Jak na coming out s transsexualitou?

Nejlepší způsob? To je trochu složitější. My neznáme tvoje rodiče a blízké, a každej člověk je jinej, reaguje jinak. Víš třeba alespoň, jaký mají tvoji rodiče názor na homosexualitu a transsexualitu?

Jsou to křesťané, takže podle mě ne moc kladný

Co to plácáš, Adrianku? Ježiš si nepřipadal jako bůh, ale boží syn, stejně tak jako všichni lidé pro něj byli děti boží. To důležité na Ježíši a jeho učení je právě to, že přijímal lidi takové jací jsou. Všechny.. i ty zlé.. i ty teplé.. všechny....
Hele už se naučte něco o "typech" křesťanství...
Římskokatolická církev - homosexualita hřích není, praktikování homo sexu ano. Nutí k celibátu
Anglikánská - ve Velké B***ánii k Homosexualitě tolerantní, v zemích třetího světa nenávistná
Starokatolická - uznává homosexuální lásku, nebrání homosexuálním svazkům, ale nepovažuje je za úplně rovnocenné svazku může a ženy
Směs protestanských církví - vesměs přijímají homosexuály nejlépe ze všech křesťanských církví. "Homosexuálním svazkům je žehnáno"... Ale vždy záleží na tom, který interpret se božích slov chopí.
S transgender to bude obdobné.. církev se přizpůsobuje

Viktore, je mi 19. Diagnózu zatím nemám... Nikdo krom mě to neví, i když si myslím že máma něco tuší ale nejsem si jist

Nemám asi dostatek sebevědomí na to to někomu říct :/

Hmm, a co nejdřív zajít k tomu sexuologovi? 2 důvody:

1) Ujistíš se, že jsi trans. Tímhle bodem tě nechci nějak shazoval, ale vím, že někdy si lidé nejsou jistí, co vlastně jsou (koneckonců i tady na seznamce je dost lidí, co mají jako orientaci uvedeno "nemám v tom jasno")

2) Promluviš si v reálu s někým, kdo tě neodsoudí, ale spíš podpoří, navíc někdo s titulem doktora. To by tě mohlo dost povzbudit, získat sebevědomí.

A asi by bylo nejlepší zeptat se zdejších transsexuálů a transsexuálek, jestli by ti někoho nedoporučili.

Anonym (Petr): "Nikdo krom mě to neví, i když si myslím že máma něco tuší ale nejsem si jist."
Z toho bych vycházel - že tě matka zná 19 let a nemohla si nevšimnout, že se projevuješ jinak než tví vrstevníci. Možná sama neví, jak reagovat (nebo reagovat nechce) a nechává ti prostor k nacházení se. Pokud s ní chceš o tom mluvit, vedl bych hovor jako postupné potvrzování domněnek, které v ní nejspíš dřímou.
Tím nijak nezpochybňuju, co navrhují kluci - ať navštívíš sexuologa. Naopak, ve tvé situaci je to potřebný krok min. z důvodů, které uvádí Peta80.