Business, ambice, produktivita

Nejsem si úplně jistý, o co se přesně zajímáš. Káždopádně, pokud jde o motivaci, tak asi pro většinu je to uživení vlastní rodiny. Pokud, ale jako gayové nemáme přmo někoho kdo zavisí na našem přijmu, je to těžší. Já vždy chtěl nasbírat zkušenosti z korporátníhon sektoru s tím, že je později využiji někde pro "lepší" účely. Než jsem si uvědomil, že neziskový sektor to co dělám nikdy potřebovat nebude, tak to byla dobrá motivace.

Já mám velké ambice
chcu být chudý velice
makám na tom tvrdě
cítím se tak hrdě

Na zebricek spolecnosti a socialni status tak nejak kaslu. V zivote je treba bejt stastnej a ten zivot si uzivat. A toho dosahnes nikoli premejslenim, planama a vizema, ale predevsim jejich realizaci a z toho navazujiciho profitu :-) Nicmene je hezky, ze nad sebou a svym uplatnenim uvzujes, to je zakladni krok. Ted to jen premenit v realitu. Gudlak :-)

Taky jsme měli ve fabrice ambiciozního a cílevědomýho businessmana - blbečka co ve 20ti chtěl bejt ředitelem Zemněkoule a lez po společenským žebříčku. A byl tak ambiciozní a sebevědomej až slez po tom společenskym žebříčku na vrátnici a ted dělá vrátnýho ve fabrice. Páč lehce zapoměl že k ambicím a cílevědomosti je zapotřebí třeba i něco umět a bohužel netušil že i anální speleologie vyžaduje jistou dávku důvtipu a dovedností. A superb za tatínkovi peníze a byt po babičce na to taky nestačí...

Moje motivace je byt dobry v tom, co delam, jednou treba i tak trochu auto***ou, a hlavne byt stastny, tedy mit dostatecne penez na sve konicky a na to, abych az jednou prestanu pracovat nemusel menit svuj zivotni styl kvuli financim.

Ambice, produktivita, efektivita, výkon... Jakmile někdo rád používá tato slova, rychle od něho prchám pryč. Zrovna teď se potýkám s tím, že se mi změnil šéf a tahle slova rád proměňuje v činy. Asi ale už brzy beze mě. :-P

S dovolením jsem si ted vzpoměl na jednu povídku, kterou když jsem vyvěsil na nástěnku u píchaček tak jsem byl povolán ke generálnímu řediteli na "výchovnou" lekci. Nu což, asi se pár ambiciozních a sebevědomých lidí poznalo... a ted ta slibovaná povídka...

Jak chodil mravenec do práce.

Mravenec přicházel každý den časně zrána do zaměstnání a začínal pracovat. Vyráběl a byl spokojený. Jeho šéf Lev se podivil, že mravenec pracuje bez dohledu:

„Jestliže pracuje tak dobře bez dohledu, nemohl by snad pracovat ještě lépe, kdyby na něj někdo dohlížel?"

Lev proto zaměstnal jistého Švába, který měl bohaté zkušenosti v oboru personalistiky. Jeho prvním opatřením bylo zavedení kontroly mravencovy docházky. Záhy Šváb potřeboval sekretářku, aby mu pomáhala s papírováním. Zaměstnal proto Pavoučici, která se kromě archivů věnovala rovněž kontrole telefonních hovorů. Lev byl okouzlen Švábovými výstupy a požádal ho i o grafickou prezentaci produktivity a hlubší analýzu dlouhodobých tendencí na pracovišti, jejichž průběžné výsledky budou diskutovány na pravidelných schůzkách. Kvůli tomu byl Švábovi zakoupen počítač s laserovou tiskárnou a zaměstnána jedna Moucha, aby vedla oddělení informatiky.

