
Bojíte se smrti?

19. 09. 2019 v 18:19
Anonym

Smrt představuje definitivní zničení lidského Já. V mládí se na ni moc nemyslí, protože se zdá být daleko, ve stáří už je to jiné a myšlenky na blížící se smrt jsou častější, čím je člověk starší. Myslím, že smrti se obává každý zdravý člověk a převážná většina sebevrahů (sebevražedné atentátníky sem nepočítám) trpí duševní poruchou.

Osobně mám své okamžiky, kdy si uvědomuji, že se smrti v té chvíli nebojím. Něco jako když někdy mám z pavouků opravdu hrůzu a jindy je mi úplně jedno, jestli ho rukou prostě smetu ze stolu. Ale nejsem si jistý, jestli je to v pořádku.
Souhlasím - 2 • Nesouhlasím
Nahlásit

19. 09. 2019 v 18:34
Anonym

No jak už jsem napsal: pocit, že smrt je ještě daleko, je v mládí převládající ! Jen někdy, tu a tam, taková představa proběhne myslí a za chvilku odezní. V Tvém případě by mohla být spíš úzkost z náhlé smrti, která by zhatila seberealizaci prostřednictvím umělecké tvorby.
Souhlasím • Nesouhlasím - 2
Nahlásit

Smrti se nebojím jen mě sere že to je na furt :D
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím
Nahlásit

Až přijde za mnou má smrt, řeknu jí tak jdem,
provedu tě temnou nocí vzhůru za světlem.
Už si nedáš ani keho, ani žádnej slušnej trip,
budeš to mít hochu těžký, nebude ti dvakrát líp.
Nevede už cesta zpátky, neuvidíš známou tvář,
provedu tě temnou nocí, až před jeho světla zář.
Poputuješ cestou přeměn, nemůžeš to pochopit,
budou ti rvát maso z těla, však můžeš se s ním ztotožnit.
Až přijde za mnou má smrt, řeknu jí tak jdem,
provedu tě temnou nocí vzhůru za světlem.
provedu tě temnou nocí vzhůru za světlem.
Už si nedáš ani keho, ani žádnej slušnej trip,
budeš to mít hochu těžký, nebude ti dvakrát líp.
Nevede už cesta zpátky, neuvidíš známou tvář,
provedu tě temnou nocí, až před jeho světla zář.
Poputuješ cestou přeměn, nemůžeš to pochopit,
budou ti rvát maso z těla, však můžeš se s ním ztotožnit.
Až přijde za mnou má smrt, řeknu jí tak jdem,
provedu tě temnou nocí vzhůru za světlem.

. „Každý z nás dluží přírodě svoji smrt.“ — Sigmund Freud
Jsem smířený s tím,že jednou padnu bradou vzhůru. Nebojím se smrti. Bojím se toho, co tu po mně zbude. Nerad bych odcházel od nedořešených záležitostí, a nebo snad s pocitem že jsem plně nevyužil svůj potenciál. Snažím se to brát stylem Carpe diem, ale jelikož jsem jeden z těch s "duševní poruchou" tak mi to moc nejde. :)
Jsem smířený s tím,že jednou padnu bradou vzhůru. Nebojím se smrti. Bojím se toho, co tu po mně zbude. Nerad bych odcházel od nedořešených záležitostí, a nebo snad s pocitem že jsem plně nevyužil svůj potenciál. Snažím se to brát stylem Carpe diem, ale jelikož jsem jeden z těch s "duševní poruchou" tak mi to moc nejde. :)
Souhlasím - 2 • Nesouhlasím
Nahlásit

Nad smrtí jsem přemýšlel milionkrát. Nebojím se toho že by mě to bolelo nebo toho že neexistuje žádný posmrtný život ale jen nic. Bojím se toho že by moje smrt byla všem fuk. Že bych měl poloprázdný pohřeb a nikdo na mě nevzpomínal. Jen by pokrčeli rameny a dělali jakoby se nic nestalo.
Souhlasím - 4 • Nesouhlasím - 1
Nahlásit

19. 09. 2019 v 18:53
Anonym

Gargamel. Souhlasím - je to už pak na furt, věčná nicota. Docela pěkný text, co jsi napsal. Podle mě je to ale naopak: jde se ze světla do temnoty ! FreudToldYou. Co se týče Sigmunda Freuda(požádal svého lékaře o velkou dávku morfia), ten duševní chorobou netrpěl. Byl už velice starý a absolvoval 33 neúspěšných chirurgických zákroků ohledně rakoviny hrtanu. Smrt v tomto případě bral jako vysvobození z trýznivé existence !

