Bojíte se smrti?

Osobně mám své okamžiky, kdy si uvědomuji, že se smrti v té chvíli nebojím. Něco jako když někdy mám z pavouků opravdu hrůzu a jindy je mi úplně jedno, jestli ho rukou prostě smetu ze stolu. Ale nejsem si jistý, jestli je to v pořádku.

No jak už jsem napsal: pocit, že smrt je ještě daleko, je v mládí převládající ! Jen někdy, tu a tam, taková představa proběhne myslí a za chvilku odezní. V Tvém případě by mohla být spíš úzkost z náhlé smrti, která by zhatila seberealizaci prostřednictvím umělecké tvorby.

Smrti se nebojím jen mě sere že to je na furt :D

Až přijde za mnou má smrt, řeknu jí tak jdem,
provedu tě temnou nocí vzhůru za světlem.

Už si nedáš ani keho, ani žádnej slušnej trip,
budeš to mít hochu těžký, nebude ti dvakrát líp.

Nevede už cesta zpátky, neuvidíš známou tvář,
provedu tě temnou nocí, až před jeho světla zář.

Poputuješ cestou přeměn, nemůžeš to pochopit,
budou ti rvát maso z těla, však můžeš se s ním ztotožnit.

Až přijde za mnou má smrt, řeknu jí tak jdem,
provedu tě temnou nocí vzhůru za světlem.

. „Každý z nás dluží přírodě svoji smrt.“ — Sigmund Freud
Jsem smířený s tím,že jednou padnu bradou vzhůru. Nebojím se smrti. Bojím se toho, co tu po mně zbude. Nerad bych odcházel od nedořešených záležitostí, a nebo snad s pocitem že jsem plně nevyužil svůj potenciál. Snažím se to brát stylem Carpe diem, ale jelikož jsem jeden z těch s "duševní poruchou" tak mi to moc nejde. :)

Nad smrtí jsem přemýšlel milionkrát. Nebojím se toho že by mě to bolelo nebo toho že neexistuje žádný posmrtný život ale jen nic. Bojím se toho že by moje smrt byla všem fuk. Že bych měl poloprázdný pohřeb a nikdo na mě nevzpomínal. Jen by pokrčeli rameny a dělali jakoby se nic nestalo.

Gargamel. Souhlasím - je to už pak na furt, věčná nicota. Docela pěkný text, co jsi napsal. Podle mě je to ale naopak: jde se ze světla do temnoty ! FreudToldYou. Co se týče Sigmunda Freuda(požádal svého lékaře o velkou dávku morfia), ten duševní chorobou netrpěl. Byl už velice starý a absolvoval 33 neúspěšných chirurgických zákroků ohledně rakoviny hrtanu. Smrt v tomto případě bral jako vysvobození z trýznivé existence !

Smrti se nebojím, spíš mi vadí, že mi ještě před smrtí umře vocas

Každý by se měl aspoň trošku bát smrti,ubylo by možná křížků u silnic.

Nebojím

Bojím se předčasné smrti.

Nebojím se smrti, která pro mě bude vysvobozením z útrpného života.

:-P

Já se bojím, navíc trpím úzkostmi,takže nad tím přemýšlím každý den,je to stejný jako než jste se narodili, život je stejně jen utrpení. Kor bez lásky.

Nebojím sa smrti bojim sa pomalého bolestiveho umieranie kdesi bez pomoci. Ale smrť ako takú prijmem s otvorenou náručou. Možno jej aj kávu uvarím

Jsme to tady ale veselá parta :) samej pozitivní člověk :D

Anonym: Myslím, že jsi špatně pochopil, co jsem napsal.

Upřímně si myslím, že sice se hodně z nás smrti momentálně nebojí, protože pro vás teď nehrozí (to si ale jenom myslíte), ale když se opravdu dostanete do situace, kde o život jde, ať už za mlada při nějaké situaci nebo nemoci, či ve stáří na smrtelné posteli (tam je to spíš hodně individuální), hodně lidí už na to zas takovou odvahu nemá. Je to přirozený lidský pud - chtít žít.

Lolitak a čo keď niektorí žiť proste nechcú ? Čo keď stratili niekoho na kom im skutočne záležalo niekoho veľmi blízkeho a chcú ísť za ním ?

Mutant, jestli máš na mysli sebe,tak hlavně neblbni.

Mutant: Mluvil jsem spíš ke zdejšímu obecenstvu, které se vyjádřilo a nikdo nemluvil o tom, že by vyloženě měl nějaké sebevražedné sklony.

