Mám asi problém

Psaní mi nevadí. Ale v praxi musíš pořád s někým mluvit.v obchodě, na úřadech, poštách, s opraváři, doktory, zubaři, učiteli, sousedy,..

Kazdej takovejhle blok vznika v detstvi do asi 15 let. Holt se kdyzi stalo neco, kde ses zarazil a zaseknul nad nejakou situaci a nevedel, co dal. Treba ze te v detstvi rodice nekam nutili jit neco vyridit nebo zeptat se a tys z nejakyho duvodu opravdu nechtel a nakonec ses tam treba ztrapnil. Tohle funguje uplne bezne. Je to resitelny ale pomerne snadno a takovejhle blok se da najit a vycistit. Existuje spousta metod. Zkus treba RUŠ specialistu. Nebo muzes skocit na nejakej kurz komunikace a retoriky, tam vas bude podobnejch vic a bude tam s vama odbornik, co vas rozkeca :-)

Nicmene na to ses uz ptal nekdy pred rokem a tam jsme ti napsali to samy, takze ses nikam neposunul a zvladnul si zase jen zduplikovat otazku :-)

Odborná pomoc je fajn, ale základem by měla být fungující rodina, ve který to můžeš říct a oni ti s tím pomůžou, neboť nejlépe vědí, jaký si byl v mládí a třeba i tu konkrétní historku vytáhnou z paměti... Naštěstí si rodinu nedal do výpisu s kým pořád musíš mluvit, tak se jich zeptej u jídla třeba jen na to, jaký si byl v dětství ;) Třeba se to (další dny) někam rozvede. A taky se někdy takhle léčí fóbie - postupně, po malých krůčcích. Zeptat se někoho, s kým můžeš mluvit, na něco, o čem bys mluvit uplně nechtěl... je to podobný tomu mluvit o něčem, o čem musíš, s někym, s kym nechceš? nevim :/

Jo ptal, ale nelepší se to. Já když nakonec s někým teda nakonec jednám, protože musím, tak jsem potom z toho celý den vyčerpaný. Jako bych složil hromadu uhlí.

Nejsme psychiatrická poradna ani psychologická. Navštiv psychologa, lepší cesta není. Jen oddaluješ nevyhnutelné.

Tak pak aspoň dbát na pravidelnou psychohygienu. Ale hruštička má asi pravdu.

Kup si foťák, běž ven a oslovuj lidi a dělej portréty.

Nechci být za blázna.

Zeptat se někoho, s kým můžeš mluvit, na něco, o čem bys mluvit uplně nechtěl... je to podobný tomu mluvit o něčem, o čem musíš, s někym, s kym nechceš? nevim :/

JO je to podobný.

Jezino, rada nad zlato pro nekoho, kdo s lidma komunikovat nechce. Opravdu jsi poradil ;-)

Dobrý den, můžu si vás pro umělecké účely vyfotit? Těžká otázka? Lidi chtějí být zvěčněni na uměleckých dílech.
Ale jak chceš, buď si ostýchavý blbeček.

Invictus, já utíkám i od těch kteří se chystají oslovit mě, třeba pouliční prodavači. Natož být v jejich roli. To by byla moje smrt.

No, tak si třeba umři doma v koutku, kde ani pohřebák nevleze, protože máš z něho strach.

Navštiv psychologa, není na tom nic špatného. Chodím k psycholožce s agorafobií, která mi vyplývá ze sociální fóbie. To není něco s čím ti pomůže tady nějakej randomák, potřebuješ odbornou pomoc.

Hej Anonym, ja to mám tiež tak. Začalo mi to na konci základky, potom celú strednú som sa úplne vyhýbal všetkým akciám, na vysokej prvé roky tiež. Všetky takto stresujúce veci som odkladal ako sa dalo. Keď som do nich musel, tak som stresoval pred tým, počas toho som všetko oblečenie prepotil, potom som bol úplne vyčerpaný. V práci som mal obrovský problém komunikovať so zákazníkmi mailom, ale musel som, tak sa to zlepšilo. Potom ma začal šéf nútiť do telefonovania so zákazníkmi, čo bolo ešte horšie. Na začiatkoch on vytočil zákazníka a potom mi to hodil. Po pár rokoch občasného volania a riešenia dospeláckych vecí (pošty, hľadanie ubytovania, úrady...) sú tie veci stále stresujúce, ale už omnoho menej. Treba to proste trénovať a ono to opadne.
Síce v menšej miere, ale stáva sa to aj ostatným. Keď človek dlho nikde nechodí, napr. týždne sa sám učí na skúšky, alebo je zavretý kvôli korona karanténe, tak tiež potom sú tieto veci pre neho viac stresujúce, ale potom si zase zvykne.
Prípadne by si mohol vyskúšať niečo ako kratom. Upokojí ťa to a uvidíš, aký je super život bez úzkosti a stresu. Ale to je len krátkodobé riešenie.

No jo, prý i alkohol je dobrý na úzkosti a deprese. A prý alkoholismus je taky zábava. Ale obecně závislost na drogách je super, že.

Anonym: to ako máš veľký problém závisí od veku. Pokiaľ si mladý, môžeš na sebe pracovať a zmeniť svoju osobnosť, vytrénuješ sa,
ale pokiaľ máš viac ako 25-30 rokov tak to bude zložitejišie

Před dialogem si dej na kuráž dobrý koňak¨-2,3 půlky a uvidíš,že bude po bloku!

Anonym: Tak jako se strach v tobě zabydlel, tak ho můžeš zase vysídlit, ale budeš v tom potřebovat pomoc. Rozhodně ji nehledej v alkoholu nebo v lécích. Pomůže ti dobrý psychoterapeut, ale ten první krok - jít k němu - je na tobě. Najít ho můžeš různě. Pokud máš důvěru ve svého obvoďáka, ten má obvykle přehled, doporučí ti někoho, kdo by ti typově sedl. Nebo ho vygúglíš. Nebo napiš, odkud jsi, koukneme na to. Neodkládej to: nejen že život v obavách je vyčerpávající, on tě bude i deformovat. Na jednu stranu tě může úplný pád do čirého zoufalství probrat k činu, na druhou stranu ho nemusíš zvládnout. A hlavně: je škoda přicházet o roky života strádáním, které není nezbytné.