Nechápu dnešní společnost?

Hrozně se mi líbí, že když jste na vrcholku úspěchu, jde vám v životě všechno dobře, nemáte žádné problémy, tak kolem sebe máte velkou spoustu lidí, nebo-li parazitů, ale jakmile se dostaví nějaké psychické potíže, neschopnost dál fungovat, a díky tomu i zdravotní problémy, tak najednou nikoho nezajímáte. Nejste relevantní, lidé chtějí mít kolem sebe očividně jen lidi, kterým se daří, ze kterých by mohli něco mít, ale jakmile tam není žádná možnost, že by z vás mohli mít užitek, tak vás odstřihnou. Nikdo se nezeptá, jak se máš, jak ti je, jak to jde, proto, protože by očekával reálnou odpověď. Lidi to nezajímá, nikoho nezajímá, jestli je vám úplně na hovno, a když už to přestáváte zvládat, tak teprve vidíte, že i ten nejbližší okruh lidí, kterými jste byli obklopeni a mysleli jste si, že jsou to praví přátelé, se na vás vykašle. Stejně jako se vypaří pára nad hrncem, vypaří se i ti lidé a vy jste náhle na všechno úplně, ale úplně sami. Tohle se mi na společnosti líbí asi nejvíce, že převážná většina jsou jen paraziti, kteří se drží úspěšných lidí, ale vlastně jim vůbec nezáleží na tom, jaký je člověk uvnitř, není tam vlastně žádný bližší vztah, i když to tak mnohdy vypadá. Všechno je to jen faleš, všechno jsou to lži a lidi samotní jsou ti nejlepší herci.