Smrti se nebojím, spíš mi vadí, že mi ještě před smrtí umře vocas
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím
Nahlásit

Bojím se předčasné smrti.
Nebojím se smrti, která pro mě bude vysvobozením z útrpného života.
:-P
Nebojím se smrti, která pro mě bude vysvobozením z útrpného života.
:-P
Souhlasím - 3 • Nesouhlasím
Nahlásit

Já se bojím, navíc trpím úzkostmi,takže nad tím přemýšlím každý den,je to stejný jako než jste se narodili, život je stejně jen utrpení. Kor bez lásky.
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím
Nahlásit

Nebojím sa smrti bojim sa pomalého bolestiveho umieranie kdesi bez pomoci. Ale smrť ako takú prijmem s otvorenou náručou. Možno jej aj kávu uvarím

Anonym: Myslím, že jsi špatně pochopil, co jsem napsal.
Upřímně si myslím, že sice se hodně z nás smrti momentálně nebojí, protože pro vás teď nehrozí (to si ale jenom myslíte), ale když se opravdu dostanete do situace, kde o život jde, ať už za mlada při nějaké situaci nebo nemoci, či ve stáří na smrtelné posteli (tam je to spíš hodně individuální), hodně lidí už na to zas takovou odvahu nemá. Je to přirozený lidský pud - chtít žít.
Upřímně si myslím, že sice se hodně z nás smrti momentálně nebojí, protože pro vás teď nehrozí (to si ale jenom myslíte), ale když se opravdu dostanete do situace, kde o život jde, ať už za mlada při nějaké situaci nebo nemoci, či ve stáří na smrtelné posteli (tam je to spíš hodně individuální), hodně lidí už na to zas takovou odvahu nemá. Je to přirozený lidský pud - chtít žít.
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím
Nahlásit

Lolitak a čo keď niektorí žiť proste nechcú ? Čo keď stratili niekoho na kom im skutočne záležalo niekoho veľmi blízkeho a chcú ísť za ním ?
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím
Nahlásit

Mutant: Mluvil jsem spíš ke zdejšímu obecenstvu, které se vyjádřilo a nikdo nemluvil o tom, že by vyloženě měl nějaké sebevražedné sklony.
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím
Nahlásit

Smrti se nebojím. Vždyť není čeho, ale co mě děsí je pomalé a bolestivé umírání
Souhlasím - 3 • Nesouhlasím
Nahlásit

Smrti jako takové se nebojím, to spíš samotnyho umírání pokud by mělo být bolestivý a zdlouhavý. Zrovna tak bych asi nechtěl umřít kdybych měl nějaký dluhy nebo cokoli co by zatěžovalo moje blízké.
Mutante ztráta nikoho, ničeho, ani nic tě neopravnuje sáhnout si dobrovolně na život. Ty sis ho nedaroval tak o něm nerozhoduj.
A o smrti ani moc nepřemýšlím až přijde tak tu bude a mně to vlastně bude úplně jedno :D
Mutante ztráta nikoho, ničeho, ani nic tě neopravnuje sáhnout si dobrovolně na život. Ty sis ho nedaroval tak o něm nerozhoduj.
A o smrti ani moc nepřemýšlím až přijde tak tu bude a mně to vlastně bude úplně jedno :D
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím - 1
Nahlásit

Kloudiku, když ti někdo něco daruje, cokoli, tak se to v ten moment stává tvým a rozhoduješ o tom. Nevím, proč by to s životem mělo být jinak :-P

Už sem to asi někde psal
Když je někdo mrtvej, tak o tom neví ale pro ostatní je to těžké. To samé platí když je někdo d***l :)
Když je někdo mrtvej, tak o tom neví ale pro ostatní je to těžké. To samé platí když je někdo d***l :)
Souhlasím - 3 • Nesouhlasím
Nahlásit

