátka pro případ, že by s tím měli problém, na druhou stranu rodiče kolikrát dokážou člověka překvapit, nemusí to dopadnout tím nejhorším způsobem. Na druhou stranu můžeš být rád, že aspoň máš komu psát a s kým se scházet, to taky není k zahození.

Bydlím na jih od Plzně. Na školu chci do Prahy, takže kolej mě nemine. Stejně ale kdybych chtěl mít přítele, tak to neutajím.

Som toho nazoru, ze normalni rodicia svoje dieta nezatratia. Moji rodicia to nevedia a vediet predpokladam nikdy nebudu, nevidim na to dovod, lebo aj tak nikdy nebudem zit ako homosexual (teda s partnerom). No domnievam sa, ze ak by to vedeli, neprestali by ma milovat. S bratom to bude asi horsie. Suhlasim s Bennettom, ak sa tolko bojis, pockal by som pre istotu, az budes samostatny.

Nie je to tvoja vina ani volba, to je asi prve, cim by som pri rozhovore zacal. Tiez je urcite dobre spytat sa rodicov, ak je ich pohlad tolko negativny, co mas vlastne robit? Nech ti povedia, aka je ich predstava? Lebo zmenit sa to neda. Nemusia s tebou suhlasit a nemusia to uznavat, ale lubit by ta mali aj nadalej. Si predsa ich dieta.

No, ono není až tak o tom bát se - ono je to hlavně o tom aktivně se vyhýbat průšvihům, pokud to jde. I kdyby existovala jen 10% šance, že to rodiče nepřekousnou, tak to nedoporučuju riskovat - člověk se prostě musí v životě občas uskromnit a nemůže si dělat úplně co chce (leda že by chtěl riskovat - ono je to vždycky něco za něco - já jsem si toho v životě hodně prosadil, ale taky jsem kvůli tomu lecos musel obětovat).
Martine, to, že musíš pár let držet svoje vztahy na uzdě a nemůžeš si vodit přítele domů, mi přijde jako velmi malá oběť - na světě jsou mnohem horší věci. Pokud budeš na koleji a budeš mít kluka, domů budeš jezdit jednou za 14 dní nebo za 3 týdny, tak není problém to utajit a musela by být velká smůla, kdyby se o tom rodiče nějak dozvěděli (pokud teda nemáš v plánu jít třeba na Pragu Pride oblečenej za největšího exota a hopsat tam před kamerou anebo pokud na kolej nepřijedou neohlášeni).
Navíc mi přijde, že pokud to rodičům řekne člověk až ve chvíli, kdy je samostatný, má třeba nějakou práci, a oni vidí, že je dospělý, že se o sebe umí postarat, tak pak u nich odpadá taková ta jejich obava, že selhali, že člověka špatně vychovali, že to je jejich chyba, a podle mě je větší šance, že to dobře dopadne. Ale čert ví, to je hrozně individuální.

Martine, ty sám nejlíp víš, jaký máš rodiče, jak si nimi vycházíš, jestli jim vše říkáš, jestli jsou tolerantní,.... a tak bych mohl pokračovat dál. Podle mě ty sám nejlíp budeš vědět, kdy už to bude neúnosné pro tebe. Třeba už to vycítili, co ty víš ;). Někdy stačí malá náhoda... :). Stejně jim to dřív nebo později samo dojde, pokud to neřekneš...

Teď když chci jít s někým ven, musím jim lhát, že jdu ven s někým úplně jiným. Lhát se nemá, ale jinou možnost nemám. Z rodiny to ví akorát můj bratranec - vrstevník. Dozvěděl se to od svého spolužáka, který můj profil tady objevil a řekl mu to.
Rád bych byl k rodičům upřímný, jenže když se od nich pravděpodobně dočkám negativní reakce, tak mi nezbývá nic jiného než lhát, lhát a lhát.

Pozri a preco by si nemohol povedat, ze ides s kamaratom? Myslim, ze toto by nemal byt az taky problem, nie?

Inak s rodicmi ste sa o tom niekedy rozpravali? Nemyslim konkretne o tebe, ale ci niekedy pred tebou vyjadrili o tejto teme?

Přesně tak, lhát, lhát a lhát. Dokud nenastane chvíle, kdy bude bezpečné říct pravdu.

Ne, nenašel jsem odvahu. Zvlášť pak po tom, když v televizi běžely záběry z gay pochodu, už nevím kde, tak táta pravil, že by ty buzny střílel. To mi absolutně vsalo sebevědomí a vůbec odvahu se na tohle téma bavit.
Kamarádi jsou v pohodě - ti, kteří to vědí - ale u rodiny, to bude problém.

No, prave taketo vyjadrenie som myslel... aha, tak to chapem. Potom treba jednoznacne pockat. Treba sa osamostatnit, dostudovat, vediet sa uzivit. Mat aku-taku istotu.