Mravenec, dosud produktivní a veselý, byl najednou zoufalý nad množstvím vyplňovaných formulářů a pracovních schůzek, které mu zabíraly spoustu času! Lev dospěl k závěru, že je třeba vytvořit pracovní místo provozního vedoucího v oddělení, kde mravenec pracuje. Pozici obsadil jistý Cvrček, jehož prvním počinem bylo vybavení kanceláře perským kobercem a ergonomickou židlí. I nový vedoucí brzy potřeboval počítač a sekretářku (tu si však přivedl ze svého bývalého zaměstnání), aby vypracoval strategický plán optimalizace výroby a kontroloval rozpočet oddělení, kde mravenec pracuje.

Cvrček zároveň přesvědčil Lva o absolutní nezbytnosti průzkumu pracovního prostředí. Poté, co se Lev seznámil s pracovní vytížeností, zjistil, že oddělení, kde mravenec pracuje, už nevyrábí tolik, co dříve. Najal proto vyhlášeného konzultanta Sýčka, aby provedl audit a navrhl řešení. Sýček strávil tři měsíce v kancelářích a vypracoval několika svazkovou zprávu, jejíž závěr zněl: „příliš mnoho personálu v podniku".

Hádejte, koho Lev propustil!

Pochopitelně mravence, kvůli „nedostatku motivace a konfliktnímu chování".

Klucinek: Jo, s timhle problemem taky dlouhodobe bojujeme, kdyz si nas nejvyssi management mysli, ze kdyz na projekt pridaji projektove managery, tak se zrychli dodavky. Ale na pridani vyvojaru a testeru nejsou asi prachy :D

Jo a právě proto, že mám kolem sebe plno švábů, lvů a cvrčků, tak chodím spát v depresi. Pak ráno jakmile vstanu, mám furt depresi. Pak jdu do práce, mám depresi. Jsem v práci, mám depresi. Teprve až když jdu domů z práce, tak nemám depresi. :-D :-P

Ještě si dovolím citovat pana Jahelku...

"těžko cestu razit novou stejnou barvou razítkovou,
na šest lidí toho druhu jeden dělník u soustruhu,
ten je sotva uživí, což se dneska už i ví."

Lukino_Luk: Nepracujeme ve stejné firmě? :-D Naše pocity se až moc shodují :-D

Je tomu týden co jsem byl kvůli řešení určitého technického problému nucen se jako technik účastnit porad těchto ambiciozních managerů. Už jen to že tam člověk sedí v montérkách a musí vnímat ty vražedný a opovrhující pohledy těchto pánů v Huggo Boss oděvech. Ale já hlupák jsem si po pěti letech studia elektroniky myslel že výměna žárovky je triviální záležitost. Ale po poradě s teatrálními projevy těchto ambiciozních jedinců kde po šesti hodinách dospěli k závěru, že pokud žárovka nesvítí, je třeba jí vyměnit. Ale důležité je že jsme si po krátkém Briefingu nastavili přesnou deathline, analyzovali jsme jádro problému, zahltili excel grafama, určili řešitele, možné dopady, probrali a analyzovali spekulace, proběhla řada videokonferencí jestli je dotupný dostatek HR a samozdřejmě zkonzultovali budget..... tak jsem zjistil že to není taková sranda, ale to co jsem neměl dělat, tak se zeptat jestli někdo ví co to ta žárovka je...

Ambice, efektivita i produktivita jsou fajn. Neproduktivní práce je nuda, bez efektivity nad ní strávím spousta času, který můžu využít jinak a bez ambice to nemá cíl. Alespoň já to tak mám - mám rád svojí práci a chci jí dělat dobře, tedy za sebou něco vidět, rozumně využívat čas a mít nějaký smysl/vizi toho, proč to dělám. Nemusí jít zrovna o kariérní posun.

Co mi nevyhovuje, když si někdo těm třem slovům podřídí všechno a jede v křeččím kole, které nedokážou opustit. Když pak někdo nemá čas na sebe ani na ostatní, tak to nevnímám jako zdravý.