Jak člověka změní láska?

Napřed je nadrženost, potom zamilovanost a až po pár letech se to mění buď v lásku, nebo ve smrtelnou nenávist :). Změní to jak koho. Někoho moc a někoho vůbec :)

Tak si myslim, ze te laaaaska asi moc nezmeni, ikdyz kamoska mi rikala, ze prej to na me poznala. Tak mozna jo. Nicmene subjektivne si kazdej mysli, ze ne. A kdo si mysli, ze jo, tak toho naopak ne .. sakra, to uz je moc zamotany. No proste to zkus a uvidis :-)

Laska dela zarlivym? to nikoli, zarlivym te dela blbost :o)

Kdo se nezmění, bude změněn :D

Láska je cytové hnutí které nutí dva kluky do blbnutí.

Co je "cyt"? Občas jsem choval nějaké "city", ale všechny byly jen měkké... :D

No, když jsem zažil poprvé tu pravou a silnou lásku, tak jsem na tom byl tak, že jsem se nemohl soustředit na nic jiného, v myšlenkách jsem se neustále vracel k němu, stále jsem držel v ruce mobil se zapnutým messengerem, čekal na zprávy a odepisoval dlouhosáhlé slohovky. Zprvu byla láska oboustranná, takže já byl těch několik měsíců nejšťastnějším klukem na světě, přestože jsem své povinnosti dělal pak ve stresu a na poslední chvíli kvůli tomu, že jsem chtěl veškerý čas věnovat jemu (což se pak odrazilo i na zdraví). Na lásku jako takovou jsem příliš nevěřil, protože pár vztahů jsem předtím měl a ty lidi jsem měl "pouze" rád. Ale když přijde ta pravá láska, tak ji poznáš, tedy pokud máš city ;) Na mnoho lidí působí láska jinak, někdo ji buď neumí projevit, nebo přímo vnímat, nebo na světě třeba během života nenašli někoho, koho by milovali, a tudíž lásku ani nepoznají.
Do pravé a skutečné lásky jsem spadl tedy jednou, kdy pro mě byla daná osoba vším a udělal bych pro ni snad cokoliv. Na druhou stranu jsem se nepoddal natolik, abych přestal držet silná pouta se svými dobrými přáteli (ti byli vždy na prvním místě, přestože to není "láska" jak s partnerem). Nejhorší na lásce je to, že může často přecházet v nenávist... Nebo se ty pocity mísí, člověka miluješ, ale vlastně ho nenávidíš a nevíš, co dělat. Někdo by mohl tvrdit, že to byla pouze naivní zamilovanost a ne láska, což není pravda, protože nejdříve proudila z obou stran stejnou intenzitou a nebyla jen o sexu nebo o fyzické přitažlivosti, byla původně i o podpoře, vzájemném respektu, prožívání krásných romantických chvil atd.
Pak je tu další láska, kdy už necítíš tak silné pouto jako tehdy poprvé, nicméně máš i tohoto jiného člověka stále moc rád. Záleží asi na zkušenostech, já to mám tak, že po první lásce plné emocí a odevzdání sebe samého beru vztah střízlivěji... Takže se snažíš tolerovat druhého, více s ním řešit určité problémy, už nemáš takové růžové brýle a žiješ více v realitě, nepoddáváš se mu tak moc, máš hodně svých zálib a na ty si nenecháš sahat... Lásku poznáš tak, že budeš na danou osobu často myslet, že jí budeš chtít udělat dobře, udělat radost, podpoříš ji. Pokud to nebude pouze fyzická a sexuální "láska", tak ti půjde o skutečnost, aby se druhý člověk cítil co nejlépe, aby se mohl svěřit se svými problémy. Skutečná láska z tvé strany je ta, kterou neděláš pro sebe, ale pro druhého, pak ti jde někdy více o jeho blahobyt než o tvůj. Často může láska vzplanout najednou, ale někdy je láska i v tom, že máš někoho hodně rád a buduješ s ním vztah. A po nějaké době budování vlastně zjistíš, že ta láska přišla a začínáš cítit něco víc. Tato láska je zpravidla stabilnější, protože nepřišla jen tak z nebe, ale budoval jsi ji. První láska, která najednou vzplane, tak je mnohdy spojena i se sexuální stránkou a po delší době můžete zjistit, že si nerozumíte a vaše cesty se rozejdou (byla pouze o přitažlivosti). Pokud zažíváš skutečnou lásku a jsi spokojen, určitě se ti alespoň trochu změní chování nebo charakter. Za mě je to tak, že mi to částečně odbourá negativní emoce (závist, zlobu....). Jsem potom více uvolněnější, když vím, že mi to za to nestojí, že je hlavní, že mám toho druhého, který je tu pro mě. Jak bylo zmíněno, někoho láska ovlivní tak, že se "upne" na druhou osobu tím způsobem, že po neshodě s rodinou nebo přáteli tyto dlouhodobé a důležité vazby roztrhá, protože si myslí, že partner je jediná a nejlepší osoba na světě, že ti druzí za to nestojí (pošetilá láska a zamilovanost...)... Pokud miluješ, tak přestože si stokrát řekneš, že neděláš správnou věc, stejně ji uděláš a druhého člověka budeš tolerovat, i kdyby se začal chovat sebehůř a způsoboval ti problémy. Myslel jsem si, že je to číčovina, ale opravdu jsem v té pravé lásce myslel jen srdcem a mozek nefungoval... Nebo on fungoval a věděl, co mám dělat, ale nikdy jsem neudělal, co mi říkal, protože vyhrálo srdce, které bylo příliš poslušné, tolerantní a hloupě věřilo v obrat, přestože to bylo téměř nemožné.
Hele, pro lásku vzniklo, vzniká a bude vznikat mnoho textů, knih, studií... Nejde to jen tak popsat v pár větách, každý člověk je samostatné individuum, jinak smýšlí a vnímá podněty, takže někoho láska změní, někoho ne (ale třeba to není ani pravá láska, proto si člověk myslí, že ho nemění). Láska není jedna věc, kterou bys mohl charakterizovat a vidět jako například daný model automobilu, takže i její poznání je pro každého rozdílné, na to univerzální návod zřejmě nenajdeš...
Já to napsal pouze tak, co jsem prožil anebo jak to vidím, každý to může mít jinak, takže vaše mínusová hodnocení mi jsou u zadní části těla, radši dotyčnému sami poraďte, nebo odhalte část vašich příběhů týkajících se lásky, ať si může lépe představit, jak lásku jako takovou vnímat a pochopit ;)