Smrti se nebojím. Vždyť není čeho, ale co mě děsí je pomalé a bolestivé umírání

Smrti jako takové se nebojím, to spíš samotnyho umírání pokud by mělo být bolestivý a zdlouhavý. Zrovna tak bych asi nechtěl umřít kdybych měl nějaký dluhy nebo cokoli co by zatěžovalo moje blízké.
Mutante ztráta nikoho, ničeho, ani nic tě neopravnuje sáhnout si dobrovolně na život. Ty sis ho nedaroval tak o něm nerozhoduj.
A o smrti ani moc nepřemýšlím až přijde tak tu bude a mně to vlastně bude úplně jedno :D

Kloudiku, když ti někdo něco daruje, cokoli, tak se to v ten moment stává tvým a rozhoduješ o tom. Nevím, proč by to s životem mělo být jinak :-P

Lukino nevím, jen mi to přijde divný :D

Anube, smrt není moc spravedlivá, když jeden umře ve 20 a jiný ve 105. :-P

Už sem to asi někde psal
Když je někdo mrtvej, tak o tom neví ale pro ostatní je to těžké. To samé platí když je někdo d***l :)

Smrt je jediná jistota a ja nám spravedlivě nadělena. Podle toho, kolik nám bylo předurčeno

Anube ale to je blbost co píšeš. Bohatej si moze zaplatit lepší péči nebo lepší pozici v pořadníku na operaci atd takže rozdíly mezi chudým a bohatým tam sou aspoň co se termínu týká :) jako ve finále tam skončíme všichni, ale korupce funguje všude :)

Před smrtí si je každý roven

Před smrtí je každý živ :)

Já se nebojím :) dle mého názoru nic nekončí smrtí. Ale klidně mi ten názor můžete hejtit. Nicméééééně... život je pro mě o kvalitě ne o kvantitě. Raději žít pořádně a zemřít v 35 než žít tak nějak napůl a opatrně do 70. Toť můj názor a mé osobnostní nastavení :)

Tak kto je verí na materialistickú filozofiu, tak tomu pre téme smrť do smiechu asi nebude, pretože pre neho sa smrťou všetko končí.

Ja sa smrti nebojím, nakoľko si myslím, že život bude pokračovať ďalej.

Připravit se na ní nemůžem za života tak snadno. Můžem se před smrtí naučit správně dýchat, aby propad do ní nebyl chaotický. Sebenahlížení (Autoskopii) se lze naučit a slyšet jí také. Sluch je z posledních smyslů, které budou s námi do konce i průvodcem. Spánková paralýza je začátek ukázky jak to bude cca vypadat a co budem prožívat.

Bojím se smrti, ne svojí, ale svých blízkých.

Nebojím se smrti, naopak bych ji uvítal. Na druhou stranu, opravdu velmi se bojím bolesti či utrpení.

Smrti se začneš bát, až se tě dotkne. Při marné resustitaci blízkého,po držkopádě na kole,když v příkopě počítáš kosti,po havárce v autě. Ve špitále,kde jseš s prkotinou a vedle umírá mladý kluk. Važte si života a svého mládí. Než se nadějete,bude fuč,jak mládí tak život.

Riku: Záleží na pohledu na život. Pokud svůj život považuješ za zbytečný a nemáš žádné závazky, například děti či partnera, nemusíš se smrti bát. Navíc záleží i na dané situaci, paradoxně v krizových situacích se mnoho lidí dokáže se smrtí smířit snáze.

Každej se NĚKDY bojí smrti. V mládí si to nepřipovštíš. Mladý kluk ve špitále. Věděl že umře. Měl přání ještě zajít na pivo. Zašel a pomohli jsme mu. Když se vrátil,byl šťastnej jak blecha. Umřel. Rozcházel jsem to dlouho. Na rozhovory o smrti s ním nikdy nezapomenu.

Jedina jistota v zivote :-)

Prorážení ledu na silvestra,když ti kolega vykopne automatiku. Zachrana,byla obleva a led byl měkej. O fous,byla vedle.

Až mi bude tak 110, přijde bůh a zmáčkne RESET ;)

Nebojím se. Jsem se smrtí smířený,protože jsem smířený sám se sebou....

