Čeho jste ochotni se vzdát pro milovanou osobu?

Pro svou milovanou osobu bych se nebyl za žádných okolností schopný vzdát svého tvoření - psaní, malby, kresby, hraní na hudební nástroje apod. Jiné věci bych zvážil. Přece bych nebyl ve vztahu s někým, kdo by nepočítal s tím, že jsem umělec.

Takže kdyby tady byl totalitní režim a tajná policie by ti řekla, že čmárat můžeš jedině když budeš práskač, tak by z tebe byl hezký konfident :D

BussterX: “Kdyby” neexistuje. A když už by tu teda byl onen totalitní režim, který by měl s mojí tvorbou problém, tak bych si to beztak aspoň maloval doma. A kdyby měli problém i s tím, tak ať se třeba poserou.

Lolitak je rebellllllllllllll :D

Tomas dřív jsem se všeho vzdával kvůli někomu, bohužel se dycky ukázalo že za to nikdo nestál... takže už se nevzdávám... -_-

Nebyl bych asi ochoten vzdát se občasné nevěry, pokud bych měl jistotu, že se to ta mnou milovaná osoba nikdy nedoví.

Je to mocenský souboj a nebo snad pocit vlastnictví? Proč jeden po druhém chce aby se něčeho vzdával? To jako "strašně tě miluji, ale jestli si to chceš zasloužit, tak se musíš vzdát ******."?
Nelíbí se mi použití "vzdávání" v něčem co nemá být boj, takže raději "obětovat"
A vcelku teda nevím jak je otázka myšlena. Je to tak že my samy víme o nutnosti obětování (Jako třeba kdybych si musel uříznout ruku aby jemu neupadla hlava) a nebo je po nás obětování vyžadováno právě onou milovanou osobou?

Vzdát se neřestí, případně něčeho, co by bránilo v tom vztahu. Naopak není dobré se vzdávat toho, co druhému neškodí a nám dělá radost... a pokud to někdo po tom druhém chce, je to špatně.

Já jsem taky ochoten vzdát se všeho :)

STV - co to hulis? :-)

Nerekl bych, ze je potreba se pro vztah neceho vzdavat. Partner prece vi, co jsem zac. Takze moc dobre vi, jaky mam zaliby, jakej jsem. A kdyz se rozhodl se mnou zit, tak me prijal tak, jak jsem. My jsme kompromisem resili hromadu veci, ale o zadne z nich bych nerekl, ze se ji jeden nebo druhej vzdal.

Navic. Neceho se vzdat je nesmysl, protoze to stejne zacne po case chybet. Daleko rozumnejsi domluvit se na ustupku. Nevim, treba nebudu tak casto a tak dlouho pa*** hry. A kdyz mam svoji "herni sobotu", budu o to vic casu venovat spolecnym zajmum v nedeli. Tak nejak bych rekl, ze by to mohlo byt.

Oba Tomášové – snad rozumím, ale vzdát se všeho, to nemůže fungovat. Co zbyde milované bytosti, když se milující vzdá všeho (tedy nejspíš i toho, co jej definuje – dělá ho jím samým)? Prázdná schránka jako po svlékání vážky.

Ale otázce část chybí (klasická Tedybera). Nevím, jestli se myslí vztah opětovaný. Nevím, co by mělo být pro milovanou osobu ziskem - protiváhou toho, čeho se vzdává milující: třeba zdraví (kupř. za zdraví mé)? Nebo nemá jít o benefit pro ni, ale pro mě (třeba upoutání/udržení jejího zájmu)?
V prvním případě bych pochopil i vzdání se všeho - zakryju ji vlastním tělem, protože její život má pro mě větší cenu než můj; mimo tuto krajnost už může jít jen o část – jednu ledvinu, část jater, krev... Pro případ druhý to dobře vyjádřil Lukrecius.01.

No konecne napsal STV neco rozumnyho, asi jde do sebe :-)