Zapomíná mé tělo před spaním dýchat?
01. 07. 2020 v 03:27 Anonym
Když večer usínám, a už jsem v nějaké té fázi, tak mám v poslední době dost často pocit, že umřu, do toho panika, jako bych se měl udusit, mé tělo zapomíná dýchat, nebo mám alespoň ten pocit, takže sebou vždy trhnu a snažím se dýchat, i když už jsem šíleně unavený, a takhle několikrát dokola. Nejhorší je, že už u toho nejsem prakticky při vědomí. Nemám otevřené oči, nemám prakticky žádnou moc nad svým tělem, jako bych spal, ale zároveň, jako bych se nemohl probudit, protože mám pocit, že jsem vlastně vzhůru. Nevím, jestli tedy doopravdy spím, nebo jsem vzhůru, na to jsem nepřišel, ale zajímalo by mě, jestli už někdo o tomhle slyšel, nebo to zažil? Já popravdě nevím, co s tím dělat, protože mě to docela obtěžuje, mít vždy takový silný strach a ne moc lehko dýchat, jako bych to tělo měl donutit k tomu, znovu dýchat. Četl jsem o tom hodně, ale vždy tam byla polovina z toho, co se mi děje, a k tomu druhá polovina, která se v mém případě nikdy nestala. Víte někdo, o co by mohlo jít?
S tím si stoprocentně zajdi za lékařem... mělký dýchání ve spánku totiž může signalizovat něco vážnějšího a může být jen doprovodným jevem vážnější nemoci ... sám mám osobní zkušenosti s paradoxní insomnií a mělkým dýcháním takže vím co to je když chybí pocit osvěžení ve spánku... u tebe se mi zdá, že je v tom i něco čemu se říká lidově "náměsíčnost"... zajdi si za lékařem, nejspíše tě pošle na odborný vyšetření
Souhlasím - 3 • Nesouhlasím
Nahlásit
Spis je to spankova paralyza
Souhlasím • Nesouhlasím - 3
Nahlásit
02. 07. 2020 v 02:31 Anonym
Já právě beru prášky na nervy a mám s nimi už roky velké problémy, které přerostly i ve velké bolesti vyvolané psychikou, takže pokud je to k tomu, tak jsem nejspíš klidu, mám k tomu hodně dalších věcí, jen jsem se docela lekl. S tímhle už bojuji, jen jaksi nikdo neví, co se mnou.
U náměsíčnosti nevím, jestli je normální, že si to potom člověk pamatuje? Já se navíc nepohnu ani o píď, nejde to, spíš se převracím až potom, o tom pak i vím, že se hýbu. Spánek nemám vůbec dobrý, tak možná to bude taky k tomu.
A není to, jako že bych se probudil, já nejsem jakoby vzhůru, vím o sobě, ale nemůžu dělat nic z toho, co bych mohl, kdybych doopravdy byl vzhůru, nezdá se mi u toho sen, vím o svém těle, vím že zrovna usínám, ale jako bych nebyl vzhůru, a srdce mi u toho nebuší, je tam jen ten šílený pocit, že umřu, jako by hodně silná úzkost, kterou nevím, z čeho bych měl, když usínám.
Doktoři mi dali léky a nějak extra to se mnou neřeší, přehazují si mě psycho-odborníci s odborníky na tělo, jako horký brambor. Jako by nikdo nechtěl udělat ten první krok, spíš mě vždy jen vyhrabou z toho nejhoršího a více je nezajímá, dokud se to všechno zase nevrátí.
U náměsíčnosti nevím, jestli je normální, že si to potom člověk pamatuje? Já se navíc nepohnu ani o píď, nejde to, spíš se převracím až potom, o tom pak i vím, že se hýbu. Spánek nemám vůbec dobrý, tak možná to bude taky k tomu.
A není to, jako že bych se probudil, já nejsem jakoby vzhůru, vím o sobě, ale nemůžu dělat nic z toho, co bych mohl, kdybych doopravdy byl vzhůru, nezdá se mi u toho sen, vím o svém těle, vím že zrovna usínám, ale jako bych nebyl vzhůru, a srdce mi u toho nebuší, je tam jen ten šílený pocit, že umřu, jako by hodně silná úzkost, kterou nevím, z čeho bych měl, když usínám.
Doktoři mi dali léky a nějak extra to se mnou neřeší, přehazují si mě psycho-odborníci s odborníky na tělo, jako horký brambor. Jako by nikdo nechtěl udělat ten první krok, spíš mě vždy jen vyhrabou z toho nejhoršího a více je nezajímá, dokud se to všechno zase nevrátí.
Přihlas se a napiš svůj názor. Nemáš svůj účet? Zaregistruj se.