Samiku, denne rikam zakosum, ze RESET se nemacka (proto je i schovany za dirkou), ze se ma krabicka jen VYPZAPnout ... ale je to marny :-)

No jo, jenže tahle hláška je z dob dávno minulých, kdy na šochtli PC bylo tlačítko RESET hned pod VYPZAPem, jen menší ;)

Kdyz jsou dve tlacitka, mensi a vetsi, macka se prece vzdy to vetsi :-)

Já mám rád všechno menší takže i v případě tlačítek bych měl jasnou volbu :)

Já ne. Hlavně aby to nebolelo a netrvalo dlouho. Ale občas si říkám, že až budu cítit, že na mě leze stáří, tak to ukončím sám. Jenže podle rodových dispozic to bude ještě zadlouho a nejspíš mě najednou klepne pepka a bude klid :)) A až umřu, tak se konečně pořádně vyspím :))

Nebojím se smrti. Bojím se jenom promarněnýho času, třeba tady v poradně :D

Se smrtí je "smířeno" spoustu lidí, dokud se nedívaj face to face do oka bratrů Smitha & Wessonna. To je pak nářeku, prošeního a spílání k Bohu.... to kilo a půl nerezi nadělá víc práce jak stádo knězů.

Bojim sa marneho zivota :)

Tak jako dpč proč asi si lidstvo vymyslelo náboženství::D:D kdyby se lidi nebáli smrti a že je to nafurt tak by nebyly plný kostely křesťanů a plný mešity sebevražedných atentátníků :D lidstvo si vymyslelo náboženství s posmrtným životem aby se nějak srovnalo se smrtí... a církve to vylepšily o vynález nebe a ráje aby se lidstvo dobře ovládalo... a celá tisíciletí to fungovalo...

Mě je od určité doby všecko jedno. Rád bych se opět setkal se svým hafíkem a mamkou. A to už stojí za to se na smrt i těšit.

Smrti jako takové, se nebojím, bojím se jen pokud bych musel umírat dlouho a v bolestech, je to strašná bezmoc. Ale pořád jsem to bezprostředně jen viděl, takže osobní zkušenost musí být peklo. Toho se bojím.

Smrti ani umírání se nebojím. Obávám se jen, že nestihnu všechno, co stihnout chci.

Se smrtí se nelze smířit, lze si na jeji existenci pouze zvyknout

Já se smrti také nebojím, bojím se jen bolesti, hlavně jakou příčinou nastane :) pokud bych měl zemřít, tak pouze jako gentleman ve vlaku, třeba ve Studence, až zase spadne nějaký most :)

Zánik vědomí, tedy smrt je návrat tam, kde jsem byl 13,8 miliard let. Už 13,8 miliard let existoval vesmír a mě to bylo jedno, páč jsem nebyl. A stejně jedno mi bude, když nebudu. Stejně jednou zanikne i život, i Země, i vesmír. Dokonce jednou zanikne i poslední atom
https://zoommagazin.iprima.cz/…osledni-atom

Takže to beru jako nevyhnutelnost, jako přírodu. Ale co mě mrzí, že umírání je tak strašné někdy. Ne jak ve filmech, že umírající leží na smrtelné posteli v klidu, obklopen milující rodinou, kteří ho drží za ruce. A pak se naposled usměje a vydechne a zavře oči a už spí navěky. Tak to je jen pohádka v televizi. Viděl jsem úplně jiné umírání svého psa nebo příbuzného. Umírání plné zvracení, křečí, bolestí,výkřiků, zoufalství, stresu, atd. A to bych nechtěl zažít. Něco podobného viděl známý český herec Vlastimil Brodský. Viděl umírat svého blízkého přítele Miroslava Horníčka. Navštívil ho v nemocnici a když viděl jak ho přebalují od výkalů, jak nesrozumitelně artikuluje a je v bolestech, tak si řekl, že takto nechce nikdy skončit. Když pak přišel jeho čas a cítil, že mu zdraví odhází, tak odjel na svoji chalupu a prostřelil si hlavu pistolí. Pro mě to je frajer.

A to vše se dá vyřešit za 8,50 káčé....

Klucinku, náboj do pistole stojí daleko víc :D

To záleží jak grandiozní chceš aby to bylo... pistole jsou pro socky, obzvlášť buzeranskej 9mm Lugr....

S 9mm by to bylo mega grandiózní

Tak to je ta nejtrapnější ráže kterou kdy kdo vymslel :( Co devítkař to cocot.

Mám 9mm Glock

Ne nebojím prostě to někdy přijde tak nes přijde tak užívám života, a pak se konečně pořádně vyspím.

U života jde o kvalitu... ne o kvantitu. Smrti se nebojím. Není jediný důvod.

Kuliferda jediný u čeho je 9mm LUGR tolerovatelný je UZI..... aj tak mam krmivo pro něj v temný části trezoru