Změna osobnosti - nerozumím si s holkama

Upřímně, asi tak 10-8 let nazpátek jsem byl takový ten stereotyp gaye. Kamarádil jsem se skoro výhradně s holkama. Prostě s chlapama jsem si neměl co říct. Jenže tak šel čas, dnes už mám 27 let, a moje osobnost, zájmy atp. se hooooooooodně měnily. Postupně jsem se začal kamošit i s chlapama, dnes mám tak genderově vyvážené kamarády -50/50. Ale ta změna mé osobnosti během toku času je tak propastná, že to mám dnes naopak, než kdysi. Mám svoje kamarádky rád, přeju jim fakt jen to nejlepší - ale jaksi se mnou nerezonují, mnohem radši trávím obvykle čas s kámošema. Přijde mi, že holky dělají i z uplně jednoduché životní situace jadernou fyziku. Taky jsem takový býval, možná je to věkem, že už nemám tolik energie analyzovat míň podstatné věci.
No o co jde... V podstatě když jdu ven s kámoškou, mám z toho setkání hlavu velkou jak balon, cítím se upřímně celkem vyčerpanej... Současně ale mám ty holky rád, a nechci je nijak ranit. Na druhou stranu prostě si už s většinou z nich moc nerozumím, protže se z mé osobnosti se do značný míry vytratil ženský uhel pohledu na svět. Nevím, jak se nějak vymanit z vlivu svých kamarádek, kdy některé jsou an ěm tak trochu závislé... abych ej neranil. Nemá někdo zkušenosti, typy, rady?