Jedna polovina mého já nefunguje?

Jak se to tak stane, že když cokoliv dělám, ať už jde o cokoliv, tak polovina mě je vždy buď proti, nebo je to polovině úplně jedno, lhostejné, i když jde o důležitou věc a vlastně mi na ní záleží, ale je tu něco, co mě nutí si říkat, že to vlastně nemělo cenu a že o to vlastně nestojím. Uvedu příklad; Začínám být nemocný, polovina mě je nemocná, štve mě to, bolí mě to, ale druhá polovina jaksi věří tomu, že to jen hraji a že mi to skvěle vychází, přitom nic nehraji, tak o co jde? Polovina mě jako by nefungovala, nebo bylo úplně někdo cizí, kdo ke mě nepatří. O něco usiluji roky a když se mi to povede, tak polovina mě ani nemá radost, je mi to vlastně z části úplně jedno a nechápu proč. Jenže navenek jde většinou vidět ta část, která neumí projevit emoce, nebo něco takového, a lidi si pak myslí, že z toho vlastně ani nemám radost, ale já mám, jen třeba právě převládá ta část, které je to ale úplně jedno. Chápete to někdo? Protože já nenašel, co, nebo čím by to mohlo být.