Druha vec, chapem, ze ta to asi vnutorne boli, vsak? Chcem ti povedat, ze reakcia rodicov v pripade cudzich ludi a v pripade vlastneho dietata bude pravdepodobne ina. No zial, musis sa psychicky pripravit aj na druhu variantu.

Mozno otcov odsudok patril len "buznam" na pochode (tieto pochody osobne povazujem za kontraproduktivne, nielen preto, ze sa tym este viac segregujeme, ale pretoze media vzdy ukazu len to, z coho sa ludom grcat chce - teda sceny ako zo striptyzoveho klubu a vacsinova populacia to potom berie ako reprezentaciu nasej komunity).

Ale ak mam byt uprimny, velmi by som s tym neratal, preto sa priprav, ze najma otcova reakcia moze dost boliet.

Az budes pripraveny, zacal by som maminou, ak je otcov postoj takyto zasadne negativny. Mozno sa casom sama opyta, bude jej cudne, ze vo svojom veku nemas este dievca. Neklam, ze mas frajerku. Musia vediet, ze to nie je tvoja volba ani chyba. Otazka, co mas teda podle nich robit, mi pripada velmi dobra. Bol by som celkom zvedavy na odpoved.

Ale pockaj s tym.

Jistě, že to vnitřně bolí. Snažím se co nejvíce být s kamarády, mimo domov, ale doma to na mě dolehne. Radši se zavřu k sobě a celý den trávím sám.

Ja ta chapem, svojim sposobom som rad, ze som toto nikdy nemusel riesit a ani to riesit nebudem... Jediny clovek, ktory to vie, je moja zlata babka a hoci je to velmi silno veriaca, prijala to uzasne. Jej prijatie mi strasne pomohlo - psychicky, lebo som si predtym pripadal "taky daky pokazeny".

Chcem ti povedat, ze zvycajne laska matky byva bezpodmienocna. Mozno to ponesie tazko, mozno sa s tym nebude vediet zmie***, ale verim tomu, ze milovat ta neprestane a budes jej synom aj nadalej. Ak mate pekny vztah, skusil by som to prv povedat jej.

Chapem, ze to na teba dolahne vzdy doma, ale skus si to velmi nepripustat. Snaz sa doma fungovat normalne, mozno by som skusal rodicov troska otukat - ako viac sa zapajat do rozhovorov s nimi. Fakticky je to to iste, ako keby ta prestali milovat preto, ze si pocas zivota oslepol - toto sa proste neda ovplyvnit.

Hlavne si to usporiadaj takto v sebe - aby ta pripadna tvrda reakcia neznicila - ani psychicky (tvoju dusu, pocity, pripadne depresie) ani materialne (ak si bol napriklad odideny z domu, v extremnom pripade).

Když chci jít s někým ven, musím lhát, že jdu ven

Co takhle se osamostatnit a opustit mamahotel? :)

Je mi stále ještě 17, studuju SŠ a z peněz z letní brigády opravdu nevyžiju.

Každej věk má svoje.........my starý dědkové máme kde ale nemáme s kým a nemáme čím :)

Z toho plyne, že "mamahotel" opravdu opustit nemůžu.

Být tebou, tak bych to ještě neříkal.

Já si svou orientaci uvědomil asi před rokem (divný, co) po asi tříměsíčních tazích v gay barech ve Vídni. Zatím "to" o mě dva kolegové v práci a o víkendu přibyde nejlepší kamarádka. Protože se ode mě jako jedináčka čeká, že už by někdy měly být ty vnoučata, tak do doma zatím neví, nějak na to nemám koule. Sladké zahraničí, člověk si může dělat, co chce :).

Ale co je podstatný, našel jsem si zde Rakušáka, z takového nechutného maloměsta kousek od Vídně. Od té doby, co to řekl doma, musel poslouchat projevy svého otce, že je "eine überflüssige schwuchtel, die weggehört = zbytečný buzerant, který patří pryč". Poslední dobou to nějak vygradovalo, a protože už pracuje, tak mu to přání nakonec splnil a teď nás dělí 500 km a 4,5 hodiny vlakem...

Jen pro nastínění, jak to taky může skončit.

Víš, mnoho z nás žilo či žije dlouho, dokonce mnoho let, v té svírající nejistotě, jestli je mají jejich nejbližší opravdu dost rádi na to, aby kvůli nim dokázali překonat vlastní předsudky a milovat je i po tom, co se to o nich dozví. Jsou tací, kteří si museli vytrpět opravdu ošklivý věci, ale je i mnoho těch, kteří zjistili, že se strachovali docela zbytečně. Přesto nevěřím, že lámat něco přes koleno něco vyřeší. Nechceš počkat, až si budeš uvnitř na 100% jistý, že to chceš říct? :)

Já myslím, že sám poznáš kdy, jak jsem psal výš...
Chápu tě, že asi nemáš úplně tolerantní rodiče, ale tak zkus přijít jen třebas za mámou, ta je vždy víc chápající ;).

