Můj kamarád má přítele, zamiloval jsem se do něj

Můj teď už hodně dobrý kamarád, kterého znám asi rok, má přítele. Oni jsou spolu dva roky a jsou šťastní. Alespoň si to myslím. Jen v mojí hlavě se to nějak divně zlomilo a asi jsem se do něj zamiloval. Máme neskutečně stejný záběr koníčků, dokážeme si povídat x hodin o čemkoliv, jsme k sobě až šíleně upřímní. Při loučení mě začal objímat (což je u něj nejspíš normální, je kontaktní člověk). Často si píšeme, často píše první i on. Teď byl posledně u mě, umí hrát fakt dobře na piano a on ví, že se mi to líbí. Když hrál, řekl, že dokáže hrát i poslepu a začal hrát mou oblíbenou skladbu a upřeně mně koukal do očí minimálně půl minuty v kuse. / Asi jsem naivní, vím, že se svým přítelem je šťastný, ale tohle vše, jak se se mnou chová... Hned ze začátku jsme si oba uvědomili, že budeme fakt hodně dobří kamarádi. Oba nejsme úplně na sex, ale spíše na upřímnost, oddanost, věrnost... Takové to duševní souznění. / Chtěl jsem se vás tedy zeptat, jestli je tohle vše v takovém přátelství normální? Já cítím, že ho fakt miluju, a myslím si, že něco cítí i on, jen nevím, jestli to je náznak nějaké začínající lásky a nebo to přátelství... Poradíte? Dále když jsem například ve městě a jsme domluveni, že půjdeme ke mně, sám navrhne, že mě vyzvedne a můžeme hned jet. No celá situace mě dostává dost do kolen...