Ja by som k tomu už len dodal, že láska z teba robí lepšiu verziu seba samého, ale neurobí zázrak, ak tie hodnoty v sebe jednoducho nemáš. V tom prípade by si sa zmenil iba dočasne a neautenticky.
Láska sa nemá začínať sexuálnou príťažlivosťou, lebo tá môže prísť aj neskôr alebo skoro odíde... a že vzťah je pre zrelých ľudí a so zrelosťou má dnes mnoho ľudí problém. Vzťah je celoživotný boj v dvojke, nie v trojke ani vo vláčiku. Chce to veľa kompromisov, učenia sa inému pohľadu na svet a riešeniu problémov, rešpektovať toho druhého napriek rozdielom a neutekať. A áno, na lásku sa nikdy nezabudne...

To že někoho máš opravdu rád nepoznáš zamilovanýma zprávama, ani šimráním ve vocasu. Šoustání 5x denně všude kde to jde taky není projev lásky. Poznáš to tehdy až dojde na krizovou situaci. V okamžik kdy toho svého budeš ochoten krýt vlastním tělem před nožem, kdy mu budeš ochoten dát ledvinu... to je jedno co, ale bude se tě to týkat osobně, třeba i s následky pro tebe a hlavně ani nad jedním nebudeš váhat byť jen sek***u a bude to pro tebe samozdřejmost. Ve chvíli kdy váháš, není to láska. Milovat je v dobrém, ale i ve zlém.

Hej, zmení a dosť :D a k lepšiemu! Lebo nie všetky zmeny sú k lepšiemu, to si treba uvedomiť, ale táto áno.
Ale ak si niekto myslí, že ho láska vytrhne zo životných či psychických problémov, nájde ten svoj zmysel a čarovne ho to navždy urobí novým človekom, tak sa mýli. Láska ponúkne takú možnosť, ukáže, čo sa dá napraviť a aj napráva, ale ak sa človek nesnaží aktívne na sebe pracovať, po čase skĺzne k svojmu starému ja.