Smrt je jediná jistota a ja nám spravedlivě nadělena. Podle toho, kolik nám bylo předurčeno
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím
Nahlásit

Anube ale to je blbost co píšeš. Bohatej si moze zaplatit lepší péči nebo lepší pozici v pořadníku na operaci atd takže rozdíly mezi chudým a bohatým tam sou aspoň co se termínu týká :) jako ve finále tam skončíme všichni, ale korupce funguje všude :)
Souhlasím - 3 • Nesouhlasím - 2
Nahlásit

Před smrtí si je každý roven
Souhlasím - 2 • Nesouhlasím
Nahlásit

Před smrtí je každý živ :)
Souhlasím - 3 • Nesouhlasím - 2
Nahlásit

Já se nebojím :) dle mého názoru nic nekončí smrtí. Ale klidně mi ten názor můžete hejtit. Nicméééééně... život je pro mě o kvalitě ne o kvantitě. Raději žít pořádně a zemřít v 35 než žít tak nějak napůl a opatrně do 70. Toť můj názor a mé osobnostní nastavení :)
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím
Nahlásit

Tak kto je verí na materialistickú filozofiu, tak tomu pre téme smrť do smiechu asi nebude, pretože pre neho sa smrťou všetko končí.
Ja sa smrti nebojím, nakoľko si myslím, že život bude pokračovať ďalej.
Ja sa smrti nebojím, nakoľko si myslím, že život bude pokračovať ďalej.
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím
Nahlásit

Připravit se na ní nemůžem za života tak snadno. Můžem se před smrtí naučit správně dýchat, aby propad do ní nebyl chaotický. Sebenahlížení (Autoskopii) se lze naučit a slyšet jí také. Sluch je z posledních smyslů, které budou s námi do konce i průvodcem. Spánková paralýza je začátek ukázky jak to bude cca vypadat a co budem prožívat.
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím - 1
Nahlásit

Nebojím se smrti, naopak bych ji uvítal. Na druhou stranu, opravdu velmi se bojím bolesti či utrpení.

Smrti se začneš bát, až se tě dotkne. Při marné resustitaci blízkého,po držkopádě na kole,když v příkopě počítáš kosti,po havárce v autě. Ve špitále,kde jseš s prkotinou a vedle umírá mladý kluk. Važte si života a svého mládí. Než se nadějete,bude fuč,jak mládí tak život.
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím
Nahlásit

Riku: Záleží na pohledu na život. Pokud svůj život považuješ za zbytečný a nemáš žádné závazky, například děti či partnera, nemusíš se smrti bát. Navíc záleží i na dané situaci, paradoxně v krizových situacích se mnoho lidí dokáže se smrtí smířit snáze.

Každej se NĚKDY bojí smrti. V mládí si to nepřipovštíš. Mladý kluk ve špitále. Věděl že umře. Měl přání ještě zajít na pivo. Zašel a pomohli jsme mu. Když se vrátil,byl šťastnej jak blecha. Umřel. Rozcházel jsem to dlouho. Na rozhovory o smrti s ním nikdy nezapomenu.

Prorážení ledu na silvestra,když ti kolega vykopne automatiku. Zachrana,byla obleva a led byl měkej. O fous,byla vedle.

Samiku, denne rikam zakosum, ze RESET se nemacka (proto je i schovany za dirkou), ze se ma krabicka jen VYPZAPnout ... ale je to marny :-)
Souhlasím - 2 • Nesouhlasím - 1
Nahlásit

No jo, jenže tahle hláška je z dob dávno minulých, kdy na šochtli PC bylo tlačítko RESET hned pod VYPZAPem, jen menší ;)

Já ne. Hlavně aby to nebolelo a netrvalo dlouho. Ale občas si říkám, že až budu cítit, že na mě leze stáří, tak to ukončím sám. Jenže podle rodových dispozic to bude ještě zadlouho a nejspíš mě najednou klepne pepka a bude klid :)) A až umřu, tak se konečně pořádně vyspím :))

Se smrtí je "smířeno" spoustu lidí, dokud se nedívaj face to face do oka bratrů Smitha & Wessonna. To je pak nářeku, prošeního a spílání k Bohu.... to kilo a půl nerezi nadělá víc práce jak stádo knězů.