Asi počkám do doby, kdy budu vystudovaný, budu mít práci (pukud ji mít vůbec budu) a budu mít partnera. Ten vždy psychicky podrží.

Jasně, ale to ti bude nějakej pátek trvat a věř, že rodičům to přijde divný, že nikoho nemáš, o nikom ses nikdy nebavil a tak... A klidně jim to i může dojít :)

A bojíš se víc, že tě rodina ''jen'' vyrazí z domu, nebo že tě zavrhne a přestane mít ráda?

Bojím se spíš druhého.

Nevěříš, že tě rodina opravdu miluje, nebo nevěříš sobě, že si zasloužíš jejich lásku?

Záludná otázka. Spíš si myslím, že si to nezasloužím.

Proč si to nezasloužíš?

Mám trochu divočejší pubertu.

A to je to až tak zlé? :)

Možná, že to bude až moc nízkým sebevědomím, ale myslím si, že je to tak.

Tak vítej v té půlce, která má to sebevědomí během dospívání nízké :) ale to se časem poddá, každopádně získáš důležité životní zkušenosti :)

Zemřel mi brácha, měl jsem nádorový onemocnění, neměl jsem půl roku vlasy - myslim si, že na svůj věk už jich mám celkem dost :-)

Jsou to ošklivé věci, o to bolestnější v tak zranitelném věku, ale i přes to měly nějaký svůj důvod, měly ti něco dát, něco ti ukázat. A že se někomu dějí ošklidé věci, neznamená, že je špatný člověk a že by se nesměl mít rád a věřit v sebe. Stejně tak tě v tvém dlouhém životě čeká ještě spousta jiných životních zkušeností a já ti přeju, aby jich bylo minimálně stejně pozitivních, jako těch negativních :)

Děkuju ti moc.

Viktor Frankl raz napisal, ze utrpenie ako take zmysel nema, no zmysel ma to, ako s nim zaobchadzame. Toto vsetko je svojim sposobom dar (viem, ze by si ma teraz najradsej prefackal), toto vsetko ti ma a moze dat tak vela. Preto nemusis mat nizku sebadoveru, presne naopak! Pozri, co vsetko si dokazal prekonat a zvladnut. Toto skutocne nie je malo.

Osobne zastavam nazor, ze nase fyzicke telo je prepojene s nasou dusou. Kazdopadne, v pripade akejkolvek takejto vaznej choroby, aby sa clovek vedel vyliecit, musi v sebe najst silu. Nasiel si ju, mas ju v sebe. Dokazal si to. Si bojovnik a mozes byt na seba len hrdy.

Este predtym, ako to povies rodicom, pracuj na tej sebadovere.
Pocit vlastnej hodnoty nie je pycha. A ty mas byt, kamarat, na co hrdy a mas vela dovodov citit vlastnu hodnotu.

Martine, ale vůbec nemáš zač, snad se ti alespoň trošku na chvilku ulevilo :)

Opravdu děkuju všem :-)

Martine, radeji bych jim to nerikal a mozna jim postupne dojde, proc nemas vztah a nepredstavil jsi jim holku a mozna si tvoji orientaci zacnou, byt jen v sobe pripoustet, coz neznamena, ze by museli byt v tomto ohledu vstricni..ale lepsi nez jim to hned vybalit.
P.s. Lhat se nekdy musi..

Rozhodně zbytečně nespěchej, spousta zkušeností zdejších kluků typu: "doma jsem to řekl ve třinácti", jsou extrémy lidí, kteří měli v životě štěstí (at' jde o dobré vztahy v rodině, vysokou sebedůvěru, promiskuitnější pojetí života...).

Taky jsem neměl zrovna radostné dospívání a taky jsem z toho nedokázal moc vytěžit (možná jen to, že jsem si uvědomil, že většina problémů dnešní společnosti jsou malichernosti).
Doporučím ti trávit více času ve společnosti dobrých lidí (pokud moc kamarádů nemáš, tak vzít odvahu a prostě se k někomu, jak se říká lidově, "přisrat"), at' už online, někde venku se známými nebo třeba jen u piva. Ideálně to propojit i se svými koníčky. Hlavně se neužírat sám zavřený doma, to nahrává negativním emocím.
Jednou až budeš nezávislý a vyrovnaný tak to půjde skoro samo, potom se tu někdy v budoucnu klidně vrať a napiš jak to doma dopadlo. ;)

Nečekal jsem tolik reakcí a rad, každopádně mi hodně přidaly.

Že bych taky založil téma ,,Mám si prdnout, nebo nemám´´ a že bych se zeptal celé republiky.