Tak jako dpč proč asi si lidstvo vymyslelo náboženství::D:D kdyby se lidi nebáli smrti a že je to nafurt tak by nebyly plný kostely křesťanů a plný mešity sebevražedných atentátníků :D lidstvo si vymyslelo náboženství s posmrtným životem aby se nějak srovnalo se smrtí... a církve to vylepšily o vynález nebe a ráje aby se lidstvo dobře ovládalo... a celá tisíciletí to fungovalo...
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím
Nahlásit

Mě je od určité doby všecko jedno. Rád bych se opět setkal se svým hafíkem a mamkou. A to už stojí za to se na smrt i těšit.

Smrti jako takové, se nebojím, bojím se jen pokud bych musel umírat dlouho a v bolestech, je to strašná bezmoc. Ale pořád jsem to bezprostředně jen viděl, takže osobní zkušenost musí být peklo. Toho se bojím.
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím
Nahlásit

Já se smrti také nebojím, bojím se jen bolesti, hlavně jakou příčinou nastane :) pokud bych měl zemřít, tak pouze jako gentleman ve vlaku, třeba ve Studence, až zase spadne nějaký most :)

Zánik vědomí, tedy smrt je návrat tam, kde jsem byl 13,8 miliard let. Už 13,8 miliard let existoval vesmír a mě to bylo jedno, páč jsem nebyl. A stejně jedno mi bude, když nebudu. Stejně jednou zanikne i život, i Země, i vesmír. Dokonce jednou zanikne i poslední atom
https://zoommagazin.iprima.cz/…osledni-atom
Takže to beru jako nevyhnutelnost, jako přírodu. Ale co mě mrzí, že umírání je tak strašné někdy. Ne jak ve filmech, že umírající leží na smrtelné posteli v klidu, obklopen milující rodinou, kteří ho drží za ruce. A pak se naposled usměje a vydechne a zavře oči a už spí navěky. Tak to je jen pohádka v televizi. Viděl jsem úplně jiné umírání svého psa nebo příbuzného. Umírání plné zvracení, křečí, bolestí,výkřiků, zoufalství, stresu, atd. A to bych nechtěl zažít. Něco podobného viděl známý český herec Vlastimil Brodský. Viděl umírat svého blízkého přítele Miroslava Horníčka. Navštívil ho v nemocnici a když viděl jak ho přebalují od výkalů, jak nesrozumitelně artikuluje a je v bolestech, tak si řekl, že takto nechce nikdy skončit. Když pak přišel jeho čas a cítil, že mu zdraví odhází, tak odjel na svoji chalupu a prostřelil si hlavu pistolí. Pro mě to je frajer.
https://zoommagazin.iprima.cz/…osledni-atom
Takže to beru jako nevyhnutelnost, jako přírodu. Ale co mě mrzí, že umírání je tak strašné někdy. Ne jak ve filmech, že umírající leží na smrtelné posteli v klidu, obklopen milující rodinou, kteří ho drží za ruce. A pak se naposled usměje a vydechne a zavře oči a už spí navěky. Tak to je jen pohádka v televizi. Viděl jsem úplně jiné umírání svého psa nebo příbuzného. Umírání plné zvracení, křečí, bolestí,výkřiků, zoufalství, stresu, atd. A to bych nechtěl zažít. Něco podobného viděl známý český herec Vlastimil Brodský. Viděl umírat svého blízkého přítele Miroslava Horníčka. Navštívil ho v nemocnici a když viděl jak ho přebalují od výkalů, jak nesrozumitelně artikuluje a je v bolestech, tak si řekl, že takto nechce nikdy skončit. Když pak přišel jeho čas a cítil, že mu zdraví odhází, tak odjel na svoji chalupu a prostřelil si hlavu pistolí. Pro mě to je frajer.
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím - 1
Nahlásit

To záleží jak grandiozní chceš aby to bylo... pistole jsou pro socky, obzvlášť buzeranskej 9mm Lugr....

Ne nebojím prostě to někdy přijde tak nes přijde tak užívám života, a pak se konečně pořádně vyspím.

Kuliferda jediný u čeho je 9mm LUGR tolerovatelný je UZI..... aj tak mam krmivo pro něj v temný části trezoru
Přihlas se a napiš svůj názor. Nemáš svůj účet? Zaregistruj se.



